Akita
FCI:
Patří do skupiny 5 – Špicové a primitivní plemena, sekce 5 – Japonští špicové
Povaha:
Původně sloužil jako lovecký, hlídací a obranářský pes. I když je jen střední velikosti, jeho lovecké kvality byly vskutku mimořádné. Používal se na různé druhy zvířat včetně medvědů, jejichž tělesná hmotnost dosahovala nejednou až 300 kg - pracoval jako rychlý, vytrvalý, nesmírně odvážný a velmi náruživý honič. Dodnes se v Japonsku používá lovecky, v současnosti se však uplatňuje i jako společenské plemeno.
Je to inteligentní, samostatný, dobře cvičitelný pes, který vyniká hlubokou oddaností majiteli a jeho rodině, ale často také bývá agresivní vůči jiným psům. Znamená to, že v žádném případě nepatří do rukou nezkušených vlastníků, naprosto nezbytná je jeho raná socializace, tj. systematické, pozvolné seznamování s jinými psy, dalšími zvířaty, ale také cizími osobami, a to již od útlého štěněcího věku. Nutně potřebuje co nejvíce kontaktu s majitelem a členy jeho rodiny včetně dětí, které má spíš tendenci chránit, než aby si s nimi hrál, proto by ho nikdy neměly žádným způsobem ke hře vybízet nebo do ní dokonce nutit.
Při jeho výchově je nezbytná laskavá i železná důslednost. V žádném případě rozhodně nepatří, i když má hlídat, na řetěz nebo tzv. běhák (vodítko upevněné na lanko napjaté např. mezi dvěma sloupky nebo stromy) a nesmí být stále zavřen ve venkovním kotci. Zatímco jiní původní japonští špicovití psi jsou poměrně značně rozšířeni i mimo ostrovy, akita inu se lze setkat spíš jen občas, rozhodně nepatří mezi hojná plemena.
Výchova:
Tento pes vyžaduje pevné vedení a výcvik s jasně danými hranicemi, které nesmí porušit. Hodí se spíše pro zkušené chovatele, kteří mají již nějaké předcházející zkušenosti se psy.
Stavba těla:
Je to středně velký, vyvážený pes čistých obrysových linií, pevné stavby těla, silné kostry, suše, ale dobře osvalený. Druhotné pohlavní znaky musejí být tak výrazné, aby byl pes na první pohled k rozeznání od feny.
Poměr koh. výš. se má k délce těla jako 10 : 11, koh. výš. činí u psů 48,5 – 51,5 cm, u fen 45,5 – 48,5 cm, hlava má širokou mozkovnu, což je obzvlášť zvýrazněno do stran vystupujícími lícemi, jejichž podklad tvoří kromě jařmových oblouků silné žvýkací svaly. Poměr délky mozkovny a čenichové partie se má jako 3 : 2, délka mozkovny odpovídá její šíři v úrovni lící (bizygomatické šířce) a rovná se 1/4 koh. výš. Svrchu je mozkovna široká, mírně oploštělá, čelní sklon (stop) má být slabě naznačený, přesto však patrný.
Čenichová partie by měla být klínovitá, nosní hřbet je rovný. Nos musí být černý, u bíle zbarvených jedinců se však připouští i nos masově zbarvený. Okraje pysků jsou černé a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Zuby mají být silné, skus se požaduje nůžkový.
Oči musejí být poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru, přiměřeně daleko od sebe uložené, tmavě hnědé barvy. Ušní boltce jsou malé, pevně vztyčené, tvaru trojúhelníku, lehce vpřed nakloněné. Krk je silný a svalnatý, bez laloku.
Na trupu má být patrný vysoký kohoutek, hřbet musí být rovný, silný, bedra jsou patřičně široká a osvalená, záď by měla být přiměřeně svažitá. Ocas musí být vysoko nasazený, silný, vzhůru nesený, těsně nad zádí zatočený nebo srpovitě zahnutý. Je-li natažen dolů, dosahuje jeho špička téměř k hleznům.
Předhrudí je dobře zřetelné, při pohledu ze strany vystupuje před ramenní klouby, hrudník má být hluboký a musí mít též odpovídající šířku, žebra musejí být správně klenutá, břicho je pěkně vtažené, hrudní končetiny mají přiměřeně šikmo uložené lopatky, takže jejich vrcholy směřují nahoru a vzad, rovná, suchá předloktí a při pohledu ze strany lehce zešikmená záprstí. Pánevní končetiny jsou silné, hlezna mocná, odpovídající síly. Tlapky mají dobře klenuté a k sobě těsně přiléhající prsty, tlusté a pružné nášlapné polštářky a tvrdé, černé nebo jinak tmavě zbarvené drápy.
Krycí srst tvoří tuhé, rovné pesíky, podsada je měkká a hustá, na ocase je srst relativně delší, odstávající. Osrstění může mít barvu sezamu (plavě až červeně zbarvené pesíky s černými konci), může být též žíhané, černé, červené, černo-tříslové nebo bílé.
Chovatelské kluby: