Birma

Zkratka:

Sacred Birman

Zkratka dle FIFe:

SBI

Místo původu:

Barma, Francie

Předkové:

Domácí kočky s bílými ponožkami, siamské kočky, perské kočky s akromelanickými odznaky

Typ plemene:

Polodlouhosrstá kočka

Tělesný typ:

Dlouhé kosti, svalnatý

Hmotnost:

2,5 - 6 kg

Barevné variety:

Odznaky tmavohnědé, modré, čokoládové a lilové, v Británii i s kresbou, želvovinové a želvovinové s kresbou, ve FIFe také červené

Historie: Původ tohoto plemene, nazývaného také posvátná kočka z Barmy, je opředen legendami. Tvrdí, že toto posvátné plemeno pochází z Barmy, podle čehož asi dostalo i své jméno. Jeho příslušníci měli být chováni jako chrámové kočky. Do Evropy se první birmy dostaly kolem roku 1900. Kočky podobající se těm posvátným si domů z Barmy přivezli různí milovníci koček. O jeho rozšíření v Evropě se zasloužili především Francouzi. Důkazem toho je fakt, že rodokmeny všech birem vedou právě do Francie.

Zde bylo v roce 1925 uznáno a standard, který byl pro birmu sepsán, je používán dodnes. Chov v Evropě ale téměř zničila druhá světová válka. Po jejím konci zde zůstaly jen dva zástupci plemene. Přesto se ale podařilo chov obnovit a začátkem 60. let se birmy dostaly do Anglie kde byly uznány roku 1966 jako polodlouhosrsté plemeno. Do Spojených států amerických byly první birmy dovezeny z Francie roku 1959 a zde pak uznány jako dlouhosrsté v roce 1967.

Povaha: Jemná, klidná, skromná a snášenlivá. Rušné prostředí birmám příliš nevyhovuje, mají rády svůj klid. Ačkoli mají rády pohodu, vyžadují poměrně velkou pozornost a kontakt se členy rodiny. Některé z birem mají sklon přilnout k jednomu člověku. S ostatními kočkami vycházejí většinou dobře, stejně tak i se psy, pokud jim nechají prostor. Birmy obvykle nejsou moc hlučné a kontakt zakládají na drcání hlavy a očním kontaktu. Většina z koček tohoto plemene si ráda čas od času hraje či dovádí, i když do prudkosti má daleko. 

Stavba těla: Tělo birmy je statné, středně velké, s dobrými proporcemi. Ocas je elegantní, huňatý a průměrně dlouhý. Nohy jsou silné a středně dlouhé. Tlapky jsou kulaté, pevné a veliké, s typickými bílými ponožkami. Hlavu mají birmy širší, s plnými tvářemi a zaobleným, mírně klenutým čelem. Brada je kulatá, neměla by být však příliš výrazná. Nos je středně dlouhý a nesmí mít stop. Připouští se jen malé prohnutí nosu. Oči jsou tmavě modré, oválné a středně daleko posazené. Ideálně by měly mít téměř dokonale mandlový tvar. Uši jsou široké, postavené mírně šikmo, posazené daleko od sebe a skloněné dopředu. Špičky mají zakulacené. 

Srst: Srst mají birmy jemnou a polodlouhosrstou. Na břiše má sklon se vlnit. Ačkoli je velmi hustá, vyžaduje jen málo péče. Díky její textuře se totiž jen zřídka cuchá. Na dotek je hedvábně jemná. Podsada je však málo vyvinutá. Kolem límce, na ocase a u zadních nohou je srst delší. Koťata se rodí bílá a může trvat až rok, než dosáhnou konečného zbarvení. 

Péče: Obvykle stačí birmu kartáčovat jen jednou týdně. Kovový kartáč je k tomuto účelu nevhodný, mohl by poškodit podsadu. Lépe vám poslouží pevný kartáč ze štětin. Pokud se s birmou chcete věnovat výstavám, péče o srst vám zabere více času. Na její kvalitu jsou kladeny vysoké požadavky. Zkušení chovatelé doporučují kočku koupat asi pět dní před výstavou, aby se srsti stihla vrátit její pevnost. Srst můžete také pravidelně pudrovat. Ušní štětičky nejsou na výstavách ceněny, proto se doporučuje je opatrně odstřihnout. Je třeba také zajistit čistotu zvukovodů a v případě potřeby odstřihávat ostré konce drápků. 

Barevné variety:

Birma se vyskytuje pouze s tzv. himalájskými odznaky. Od ostatních plemen s těmito odznaky se nejvíce odlišují bílými ponožkami, které nikdy nesmí chybět. Bílá barva musí být co nejsymetričtější a na chodidlech zadních nohou musí vybíhat do ostruhy. U všech barevných variet platí, že barva těla musí být co nejčistší a měla by kontrastovat se zbarvenými odznaky. Oči jsou vždy tmavě modré – čím tmavší, tím lépe. 

Původní birma má tmavohnědé odznaky a světle krémovou základní barvou. Ta na bocích přechází do plavé a na břiše a hrudi do světlejší krémové. Nejcennějším znakem je jemná zlatá svatozář – lehký krémový nádech na hřbetě.

Toto plemeno ale dnes najdete ve zbarveních seal, blue, chocolate, lilac, red, cream, tortie, tabby a tortie tabby point.