Turecká kočka van

Zkratka:

Turkish Van

Zkratka dle FIFe:

TUV

Místo původu:

Turecko

Předkové:

Přírodní plemeno

Typ plemene:

Polodlouhosrstá kočka

Tělesný typ:

Svalnatý

Hmotnost:

5 – 7 kg

Barevné variety:

Červená s bílou, v USA a ve FIFe také černá, modrá, želvovinová

Historie: Jméno plemene je odvozeno od jezera Van v Turecku, odkud byly do Evropy přivezeny první kočky van. Jedná se o přírodní plemeno vzniklé bez vměšování člověka. Domovem pro něj je úpatí hory Ararat, téměř izolovaná oblast kolem již zmíněného jezera Van. 

Angličanka Laura Lushingtonová z Turecka přivezla první pár těchto divokých koček. Obě byly převážně bílé s charakteristickými červenými skvrnami. Staly se společně s dalšími importovanými jedinci z pozdějších let základem chovu tureckých koček van v Evropě. 

V Anglii bylo plemeno uznáno v roce 1969, dva roky před oficiálním uznáním FIFe. Dnes chov tureckých koček van najdete i ve Spojených státech amerických. Zde bylo uznáno roku 1985. 

Povaha: Turecká kočka van má temperament, který není vhodný pro úplné začátečníky v chovu koček. Jsou sice velmi zaměřené na člověka, to jim ale nebrání vám dát jasně najevo, pokud se k nim nebudete dle jejich soudu chovat laskavě. Pokud ale s chováním koček máte zkušenosti, dokážete její reakce předvídat. Vždy ji dá postojem těla jasně najevo. Ačkoli bude turecká kočka van akceptovat všechny členy rodiny a bude vyhledávat jejich pozornost, přilne jen k jednomu, maximálně dvěma lidem. Těm pak věnuje veškeré projevy lásky. Co se týče koček a psů, vztahy bývají obvykle velmi dobré. 

Turecké kočky van jsou velmi aktivní, rády loví a hrají si. Navíc překypují odvahou a nenechají se zastrašit nečekaným zvukem, pohybem apod. Nebojí se ani vody. Příjemný jim je i sníh. Jsou laskavé, temperamentní a inteligentní. 

Stavba těla: Jde o středně velkou kočku s dlouhým, silným tělem a pevnou stavbou. Samci jsou zvláště svalnatí na krku a ramenou. Nohy jsou středně dlouhé, tlapky kulaté a elegantní, hustě osrstěné. Ocas je silný a délkou v dobrém poměru k tělu. Tvar hlavy je tupý, trojúhelníkovitý. Oči jsou posazeny trochu šikmo, jsou velké a mají oválný tvar. Nos je dlouhý, uši velké a vzpřímené, posazené blízko k sobě a hustě osrstěné. Nosní zrcátko a polštářky tlapek jsou růžové.

Srst: Turecké kočky van mají dlouhou, měkkou a hedvábnou srst bez vlnité podsady. V zimě je srst nejkrásnější, v létě postupně líná. 

Péče: Turecká kočka van potřebuje jen málo péče o srst. Nemá sklon k zacuchávání díky chybějící podsadě. Bude tedy stačit ji jednou za čas upravit jemným kartáčem nebo hrubým hřebenem. Je dobré koťata na proces kartáčování zvyknout co nejdříve. Jinak se totiž česání dost pravděpodobně zvrhne v zápas. Pokud se s kočkou chcete účastnit výstav, může být někdy nutné jí srst asi dva dny před výstavou umýt šamponem pro kočky. Alternativou je použít neparfémovaný a nemastný mastkový pudr a jeho následné vykartáčování. V případě nutnosti je třeba vyčistit vnější zvukovody přípravkem k tomu určeným. Taktéž musíme zastřihnout ostré konce drápků. 

Barevné variety:

Tělo turecké kočky van je převážně bílé, ocas je zbarvený. Skvrny jsou ideálně jen dvě na hlavě, pokud možno nezasahují do očí ani uší a od sebe jsou odděleny bílou lysinkou. Na výstavách se ale netrestá, pokud má na sobě kočka ještě další skvrnu. Dovoleny jsou i méně symetrické znaky na hlavě nebo skvrna jednolitá. 

Kočky tohoto plemene mají většinou červené nebo krémové zbarvení. Odstín musí být na hlavě i ocase stejný. Najít ale můžete i zbarvení čistě bílé, modré, želvovinové nebo tabby. Ty se ale ještě ne všude uznávají. Většina tureckých koček van má oči jantarové. Mohou být ale i modré nebo nestejně zbarvené (odd-eyed). 

Označení van se podle tohoto plemene používá i u ostatních plemen s bílou skvrnitostí a s převahou bílé barvy.