Australská kelpie
.jpg/294x294/FIT)
FCI:
Australská kelpie patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi s pracovní zkouškou. Uznána v roce 1870.
Povaha:
Australská kelpie je vždy velmi pozorná a vysoce inteligentní, dychtivá a učenlivá, s téměř nevyčerpatelnou energií, věrná a oddaná majiteli. Díky jejímu nasazení se někdy zdá, že pracuje spíš pro vlastní potěšení než pro spokojenost majitele. Ve skutečnosti registruje a okamžitě realizuje každý jeho sebemenší pokyn, a to i na značně velkou vzdálenost.
Poslední dobou se začíná uplatňovat také jako vynikající společenský pes, příznivce si získává svojí příhodnou velikostí, čilostí, inteligencí, vstřícností a přátelským vztahem k majiteli a členům jeho rodiny, ostražitostí, energickým počínáním a vyrovnanou povahou, jakož i adaptabilitou k práci, která se od ní požaduje.
Výchova:
Australská kelpie mívá sklon být „psem jednoho pána“. Při samozřejmé důslednosti je snadno vychovatelná i cvičitelná, vhodná i pro začátečníky. Je u ní však nutno počítat s jistou dominancí, a proto jsou pro ni nejlepší majitelé rozhodní, naprosto důslední, rázní, obdaření od přírody přirozenou autoritou.
Je-li náležitě socializována, má ráda děti, bez problémů vychází s jinými psy a dobře se snáší i s kočkami. Je naprosto neagresivní vůči lidem, v případě potřeby je však připravena majitele a jeho rodinu bránit. Neznámé osoby obvykle hlásí štěkotem a je-li k tomu vedena, může být ostražitým hlídačem.
Neobejde se bez vydatného pohybu, nutná je nějaká další aktivita, jako je třeba výcvik a pravidelný trénink na soutěže v agility, flyballu, frisbee aj. Má vrozené nadání pro práci s ovcemi, a to jak ve volném prostoru – na pastvině, tak v ohraničeném prostoru – v ohradě.
Umí se přizpůsobit jakémukoli způsobu života s výjimkou zahálčivého a lenošivého, takový ji frustruje a vede k nudě a příp. i k destruktivnímu počínání. Potřebuje zatížení jak fyzické, tak mentální.
Stavba těla:
Celkový vzhled australské kelpie odpovídá mrštnému, aktivnímu psu mimořádných pracovních kvalit, který je výborně osvalen, má pružné končetiny a schopnost neúnavně pracovat.
Australská kelpie nesmí být příliš hubená, jakákoliv vada ve stavbě těla nebo v povaze, která je na újmu její pracovní upotřebitelnosti, musí být považována za atypický znak. Kohoutková výška činí u psů 46 – 51 cm a u fen 43 – 48 cm.
Hlava odpovídá velikostí celkové velikosti jedince a svým tvarem a obrysovými liniemi připomíná hlavu lišky obecné. Mozkovna má být svrchu mírně klenutá a mezi ušními boltci široká, linie čela probíhá rovně až k čelnímu sklonu, který je svažitý. Ušní boltce jsou nasazené dostatečně daleko od sebe, vztyčené, střední velikosti, na koncích jemně zašpičatělé, a hustě osrstěné na vnitřních stranách.
Líce nesmějí být ani hrubé, ani vyklenuté a zaobleně přecházejí do čenichové partie. Ta má být výrazná, spíš poněkud kratší než mozkovna. Nos má barvu odpovídající barvě srsti. Pysky jsou pevné a suché, nesmějí být ani trochu volné nebo převislé. Zuby mají být zdravé, žádoucí je nůžkový skus.
Oči mají být mandlového tvaru, střední velikosti, s pevnými očními koutky a inteligentním, horlivým výrazem, hnědé barvy – odstínu odpovídajícího barvě srsti. U modře zbarvených jedinců je přípustná i světlejší barva oka.
Krk je přiměřeně dlouhý, silný, v šíji lehce klenutý, bez volné kůže na hrdle. Krk plynule přechází do plecí, délka trupu, měřená od vrcholu předhrudí po sedací hrbol na pánvi, je větší než kohoutková výška. Horní linie těla má být pevná, rovná, bedra jsou silná a velmi svalnatá, záď je dosti dlouhá a svažitá.
Ocas bývá v klidu zavěšený, lehce obloukovitě vzhůru prohnutý, v pohybu nebo v afektu může být nesen výše, ale nikdy nesmí zasahovat přes svislici procházející jeho kořenem. Je hustě osrstěný, nasazený v prodloužení linie zádě a dosahuje zhruba k hleznům.
Hrudník musí být spíš hluboký než široký, tvořený patřičně klenutými žebry. Hrudní končetiny jsou svalnaté, rovné. Záprstí jsou při pohledu ze strany lehce zešikmená, což zajišťuje schopnost rychlé změny směru.
Pánevní končetiny mají být široké, silné a rovné. Kolena musejí být náležitě zaúhlená. Tlapky okrouhlé, silné, s těsně sevřenými a patřičně klenutými prsty, vysokými nášlapnými polštářky a krátkými, silnými drápy. Pohyb má být téměř neomezeně vytrvalý.
Osrstění má být středně dlouhé a je dokonale vodovzdorné. V průměru má být srst na těle dlouhá 2 – 3 cm. Zbarvení srsti může být černé, černo-tříslové, červené, hnědo-tříslové, plavé, čokoládově hnědé a kouřově modré.
Všechny odchylky od výše uvedených požadavků standardu musejí být považovány za vady a hodnoceny podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu jedince. Těžkou vadou je náznak sbíhavých a rozbíhavých hlezen, volných plecí nebo pletení a křížení končetin při pohybu. Vadou je i nadměrně dlouhá nebo příliš krátká srst.