Belgický ovčák - Tervueren
FCI:
Belgický ovčák tervueren patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi s pracovní zkouškou. Uznán v roce 1891.
Ráz belgického ovčáka s dlouhou béžovočerně až červenočerně nebo šedočerně zbarvenou srstí.
Povaha:
Belgický ovčák tervueren se vyznačuje chytrostí, vytrvalostí, pracovitostí, učenlivostí, čilostí a bdělostí. Jsou to klidní, hrdí a odvážní psi bez sebemenších známek agresivity či strachu.
Výchova:
Ani jejich výchova a vedení, stejně jako u ostatních variet belgických ovčáků se neobejde bez náležité rané socializace, ale při vlídném a důsledném přístupu s nimi nejsou obvykle žádné větší problémy.
Bez soustavného výcviku či tréninku a možnosti volného výběhu na vlastním pozemku jsou i u nich nezbytností pravidelné každodenní dlouhé vycházky zpestřené aportováním, skákáním přes překážky a pokud možno také různými mentálními aktivitami, jako je např. vypracování stopy majitele nebo někoho z rodiny. Jedinci se spolehlivým přivoláním mohou být i v přírodě vypouštěni volně, nemají tendenci se od majitele vzdalovat. Díky jejich učenlivosti a chytrosti se hodí téměř pro všechny psí sporty, ale mají i dobré uplatnění jako psi pracovní, ať už jako lavinoví, záchranářští nebo i policejní psi.
V rodině se chová pozorně a citlivě. Jsou ale i velmi dobrými obranáři, takže v případě potřeby jsou i velmi tvrdí, razantní a nekompromisní.
Stavba těla:
Belgičtí ovčáci jsou středně velcí psi krátce obdélníkového tělesného rámce. Kohoutková výška psů se pohybuje kolem 62 cm, u fen činí průměrně 58 cm (pro obě pohlaví platí tolerance – 2 / + 4cm). Tělesná hmotnost psů kolísá v rozmezí 25 – 30 kg, u fen v rozpětí 20 – 25 kg.
Hlava je vysoko, hrdě nesená, přiměřené délky, rovných obrysových linií, jakoby vytesaná, suchá. Mozkovna má být náležitě široká, šířky odpovídající délce hlavy, téměř stejně dlouhá jako čenichová partie. Čelo musí být spíš ploché. Podélná čelní brázdička je jen málo výrazná. Týlní hrbol je jen málo patrný. Čelní sklon je zřetelný, přiměřeně svažitý. Čenichová partie má být pod očima dobře tvarovaná, nepropadlá a má celkově tvar protáhlého klínu. Líce jsou suché, opravdu ploché, přesto dobře osvalené.
Ústa jsou relativně velká a široká. Pysky mají být úzké, těsně přiléhající k čelistem a zubům, na okrajích plně pigmentované. Zuby jsou velké, čistě bílé, pravidelně rozmístěné a pevně zasazené v silných čelistech. Požaduje se nůžkový skus, ale toleruje se také skus klešťový. Žádoucí je plnochrupost, ale mohou chybět dva 1. premoláry (P1) a na 3. stoličky (M3) se nebere zřetel.
Oči mají být středně velké, lehce mandlového tvaru, šikmé, hnědé barvy. Tmavě zbarveným očním duhovkám se dává přednost. Okraje očních víček jsou černě pigmentované. Pohled je otevřený, živý, smělý, odhodlaný.
Vztyčené ušní boltce mají být spíš malé, vysoko nasazené, zřetelně trojúhelníkového tvaru, s pevnými špičkami. V afektu musejí být nesené svisle, nikoli rozložené do stran nebo naklánějící se vrcholy k sobě.
Krk je zřetelně odsazený od hlavy, spíš delší, patřičně osvalený. Hrdlo musí být bez laloku, šíje mírně klenutá. Trup má být silný, horní linie těla je v oblasti hřbetu a beder rovná, kohoutek musí být výrazný, hřbet pevný, krátký a pevně osvalený. Bedra mají být krátká, přiměřeně široká, svalnatá. Záď je jen velmi málo svažitá, dosti široká a dobře osvalená.
Ocas by měl být nasazený ve vhodné výši, u kořene silný, středně dlouhý. Dosahuje nejméně k hlezenním kloubům. V klidu je dolů zavěšený a jeho konec bývá v úrovni hlezen lehce vzhůru zahnutý. V pohybu je nesen zřetelně výš, nikdy však nad horní linií těla. Špička nesmí tzv. háčkovat.
Hrudník by neměl být moc široký, je však hluboký. Žebra jsou ve své horní části výrazněji klenutá než poblíž hrudní kosti. Břicho je přiměřeně vykasané.
Hrudní končetiny mají být silných kostí, aniž by byly hrubé, a měly by být řádně osvalené, kolmé k podkladu. Lopatky mají být dlouhé, šikmo uložené a těsně přiléhají k hrudníku. Lokty mají být silné, předloktí jsou dlouhá, rovná, zápěstí pevná, suchá. Záprstí mají být silná a krátká. Tlapky jsou okrouhlé, „kočičí“, prsty klenuté a sevřené, nášlapné polštářky tuhé, ale pružné, drápy pevné, tmavě zbarvené.
Pánevní končetiny mají být silné, kolmé k podkladu. Stehna by měla být středně dlouhá, široká a velmi dobře osvalená. Kolena musejí být zaúhlená. Bérce musejí mít odpovídající délku, jsou široké a svalnaté. Hlezna mají být nízko nad podkladem, široká, přiměřeně zaúhlená. Nárty jsou silné, krátké. Perzistující paspárky se pokládají za nežádoucí. Všechny druhy pohybu jsou čilé, volné, rovnoběžné a rovnoměrné.
Srst je dlouhá, ploše přilehlá, nejdelší má být na krku, kde tvoří tzv. hřívu, a na předhrudí. Krycí srst tvoří spolu s podsadou vynikající ochranu proti nepřízni počasí. Zbarvení tervuerena je béžové až červené s černým stínováním nebo šedé s černým stínováním. Béžová musí být sytá, nikoli vysvětlená. V obličeji musí být výrazná tmavá, nejlépe černá maska, která se rozprostírá na celé čenichové partii a zasahuje až po ústní koutky, oční víčka a ušní boltce. Minimálně musí být černé ušní boltce, horní okraje očních víček a pysky. Vždy musí jít pouze o černý nádech, nikdy nesmějí vznikat černé plotny nebo tmavé žíhání. Osrstění vyžaduje pravidelnou péči. Srst nesmí být vlnovitá, zvlněná, kučeravá nebo příliš krátká.
Jakékoli odchylky od požadavků standardu musejí být považovány za vady a hodnoceny přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince. K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost, atypický celkový vzhled, podkus nebo předkus dolní čelisti, zkřížený skus, absence jednoho špičáku nebo P3, P4, M1, M2 nebo 3 a více zubů, rozsáhlá pigmentace nosu, okrajů očních víček a pysků, ušní boltce zavěšené nebo chirurgickým zákrokem vztyčené, ocas chybějící nebo zkrácený, nesený příliš vysoko, zatočený do kruhu nebo zakroucený, jakákoli jiná barva srsti než uvedená ve standardu, rozsáhlá bílá náprsenka, bílé znaky na končetinách zasahující výše než do poloviny hrudních končetin nebo bílé znaky kdekoli jinde na těle, absence masky i na čenichové partii, kohoutková výška vymykající se standardem stanoveným limitům.