Border kolie
FCI:
Border kolie patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznána v roce 1976.
Povaha:
Border kolie je ovčácký pes určený k tvrdé práci u stáda. Je inteligentní, činorodá, výborně ovladatelná, živá pozorná, poslušná, ostražitá, ale také odvážná. Svému majiteli je naprosto oddaná. Pracuje velice klidně a efektivně, pohybuje se nesmírně rychle, zvláštním, jen sobě vlastním plíživým způsobem, jehož směr je schopna takřka okamžitě změnit.
Výchova:
Je-li společenským psem, vybere si zpravidla jednoho člena rodiny, k němuž velice přilne. Nepřátelí se s kdekým. Nevyhledává konflikty, byla-li patřičně socializována, vychází dobře jak s ostatními psy, tak s kočkami a dalšími drobnými volně drženými domácími zvířaty. Její vztah k dětem je dobrý, ale spatří-li např. v parku, jak se jich několik honí, může je díky svému hluboce zakořeněnému pracovnímu instinktu začít shánět dohromady jako náhradu za chybějící pracovní vytížení.
Vyniká učenlivostí, chutí do práce a ochotou plnit příkazy a přání majitele, a proto není její výchova nijak obtížná a zvládne ji i začátečník. Bez vlídné důslednosti se ovšem neobejde. Její majitel by měl být také trpělivý a nadaný přirozenou autoritou, nesmí být vrtkavý a nestálý. Špatná výchova by mohla přivodit případnou nervozitu a agresi.
Je nesmírně náročná na pohyb, není-li aktivním pracovním psem, je nutno jí poskytnout dostatek fyzického i mentálního zaměstnání. Pouhé procházky, byť vydatné, nestačí. Potřebuje plnit nějaké úkoly, trénovat agility, flyball, frisbee, obedience nebo aspoň aportovat, skákat přes lavičky v parku apod. Při nedostatku tělesné i duševní aktivity by se mohla stát i nevlídnou a nepříjemnou. Pro různé psí sporty a soutěžení je doslova „stvořená“ a je-li správně vedena, umisťuje se, díky své snaživosti, zpravidla na předních místech výsledkových listin.
Umění při ovládání stáda i jednotlivých zvířat předvádí border kolie na soutěžích ovčáckých psů, jejichž návštěvníky svými výkony vždy doslova uchvacuje. Na pokyn pastýře dokáže ovci i potrestat - štípnout zuby do některého citlivého místa na těle. Naprosto jedinečná je její schopnost fixovat pohledem pasoucí se zvířata, nejen ovce, ale i skot nebo drůbež.
Stavba těla:
Exteriérově jde o dokonale vyváženého ovčáckého psa, jehož půvab a ladné rysy harmonují s pevnou stavbou těla. Perfektní proporcionálnost tělesných partií vzbuzuje oprávněný dojem, že jde o psa velice vytrvalého. Jakýkoli sklon k přílišné robustnosti nebo naopak nadměrné lehkosti tělesné stavby je nežádoucí. Ideální kohoutková výška činí u psů 53 cm, feny jsou o něco menší.
Lebka je v mozkovně dosti široká, týlní hrbol není výrazný. Líce nejsou ani vyplněné, ani zaoblené. Čelní sklon je velmi výrazný. Čenichová partie se směrem k nosu zužuje, je středně dlouhá a silná. Nosní hřbet je zhruba stejně dlouhý jako mozkovna. Nos má být černý, u čokoládově hnědě zbarvených jedinců může být hnědý, u modrých by měl mít břidlicově šedou barvu. Nozdry jsou široce otevřené.
Oči mají být uložené v očnicích daleko od sebe, jsou oválného tvaru, středně velké, hnědé barvy, pouze u merle zbarvených jedinců se připouští jedno nebo obě zcela nebo částečně modré. Výraz mají mírný, bystrý, pozorný a inteligentní.
Ušní boltce jsou přiměřeně velké, středně silné, nasazené dostatečně daleko od sebe, vztyčené nebo polovztyčené. Pak směřují přímo dopředu, šikmo vpřed nebo do stran. Při naslouchání se výrazně pohybují.
Žádoucí jsou silné zuby a čelisti s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem.
Krk je patřičně dlouhý, silný a svalnatý, v šíji mírně klenutý, směrem k plecím se rozšiřuje. Ocas je nízko nasazený, dobře osrstěný, přiměřeně dlouhý, takže svým posledním obratlem dosahuje min. k hleznům. Na konci je zahnutý vzhůru. Při vzrušení může být nesen výše, ale nikdy nad horní linií těla.
Hrudník má být hluboký a poměrně široký, s náležitě klenutými žebry, bedra jsou široká a svalnatá, nemají však být vyklenutá. Hrudní končetiny jsou rovnoběžné, pevných kostí, ne však příliš mohutné. Lokty těsně přiléhají k trupu, ten je atletického vzhledu, poněkud delší než kohoutková výška. Záprstí mají být mírně zešikmená, lopatky jsou šikmo uložené, takže jejich vrcholy směřují nahoru a vzad.
Pánevní končetiny musejí být široké a osvalené. Stehna by měla být dlouhá, silná a svalnatá, kolena přiměřeně zaúhlená, hlezna pevná, nízko nad podkladem. Nárty musejí být navzájem rovnoběžné, nártní kosti jsou silné. Tlapky mají být oválného tvaru, s klenutými a těsně sevřenými prsty, pevnými a vysokými nášlapnými polštářky a krátkými, silnými drápy. Pohyb je volný, plynulý a neúnavný.
Uznávají se dva druhy osrstění, dlouhé a krátké. V obou případech je krycí srst hustá, středně tvrdá, s měkkou a hustou podsadou, která je vynikající ochranou proti nepříznivým povětrnostním vlivům. U dlouhého osrstění vytváří srst bohatou „hřívu“ na krku, „praporce“ zezadu na hrudních končetinách a „kalhoty“ zezadu na stehnech. Přípustné je různé zbarvení srsti, přičemž nikdy nemá převládat bílá.
Všechny odchylky od výše uvedených požadavků standardu musejí být považovány za vady a hodnoceny přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví, pohodu a schopnost tradičního pracovního uplatnění psa nebo feny. K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost a jakékoli patrné abnormality fyzické nebo v chování.