Chorvatský ovčák
FCI:
Chorvatský ovčák patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1969.
Povaha:
Chorvatský ovčák je čilý, hbitý, bystrý, učenlivý a inteligentní pes, který za všech okolností překypuje energií. Je ale také velmi samostatný a poměrně dost ostrý, což mu ovšem nelze zazlívat. Jako jeden z mála ovčáků si musel umět poradit nejen s ovcemi a skotem, ale i s prasaty, kdy pokaždé nemohl čekat jen na povely pastýře, často se musel rozhodovat sám a musel být patřičně důrazný, zejména u inteligentních až vychytralých prasat.
Výchova:
Hodně pozornosti je třeba věnovat jeho výchově k poslušnosti, a to již od raného věku. Majitel musí být při výchově vždy důsledný a přitom citlivý a vychovat z něj dobře ovladatelného psa. Chorvatský ovčák je plemenem vhodným pouze pro zkušené majitele, kteří jsou klidní, rozvážní, trpěliví a nezlomně důslední. On se jim odmění svojí vstřícností, pracovitostí, nesmírnou vytrvalostí, houževnatostí a ochotou pracovat s plným nasazením i při nepříznivých podmínkách.
Vůči neznámým osobám, má-li na starosti dobytek, je velmi nedůvěřivý, pokud je psem společenským, záleží na výchově. Stále však zůstává vynikajícím a ostražitým hlídačem. Při správném vedení je skvělým společenským psem s přátelským vztahem k jiným psům a ostatním domácím zvířatům i k dětem. Pokud jde o cizí psy, vyžaduje naprosto nezbytně širokou a systematickou ranou socializaci.
Vyžaduje nejen hodně pohybu, ale i nějaké pravidelné, nejlépe každodenní zaměstnání, při kterém, by mohl uplatnit svoji neutuchající energii. Výborné jsou pro něho různé psí sporty, jako je např. agility, obedience, flyball, frisbee apod. Vůči majiteli je vždy naprosto loajální, a protože je snaživý, rád a intenzivně trénuje.
Stavba těla:
Jde o poněkud menšího než středně velkého psa velice typického osrstění. Délka trupu má být asi o 10 % větší než kohoutková výška, takže formát těla je obdélníkový. Kohoutková výška se pohybuje u psů i fen v rozmezí 40 – 50 cm.
Hlava by měla být poměrně lehká, úzká, vcelku klínovitého tvaru. Mozkovna má být svrchu mírně klenutá, nadočnicové oblouky nevystupují, týlní hrbol má být zřetelný. Podélná čelní brázdička není příliš nápadná. Líce jsou zaoblené, čelní sklon musí být dobře patrný, svažitý. Čenichová partie se směrem k nosu zužuje, ale na konci nemá být ani ostře zašpičatělá, ani hranatě otupělá. Nosní hřbet je rovný. Nos musí být vždy černý.
Dolní čelist je dostatečně silná. Zuby jsou relativně velké, chrup má být úplný, skus nůžkový, klešťový je přípustný, ale nežádoucí. Pysky mají být suché, pružné a musejí těsně přiléhat k čelistem a zubům. Jejich okraje jsou černě pigmentované. Ústní koutky mají být uzavřené.
Oči musejí být středně velké, horizontální, mandlového tvaru a oříškově hnědé až černé barvy. Pohled je živý, okraje očních víček musejí být tmavě pigmentované a těsně přiléhají k očním bulvám. Ušní boltce mají trojúhelníkový tvar, jsou středně velké, spíše na stranách nasazené, vztyčené nebo polovztyčené. Nikdy nesmějí být kupírované. Vzpřímené ušní boltce jsou žádanější.
Krk je nesen poněkud nad úrovní horní linie těla a má být přiměřeně dlouhý a hluboký. Při pohledu ze strany musí být linie šíje i hrdla rovná a přechází plynule do horní linie těla. Kohoutek je nevýrazný, hřbet má být rovný, krátký, svalnatý, bedra se požadují krátká, pevně svázaná. Záď má být středně dlouhá, lehce svažitá, osvalená a patřičně široká.
Ocas by měl být středně vysoko nasazený, hustě a dlouze osrstěný, v klidu dolů zavěšený nebo nesený v úrovni horní linie těla, v afektu i nad ní. Někteří jedinci mají ocas vrozeně zkrácený, jiným se krátí (pokud zákrok není zakázán zákonem na ochranu zvířat) tak, aby v dospělosti měřil asi 4 cm.
Hrudník je středně dlouhý, dosti široký a hluboký. Žebra jsou klenutá, vrchol hrudní kosti mírně vystupuje vpřed. Břicho by mělo být lehce vtažené, slabiny jsou vyplněné, pevné. Hrudní končetiny mají být rovné, rovnoběžné a tupě zaúhlené. Lopatky jsou středně dlouhé, osvalené, dosti strmě uložené. Předloktí jsou dlouhá, lehčích kostí, osvalená, záprstí nenápadná, krátká a zešikmená. Tlapky musejí být malé, krátce oválného tvaru. Prsty mají být pěkně klenuté, těsně sevřené, drápy černé nebo šedé.
Pánevní končetiny jsou přiměřeně zaúhlené a paralelní. Stehna musejí být široká, patřičně svalnatá, bérce dlouhé, hlezna nízko nad podkladem, výrazná a náležitě zaúhlená. Paspárky se odstraňují.
Osrstění je měkké, zvlněné až kučeravé, nikdy nesmí být vlnovité. Podsada musí být hustá. Délka srsti na horní straně trupu činí 7 – 14 cm. Základní zbarvení má být jednotně černé, přípustné jsou pouze jednotlivé bílé pesíky. Na hlavě, na trupu a na ocasu se netolerují ani nejmenší bílé odznaky. Srst vyžaduje pravidelné pročesávání.
Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny.
K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost, jiná než černá barva nosu, absence více než dvou 1. premolárů (P1), podkus a předkus dolní čelisti, světle zbarvené nebo bělavé (tzv. skelné nebo porcelánové) oči, zavěšené ušní boltce, srst zřetelně vlnovitá nebo velmi dlouhá, dlouhé osrstění v obličeji, bílé odznaky na hlavě, na trupu nebo na ocase a kohoutková výška menší než 40 a větší než 50 cm.