Holandský ovčák krátkosrstý
FCI:
Holandský ovčák krátkosrstý patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1960.
Krátkosrstý ráz holandského ovčáka.
Povaha:
Holandští ovčáci jsou pracovití, přátelští, inteligentní, chytří až mazaní, oddaní a naprosto věrní svému majiteli a členům jeho rodiny. Je na ně 100% spolehnutí, vždy jsou čilí, ostražití, aktivní, v případě potřeby samostatní a vytrvalí a přes svůj temperament dobře ovladatelní. Mají výrazný sklon bdít nad teritoriem, které považují za sobě svěřené k ostraze, a proto jsou vynikajícími hlídači.
Výchova:
Jejich výcvik, ať služební nebo sportovní, však vyžaduje specifický přístup. Patří pouze do rukou zkušených, trpělivých a důsledných výcvikářů. Nesnášejí hrubé zacházení a stereotypní výcvik je nudí. Na neurvalé počínání cvičitele reagují bázlivostí nebo zatvrzelostí. Při pracovním nasazení, ať už služebním (např. policejním), stopařském či záchranářském, snášejí dobře mimořádnou fyzickou i psychickou zátěž.
Úzce spolupracují s majitelem při plnění každého úkolu, ale nejsou závislí jen na povelech, často na ně nečekají a počínají si samostatně a naprosto účelně. Pokud jsou ještě dnes používáni jako ovčáčtí psi u velkých stád, znamenitě spolupracují ve dvojici nebo ve skupině.
Jsou i sympatickými psy společenskými, především pro sportovně založené majitele. Vyžadují hodně pohybu, mohou doprovázet vyznavače joggingu nebo běhat u kola jedoucího přiměřenou rychlostí a hodí se znamenitě k různým psím sportům jako je agility, obedience, frisbee, flyball i k výcviku poslušnosti a obrany, speciálnímu stopařskému či záchranářskému výcviku.
Stavba těla:
Jsou to středně velcí, proporcionální, dobře osvalení psi silné, vyvážené stavby těla. Formát těla je krátce obdélníkový. Kohoutková výška činí u psů 57 – 62 cm, u fen 55 – 60 cm.
Hlava má tvar klínu, je lehce protáhlá, suchá a kůže na ní nesmí nikde tvořit vrásky nebo záhyby. Líce jsou ploché, jařmové oblouky nesmějí vystupovat do stran. Mozkovna musí být svrchu plochá. Čelní sklon má být pouze lehce naznačený, nicméně zřetelný. Čenichová partie by měla být poněkud delší než mozkovna. Nos by měl být černý. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům a jsou na okrajích plně pigmentované. Žádoucí je kompletní, pravidelný nůžkový skus.
Oči mají být střední velikosti, tmavě zbarvené, mandlového tvaru, poněkud šikmé. Nesmějí být uložené příliš zeširoka a vypoulené. Ušní boltce mají být přiměřeně velké, vysoko nasazené a v afektu vždy vztyčené.
Krk by měl být čistě modelovaný a nesmí být příliš krátký, je nesen v přirozené poloze stejně jako hlava – ani příliš nízko, ani moc vysoko. Trup je statný, nesmí však být hrubý. Hřbet musí být rovný a pevný, bedra jsou silná. Záď je lehce svažitá a nemá být úplně krátká.
Ocas má být v klidu dolů nesený, rovný nebo lehce vzhůru prohnutý, dosahuje k hleznům. V pohybu je nesen výše a výrazněji, ale stále elegantně zahnutý. Nikdy nesmí být zatočený nad zádí a bedry a na konci uhnutý k jedné nebo druhé straně.
Hrudník je hluboký a dosti dlouhý, nikdy nesmí být úzký. Žebra musejí být přiměřeně klenutá, předhrudí má být zřetelné, břicho by mělo být lehce vtažené. Hrudní končetiny musejí být silné, přiměřeně dlouhé, velmi svalnaté, jejich kosti jsou pevné, celkově musejí být rovné s dostatečně pružnými zápěstími. Lopatky a lokty přiléhají těsně k hrudníku. Tlapky mají mít oválný tvar, prsty jsou klenuté a sevřené, drápy černé, nášlapné polštářky pružné a tmavě zbarvené.
Pánevní končetiny musejí být silné a velmi svalnaté a pevné. Perzistující paspárky se považují za nežádoucí. Holandský ovčák je klusák a jeho pohyb má být volný, plynulý a hbitý, nikoli však přehnaně kvapný nebo dlouhý.
U krátkosrstého rázu je celé tělo pokryto skutečně tvrdou, těsně přiléhající a ne zcela krátkou krycí srstí s vlnovitou podsadou. Tzv. „límec“ na krku je zřetelný stejně jako „kalhoty“ zezadu na stehnech a „vlajka“ zespoda na ocase.
Zbarvení srsti je žíhané. Základní barva může být zlatá nebo stříbrná. Zlatá se může vyskytovat v různých odstínech, od světle pískového po kaštanově červený. Černé žíhání musí být zřetelné na celém těle včetně „límce“ na krku, „kalhot“ a ocasu. Příliš mnoho černé barvy je však nežádoucí (nesmí převládat). Tmavé „masce“ v obličeji se dává přednost. Velké bílé odznaky zepředu na hrudi a/nebo na tlapkách jsou nežádoucí.
Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost a absence plemenného typu (atypičnost celkového zjevu).