Kolie dlouhosrstá
FCI:
Kolie dlouhosrstá patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznána v roce 1885.
Povaha:
Kolie dlouhosrstá je inteligentním, radostným, hravým a přátelským psem, který se vyznačuje mimořádnou oddaností a věrností majiteli. Nikdy nevykazuje ani stopy po nervozitě, bázlivosti nebo agresivitě. Přesto, že je v současnosti především psem společenským, zachovala si ostražitost pravého ovčáckého psa. Ta z ní činí vynikajícího hlídače. Je velmi aktivní, ale také jemná a přítulná, dobře ovladatelná. Povahově musí být klidná a vyrovnaná, veskrze přátelská a vstřícná.
Výchova:
Ráda a ochotně se učí, je snaživá a pracovitá, ale také značně citlivá, proto se nesmí při její výchově a případném výcviku nebo tréninku nikdy použít žádný nátlak, a to ani hlasový. Nutná je vlídná a přívětivá důslednost, může tak dlouhosrstou kolii dobře vychovat i úplný začátečník. Tvrdé výcvikové metody můžou způsobit plachost a nervozitu. Potřebuje majitele klidného, trpělivého a za všech okolností laskavého.
Miluje život v rodinném kruhu, trvalé ubytování ve venkovním kotci snáší těžce, nevyhovuje ani její psychice, ani jejímu osrstění. Potřebuje stálý kontakt se „svými“ lidmi, které je v případě potřeby vždy připravena bránit. Hodí se docela dobře i do městského bytu, pouze jí bude nutno umožnit pravidelné každodenní delší vycházky. Vůči dětem je vstřícná a snáší se dobře s jinými psy a dalšími domácími zvířaty, ale i tak je nutná raná socializace.
Ochotně se učí a úspěšně si počíná při různých psích sportech, jako je např. agility, obedience, frisbee, flyball. Díky vynikajícímu čichu se může zúčastňovat ryze sportovních stopařských zkoušek a osvědčila se i jako pes záchranářský. Dobře se díky svojí povaze uplatňuje také v canisterapii. Stejně úspěšně si počíná i při caniscrossu a na delších turistických túrách. Může doprovázet jak jezdce na koni, tak na kolečkových bruslích nebo kole a vyznavače joggingu.
Ač je již dlouho převážně psem společenským, instinkt ovčáckého psa rozhodně neztratila, po nedlouhém zacvičení zvládne i soutěž v pasení ovcí. Dlouhé vycházky do přírody dokáže absolvovat klidně i bez vodítka, neboť žádné lovecké vlohy nevlastní a nemá tendenci se toulat.
Stavba těla:
Dlouhosrstá kolie vyniká a na první pohled upoutá jednoznačně krásným exteriérem, který je podmíněn tím, že všechny části těla dokonale harmonují s celkem. Dojem krásy zdůrazňuje nejen neobyčejně ušlechtilá hlava, ale i barevně bohaté dlouhé osrstění a klidná důstojnost. Kohoutková výška činí podle standardu 56 – 61 cm u psů a 51 – 56 cm u fen.
Hlava se vyznačuje odpovídající velikostí, dokonalou vyvážeností mozkovny a čenichové partie, žádoucím tvarem, barvou a uložením očí a korektně nasazenými a správně nesenými ušními boltci. Mozkovna má být stejně dlouhá jako čenichová partie, je svrchu plochá. Stop má být povlovný, ale patrný. Konec čenichové partie musí být tupě zaoblený. Nos má být vždy černý.
Čelisti jsou silné, dolní by měla být čistě tvarovaná. Požaduje se perfektní, pravidelný a kompletní nůžkový skus. Zuby jsou patřičně veliké.
Oči mají být středně velké, poněkud šikmé, mandlového tvaru, barvy tmavě hnědé s výjimkou jedinců se srstí zbarvenou blue merle. U těch mohou být (jedno nebo obě, celé nebo částečně) modré nebo modře skvrnité. Pohled je inteligentní, živý a bystrý.
Ušní boltce jsou malé, v klidu mohou být dozadu složené, avšak jakmile něco vzbudí psovu pozornost, musejí směřovat kupředu a být vztyčené s dopředu klopenými špičkami. Přibližně dolní 2/3 jsou vzpřímené, horní třetiny dopředu klopené.
Krk musí být svalnatý, silný, přiměřené délky, v šíji náležitě klenutý. Trup je delší, takže tělesný rámec je obdélníkový. Hřbet má být pevný, bedra jsou mírně klenutá.
Ocas musí být tak dlouhý, aby jeho poslední obratel dosahoval k hleznům. V klidu je dolů nesený, na konci lehce vzhůru zahnutý. V afektu bývá nesen výše, nikdy však nad horní linií těla.
Hrudník má být hluboký, s dobře klenutými žebry, za lopatkami přiměřeně široký. Hrudní končetiny jsou navzájem rovnoběžné a svalnaté, přiměřeně silných kostí. Předloktí mají být rovná a vzájemně rovnoběžná, štíhlá. Tlapky jsou oválného tvaru, s klenutými a těsně k sobě přiléhajícími prsty s pevnými nášlapnými polštářky.
Pánevní končetiny mají svalnatá stehna a patřičně zaúhlená kolena. Bérce jsou suché, šlachovité, hlezna silná. Pohyb je plynulý, jistý.
Osrstění je velmi husté a těsně přilehlé. Krycí srst má být rovná, na dotek tvrdá, podsada jemná, velmi hustá, téměř zcela zakrývající pokožku. Tzv. „límec“ je bohatý stejně jako „fiží“ pod hrdlem a zepředu na hrudi.
Zbarvení srsti může být jednotně zlaté, bikolorní (zlato-bílé), trikolorní nebo blue merle. U zlatého a zlato-bílého může být zlatá různého odstínu od světle zlaté po sytě mahagonovou nebo sobolí. Světle slámový nebo krémový odstín je krajně nežádoucí. U trikolorního zbarvení převládá černá barva se sytými, tříslově zbarvenými odznaky na hlavě a končetinách. Rezavý nádech černé krycí srsti je krajně nežádoucí. U zbarvení blue-merle převládá jasná stříbřitě modrá barva s černými skvrnami nebo s černě mramorovanou kresbou.
Sytě tříslově zbarvené odznaky jsou žádoucí, ale jejich absence se nepenalizuje. Příliš velké černé skvrny jsou krajně nežádoucí stejně jako břidlicově šedé zabarvení nebo rezavý nádech krycí srsti i podsady. Větší nebo menší bílé znaky mohou být u všech výše uvedených typů zbarvení a jsou pro plemeno typické. Obvykle se vyskytuje úplný nebo částečný bílý límec, bílá náprsenka zepředu na hrudi, bílé tlapky a bílá špička ocasu. Na hlavě může být „lysina“. Srst vyžaduje pravidelnou péči. Nutné je česání speciálním hřebenem na dlouhou srst a hřebenem s kratšími a hustšími zuby k vyčesání srsti odumřelé.
Všechny odchylky od výše uvedených požadavků je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně vyjádření s přihlédnutím k jejich vlivu na zdraví, pohodu a praktickou upotřebitelnost psa či feny k tradiční práci. K vylučujícím vadám patří agresivita a bázlivost.