Kolie krátkosrstá
FCI:
Kolie krátkosrstá patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznána v roce 1988.
Povaha:
Kolie krátkosrstá je veselé povahy a velice přátelská. Oproti dlouhosrsté kolii je energičtější, extrovertnější, sportovněji založená, čilejší, v projevu svých citů vřelejší a ve větší míře si zachovala pracovní schopnosti ovčáckého psa. Nikdy není ani nervózní, ani agresivní, přitom je inteligentní, společenská a přizpůsobivá. Nemá-li na ni majitel právě čas, neobtěžuje. Miluje klid a pohodu, nemá ráda napětí, a protože je velmi citlivá, je šťastná nebo smutná podle atmosféry, která právě panuje v rodině. Je-li spokojená, je doslova sladká a něžná.
Výchova:
Její výchovu zvládne i úplný začátečník, když bude vlídný a důsledný. Učí se snadno a má přirozenou snahu při výchově i výcviku vyhovět, jen se cvičitel musí vyvarovat chyb, které by mohly narušit jeho vztah k ní a zradit její důvěru. Nedaří-li se jí něco, bylo by škodlivé na ni křičet nebo ji dokonce trestat, stačí laskavé povzbuzení řečené hlasem s výrazně přátelskou intonací.
Sama žádné nepokoje nevyvolává, snáší se výborně s jinými psy a velmi dobře vychází i s domácími mazlíčky, pokud měla možnost si na ně zvyknout již v rámci rané socializace. Je vstřícná i vůči neznámým lidem, pokud jejich počínání není podezřelé. Ostražitost, která z ní dělá pozorného, ale neagresivního hlídače, jí však rozhodně nechybí. S dětmi má velkou trpělivost, a pokud se jí jejich chování nezamlouvá, vzdálí se.
Majitele i členy jeho rodiny miluje, a to do té míry, že musí-li být sama, může trpět pocitem osamění, který se projeví dlouhodobým štěkáním nebo v krajním případě destruktivní činností. Nejlepší je, má-li pro tyto případy nějakého zvířecího společníka.
Vyžaduje hodně pohybu (delší až dlouhé vycházky) a nějaké mentální aktivity, např. trénink některého ze psích sportů (agility, flyball, frisbee, obedience), který tuto potřebu může uspokojit. Ve snaze potěšit majitele je při výcviku, zvláště má-li k člověku vskutku dobrý vztah, velmi snaživá a v mnoha disciplínách může být velice úspěšná. Uplatní se i při soutěžích v pasení ovcí. Díky svojí empatii je vynikající při canisterapii a jako asistenční pes. Protože nemá sklon vzdalovat se od majitele, může – má-li spolehlivé přivolání – absolvovat vycházky v přírodě bez vodítka.
Stavba těla:
Důležitý pro celkový zjev je výraz hlavy, která se vyznačuje dokonalou vyvážeností a správným poměrem délky mozkovny a čenichové partie, přiměřenou celkovou velikostí, patřičným tvarem, barvou a uložením očí a správně nasazenými a nesenými ušními boltci. Kohoutková výška činí u psů 56 – 61 cm, u fen 51 – 56 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 20,5 – 29,5 kg u psů a 18 – 25 kg u fen.
Hlava se podobá tupému, čistě tvarovanému klínu hladkých obrysových linií. Mozkovna je svrchu plochá, od ušních boltců směrem k nosu se ze stran plynule zužuje. Čenichová partie musí být tupě zakončená, zaoblená. Nos je vždy černý.
Dolní čelist musí být silná a náležitě tvarovaná. Zuby musejí být patřičně velké, čelisti silné, s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Oči jsou velice důležité, dodávají milý výraz, jsou střední velikosti, poněkud šikmé, mandlového tvaru, barvy tmavě hnědé, s výjimkou jedinců grošovaných blue-merle. Ti mohou mít oči (jedno nebo obě, celé nebo částečně) modré či modře skvrnité. Výraz očí je inteligentní, živý a bystrý.
Ušní boltce jsou středně velké, širší u základen. V klidu mohou být složené dozadu, v afektu však musejí směřovat dopředu.
Krk má být svalnatý, silný, přiměřené délky, v šíji pěkně klenutý. Hřbet je rovný a pevný, bedra mají být mírně vyklenutá.
Ocas je dlouhý, poslední obratel dosahuje minimálně k hleznům, měl by být nesen dolů zavěšený s koncem lehce vzhůru zahnutým. Při vzrušení je nesen výše, nikoli však nad horní linií těla.
Žebra jsou zaoblená, hrudník musí být hluboký. Hrudní končetiny musejí být rovnoběžné, přiměřeně silných kostí, svalnaté. Předloktí jsou suše osvalená, zápěstí pružná a silná. Pánevní končetiny mají svalnatá stehna, náležitě zaúhlená kolena, suché, šlachovité bérce a silná hlezna nízko nad podkladem. Tlapky jsou oválného tvaru, s plnými nášlapnými polštářky a pěkně klenutými a sevřenými prsty. Pohyb je plynulý, směřující vpřed.
Osrstění má být krátké, ploše přilehlé. Krycí srst je tvrdá, podsada hustá. Zbarvení může být zlaté, zlato-bílé, trikolorní nebo blue-merle. U zlatého a zlato-bílého může mít zlatá barva všechny odstíny od světle zlatého po sytě mahagonový nebo sobolí. Odstín světlounce slámový nebo krémový je krajně nežádoucí. U trikolorního má být základní barva černá se sytými tříslovými odznaky na hlavě a končetinách. Rezavý nádech černé srsti je považován za krajně nežádoucí. U zbarvení blue–merle má převažovat jasná, stříbřitě modrá barva s černými skvrnami nebo s černě mramorovanou kresbou.
Sytě tříslové odznaky jsou žádoucí, ale jejich absence se nepenalizuje. Velké černé skvrny, břidlicově šedé zabarvení nebo rezavý nádech krycí srsti i podsady je velmi nežádoucí. Větší nebo menší bílé znaky se mohou vyskytovat u všech výše uvedených typů zbarvení a jsou pro plemeno typické. Obvykle tvoří celý nebo částečný límec, náprsenku zepředu na hrudi, bílé znaky na končetinách a tlapkách, bílou špičku ocasu, v obličeji a na mozkovně může být bílá „lysina“. Jednotně bílé zbarvení nebo převažující bílá barva srsti je však naprosto nežádoucí.
Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno považovat za vady a hodnotit přesně podle jejich závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny.