Kuvasz
FCI:
Kuvasz patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1934.
Povaha:
Kuvasz je živý a hbitý, neúnavný a výkonný, velice odvážný, inteligentní, samostatný a sebevědomý. Jako rozený obranář je ochoten a kdykoli připraven bránit rodinu majitele a její majetek s nasazením vlastního života. Je věrný a oddaný nejen vlastníkům, ale i místu, v němž žije.
Výchova:
Patří pouze do rukou osob zkušených, poučených, nadaných přirozenou autoritou a schopností ji nenásilně prosazovat. Není vhodný ani pro začátečníky, ani pro osoby nerozhodné, nedůsledné a rozmarné. Oplývá zcela přirozeně značnou teritorialitou, včasnou a co nejširší socializací se však tento vrozený sklon dá docela dobře kompenzovat. Základem výchovy a výcviku musí být vlídné, nicméně naprosto důsledné jednání majitele. Za projevy náklonnosti a péči, která je mu věnována, je nesmírně vděčný. Je naprosto spolehlivý, při špatném zacházení by však mohl být i agresivní. Proto je použití všech tvrdých metod při výchově a výcviku jednoznačně předem vyloučené.
Má-li žít v rodině s dětmi, je třeba, aby jim mohl zvolna přivykat od útlého mládí, ideální je, může-li s nimi vyrůstat. Vůči ostatním psům má sklon si počínat dominantě, k lidem, které nezná, je krajně nedůvěřivý.
Potřebuje dostatek pohybu a nějaké pravidelné zaměstnání, kterým může být třeba trénink na soutěže v obedienci. Ten napomůže také jeho ovladatelnosti. S prací u stáda, dostane-li se k ní, nemá problémy a nevyžaduje žádný speciální výcvik.
Je pokládán za plemeno, které se nehodí do bytu, protože je poněkud příliš aktivní a potřebuje hodně prostoru. Dobře snáší i špatné povětrnostní podmínky, a může tudíž být ubytován celoročně ve venkovním kotci, ale nesmí v něm prožit celý život. Majitel se mu musí tím víc věnovat, být s ním třeba na zahradě v úzkém kontaktu a brát ho denně na dlouhé vycházky, pro jistotu na vodítku. Nikdy ho při nich nesmí nechat jít před sebou, vepředu jde totiž podle zákonů vůdce smečky.
Stavba těla:
Kuvasz je velký a statný pes se zvlněnou bílou srstí, jehož celkový vzhled má být obrazem ušlechtilosti a síly. Stavba těla musí být vyvážená, harmonická, statná. Požaduje se krátce obdélníkový tělesný rámec. Kohoutková výška činí u psů 71 – 76 cm, u fen 66 – 70 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje u psů v rozmezí 48 – 62 kg a u fen v rozpětí 37 – 50 kg.
Hlava je úhledná a ušlechtilá, typického klínového tvaru, štíhlá a suchá. Mozkovna musí být široká a čelo lehce vyklenuté. Čelní sklon musí být velmi povlovný. Čenichová partie by měla být široká a dlouhá, stejnoměrně se zužuje směrem k nosu. Dolní čelist ovládají silné žvýkací svaly. Nosní hřbet je rovný, nos černý, tupě zakončený.
Pysky musejí být na okrajích černě pigmentované a těsně přiléhají k čelistem a zubům. V ústních koutcích jsou jejich okraje zoubkované. Chrup se požaduje silný, pravidelný a úplný. Žádoucí je nůžkový skus.
Oči jsou lehce zešikmené, mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. Okraje očních víček musejí být černé a těsně přiléhají k očním bulvám. Ušní boltce mají být středně vysoko nasazené, zavěšené tak, že zhruba v první třetině své délky obloukovitě odstávají od základny a teprve pak přiléhají těsně k hlavě. Mají tvar písmene „V“ se zaobleným vrcholem. V afektu jsou poněkud nadzvednuté, ale nikdy nesmějí být vztyčené nebo vývrtkovitě stočené.
Krk je spíše krátký, silně osvalený, šíje má být krátká. Trup je při pohledu ze strany mírně protáhlý, kohoutek musí být dlouhý a zřetelně prominuje nad horní linii těla. Hřbet má být přiměřeně dlouhý, rovný, široký, náležitě osvalený a pevný. Bedra jsou krátká a tvoří plynulé pokračování hřbetu. Záď je lehce svažitá, mocně osvalená, široká.
Ocas je nízko nasazený a je hladkým pokračováním mírně svažité zádě. V klidu je dolů zavěšený s lehce vzhůru zahnutou špičkou. Má být tak dlouhý, aby dosahoval k hleznům. V afektu a pohybu může být nesen výše, do úrovně horní linie těla.
Předhrudí je zaoblené díky mocnému osvalení, hrudník musí být hluboký a dlouhý. Hrudní končetiny jsou v postoji přímo pod trupem, svislé až po zápěstí, kolmé k podkladu a rovnoběžné. Lopatky jsou dlouhé, šikmo uložené, řádně osvalené, lokty jsou suché a těsně přiléhají k hrudníku, předloktí jsou poměrně dlouhá, rovná, pevná, suše osvalená. Zápěstí musejí být dobře vyvinutá, pevná, záprstí mají být poměrně krátká, suchá, lehce zešikmená.
Tlapky jsou okrouhlého nebo oválného tvaru, kompaktní. Prsty musejí být krátké, pružné, těsně sevřené a tak vysoko klenuté, že se uprostřed vůbec nedotýkají podkladu. Nášlapné polštářky jsou pružné, černé barvy, drápy mají být tvrdé, silné, černě nebo břidlicově šedě zbarvené.
Pánevní končetiny jsou vzájemně rovnoběžné, stehna mají velmi dlouhé, široké a mohutné svaly, které je pevně spojují s pánví, kolena jsou mohutná, bérce jsou kolmé k podkladu, hlezna mají být široká, mohutná, suchá, šlachovitá. Nárty jsou dlouhé, kolmé k podkladu. Pohyb je vydatný, dostatečně dlouhý, pružný, prostorný, hbitý, vytrvalý a neúnavný.
Srst má být přiměřeně tvrdá, zvlněná, poněkud zvednutá, beze sklonu k plstnatění. Pod hrubší krycí srstí je jemnější hebká podsada. Srst na těle je dlouhá asi 4-12 cm. Zbarvení srsti má být čistě bílé, přípustné je však i slonovinově bílé. Nos, okraje očních víček a pysků musejí být černě pigmentované, nášlapné polštářky tlapek jsou černé nebo břidlicově šedé. Žádoucí je tmavě zbarvené patro dutiny ústní, růžové skvrny na něm jsou však přípustné.
Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. K vylučujícím vadám patří srázný stop, nedostatek pigmentu v nose, okrajích pysků a očních víček, chybění jednoho zubu nebo několika zubů z kategorie řezáků (I), špičáků (C), 2. – 4. premolárů (P2 – P4) a 1. – 2. stoliček (M1 – M2), chybění více než dvou 1. premolárů (P1), na 3. stoličky (M3) se nebere zřetel, předkus nebo podkus dolní čelisti, nepravidelný skus, mezera mezi hornočelistními a dolnočelistními řezáky při zavřených ústech větší než 2 mm, entropium, ektropium, vztyčené ušní boltce, ocas v klidu zvednutý nad horní linii těla nebo zatočený nad zádí, srst se sklonem k chundelatosti, kučeravá, nezvlněná nebo drátovitá, končetiny pokryté dlouhou srstí, jiná než standardem stanovená barva srsti.