Německý ovčák
FCI:
Patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi.
Povaha:
Je to vyrovnaný pes pevných nervů, sebevědomý, přirozeně odvážný a s výjimkou situací, kdy je vydrážděn, dobromyslný, pozorný a dobře ovladatelný. Aby se uplatnil jako pes doprovodný a obranář, hlídací, služební a ovčácký, musí být také patřičně odvážný, bojovný a tvrdý. Vždy však klidný a rozvážný. Je bystrý, optimistický a poslušný, k učení přistupuje s radostnou dychtivostí. Počíná si klidně, důvěryhodně a chytře, za všech okolností je spolehlivý. Vyniká věrností majiteli, odvahou a učenlivostí.
Výchova:
Potřebuje majitele nadané přirozenou autoritou, kteří ho klidným, rozhodným a srozumitelným jednáním a důsledností ani na okamžik nenechají na pochybách, kdo je vůdcem „smečky“.
Se socializací a výchovou je třeba začít už v útlém věku. Žádné fyzické tresty nejsou potřebné, stačí používat jednoznačnou intonaci hlasu při chválení a kárání. Majitele a členy jeho rodiny miluje, k cizím osobám bývá nedůvěřivý. Potřebuje co nejintenzivnější kontakt se „svými lidmi“. Není proto nejvhodnější, musí-li prožít celý život ve venkovním kotci.
Jako hlídací pes je ostražitý a dostatečně teritoriální, aby do prostoru, který mu je svěřen, nikoho nepustil. Podezřelé osoby oznamuje hlasitým štěkotem. Nikdy nesmí být bezdůvodně agresivní vůči lidem, byl by to důsledek nesprávné výchovy a chyb při výcviku, příp. nedostatečné socializace. Dobře socializovaný a vychovaný n. o. je vlídný a snášenlivý k jiným psům i k ostatním domácím zvířatům, velmi přátelský a vstřícný k dětem.
Jako učenlivý a aktivní pes pracuje obvykle s chutí a radostí. Každodenní zaměstnání nutně potřebuje. Hodí se k nejrůznějším druhům výcviku. Ovčáckým psem bývá dnes už sice zřídka, uplatňuje se však hojně jako služební pes u armády, policie, celní a vězeňské služby, je také osvědčeným záchranářským a lavinovým psem, vodicím psem nevidomých, asistenčním psem osob s tělesným postižením. Vyniká i v psích sportech - např. agility, obedinece, flyballu, frisbee nebo stopování.
Stavba těla:
Jde o psa střední velikosti, silného a dobře osvaleného, nikoli však hrubé kostry, celkově pevné konstituce a obdélníkového tělesného rámce. Kohoutková výška činí u psů 60 – 65 cm, u fen 55 – 60 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje u psů v rozpětí 30 – 40 kg, u fen 22 – 32 kg.
Hlava je klínovitého tvaru, nesmí být příliš dlouhá, čelo je mírně klenuté, buď s málo znatelnou podélnou čelní brázdičkou, anebo bez ní, mozkovna se pozvolna a stejnoměrně zužuje a přechází povlovným čelním sklonem do klínovité čenichové partie. Nosní hřbet má být rovný, nos je černý.
Horní i dolní čelist musí být silná. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, jsou uzavřené, s tmavě pigmentovanými okraji. Chrup musí být silný, zdravý a úplný, skus se požaduje nůžkový, čelisti musejí být mohutné, aby do nich zuby mohly být patřičně hluboko zasazené.
Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, poněkud šikmé, nikdy nesmějí být vypoulené. Měly by být co nejtmavší. Ušní boltce mají být vztyčené, středně velké, na vrcholcích zašpičatělé, symetricky vzpřímené a směrem dopředu otevřené, dozadu složené za pohybu nebo v klidu se připouštějí.
Krk je silný, mohutně osvalený, horní linie těla probíhá zcela plynule od nasazení krku přes dobře patrný kohoutek a velmi mírně svažitý hřbet až k lehce spádité zádi. Hřbet je pevný, silný a dobře osvalený. Bedra jsou široká, pevně osvalená.
Ocas dosahuje minimálně k hleznům, maximálně do poloviny nártu. Na jeho spodní straně má být srst poněkud delší. Je nesen zavěšený, mírně vzhůru prohnutý, při vzrušení a v pohybu poněkud výše, nikdy však nad horní linií těla.
Hrudník má být přiměřeně široký, ve spodní části dlouhý a výrazný, žebra by měla být náležitě klenutá. Hrudní končetiny jsou rovné, rovnoběžné. Předloktí jsou rovnoběžná, suše a pevně osvalená. Tlapky jsou okrouhlé, uzavřené, s klenutými prsty a pevnými, nikoli však nepoddajnými nášlapnými polštářky. Drápy mají být silné, tmavé barvy. Pánevní končetiny jsou rovnoběžné, stehna mají být silná, náležitě osvalená. Hlezna jsou mohutná a pevná, nárty kolmé k podkladu. Pohyb je nenucený, klidný, plynulý.
Žádoucí osrstění je středně dlouhé anebo dlouhé, obojí s podsadou. U středně dlouhého má být krycí srst co možná nejhustší, tvrdá a pevně přilehlá, u dlouhého osrstění je krycí srst delší, měkčí a není tak těsně přilehlá, ale tzv. otevřená.
Zbarvení může být černé s červenohnědými, hnědavými, žlutými až světle šedými odznaky, jednotně černé, šedé nebo šedé s tmavým stínováním, černým „sedlem“ a tzv. maskou v obličeji. Neveliké bílé odznaky zepředu na hrudi jsou stejně jako světlé zbarvení vnitřních stran končetin přípustné, ale nežádoucí. Nos musí být u každého typu zbarvení černý. Podsada je vždy lehce našedlá. Bílá barva není přípustná.
Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně vyjádření s přihlédnutím ke zdraví, spokojenosti a praktické upotřebitelnosti jedince.
K vylučujícím vadám náleží agresivita a bázlivost, slabá povaha, kousavost a „slabé“ nervy, prokázaná těžká dysplazie kyčelního kloubu, monorchismus, kryptorchismus, zřetelně nestejně velká popř. zakrnělá varlata, vadné nesení ušních boltců a ocasu, jakékoli známky malformace (zrůdného vývoje), vady chrupu, a to absence jednoho 3. premoláru (P3) a jednoho jiného zubu, anebo jednoho špičáku (C), anebo jednoho 4. premoláru (P4), anebo jedné 1. či 2. stoličky (M1 nebo M2), anebo ztráta celkem tří a více zubů, vady čelistí, předkus dolní čelisti velký 2 mm a více, podkus dolní čelisti, klešťový skus v celé řadě řezáků, kohoutková výška o více než 1 cm větší nebo menší než stanoví standard, albinismus, bílá barva srsti i při tmavých očích a drápech, dlouhá krycí srst bez podsady, dlouhá, měkká, nepřiléhající (tzv. otevřená) krycí srst bez podsady tvořící pěšinku uprostřed hřbetu, s dlouze osrstěnými ušními boltci, končetinami a ocasem.