Welsh Corgi Pembroke
FCI:
Patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi.
Povaha:
Welsh Corgi Pembroke je inteligentní, milý a přátelský, naprosto nebojácný, velice šikovný, společensky založený pes, který nikdy není ani nervózní, ani agresivní. Svého majitele velice miluje a je mu cele oddaný a věrný stejně jako členům jeho rodiny. Nejlépe se cítí ve společnosti „svých“ lidí, a proto není vhodné, aby byl trvale ubytován ve venkovním kotci.
Je snaživý, učenlivý a při své stavbě těla až nečekaně hbitý a rychlý. Je to pes vlídný i k neznámým osobám, pokud by však majiteli nebo někomu z rodiny hrozilo bezprostřední nebezpečí, počíná si odvážně a houževnatě. Je nesmírně aktivní a dobře se snáší s dětmi. Byl-li v útlém mládí řádně socializován, vychází bez potíží i s malými domácími miláčky. Konflikty s jinými psy nevyvolává a nevyhledává, nenechá si ale líbit agresivní nebo nepatřičné počínání jiných. Je ostražitým a pozorným hlídačem, a proto dost štěká.
Výchova:
Jeho výchova a výcvik, počíná-li si majitel správně, nezpůsobuje obvykle žádné větší obtíže. Musí být za všech okolností vlídně důsledný, klidný a trpělivý, nesmí skrblit chválou a musí jednoznačně projevit radost, že pes splnil jeho pokyn. Nátlakové metody nebo kárání nepřipadají v úvahu. W. C. P. je citlivý a nevhodná reakce majitele by ho mohla zradit. Vychovat ho může i úplný začátečník.
Vzdor krátkým končetinám potřebuje dostatek pohybu. Nutné jsou pravidelné a vydatné vycházky. Vzhledem ke své aktivitě vyžaduje také nějaké pravidelné zaměstnání. Výborně se k tomu hodí např. trénink agility. Na vycházkách může být puštěn volně, nemá sklon se vzdalovat. Někteří jedinci mají snahu udržovat skupinu lidí na procházce pohromadě - osoby, které se vzdálí, zahánět zpět pomocí štípání do patní kosti (za takové počínání nemůže být trestán). Nicméně důslednou výchovou od útlého mládí lze toto hluboce zakořeněné počínání do značné míry utlumit.
Stavba těla:
Tento nízkonohý, silný, robustně stavěný, ostražitý a aktivní pes je obrazem mohutnosti a velké vitality v malém. Kohoutková výška činí zhruba 25 – 30 cm, tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 10 – 12 kg u psů a 9 – 11 kg u fen.
Hlava připomíná tvarem hlavu lišky, výraz obličeje je živý a inteligentní. Mozkovna má být mezi ušními boltci dosti široká a plochá. Čelní sklon by měl být svažitý. Čenichová partie se směrem k nosu postupně zužuje. Nos musí být vždy černý. Čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo.
Oči mají být správně uložené, okrouhlé, středně velké, hnědé barvy odstínu odpovídajícího zbarvení srsti. Nesmějí být ani zapadlé, ani vypoulené. Ušní boltce jsou vztyčené, ani příliš malé, ani moc velké, na vrcholcích lehce zašpičatělé.
Krk je patřičně dlouhý, trup má být přiměřené délky, směrem k zádi se lehce zužuje. Horní linie těla je rovná, bedra nemají být příliš krátká.
Přednost se dává vrozeně krátkému ocasu, ale přípustný je též ocas krátce kupírovaný (povoluje-li to zákon) nebo nekupírovaný, normální délky. Ten má být nasazen v úrovni horní linie těla, měl by být jejím pokračováním. Příliš vysoko nebo velmi nízko nasazený ocas je nežádoucí. V klidu bývá nesen nízko, v afektu nebo za pohybu nad horní linií těla, nikdy však nesmí být zatočený nad hřbet.
Hrudník má být široký, žebra musejí být náležitě klenutá. Ramenní kosti hrudních končetin odpovídají tvarem klenutí hrudníku. Lokty se těsně přimykají k trupu, volné části hrudních končetin jsou krátké a mají být co nejrovnější, silných kostí od loktů po tlapky. Ty jsou oválného tvaru se silnými, dobře klenutými a těsně k sobě přiléhajícími prsty, z nichž dva střední jsou poněkud delší než oba postranní. Nášlapné polštářky musejí být pevné, řádně klenuté, drápy krátké.
Pánevní končetiny mají být silné a pružné, jejich volné části jsou krátké, silných kostí od kyčlí po tlapky. Kolena mají být dobře zaúhlená, nárty musejí být rovné. Pohyb je volný a hbitý, ani příliš uvolněný, ani nadměrně „vázaný“, vydatný a koordinovaný.
Srst má být středně dlouhá, rovná, s hustou podsadou, nikdy nesmí být měkká, vlnitá nebo drátovitá. Zbarvení může být jednotně červené, sobolí, plavé, černo-tříslové, s bílými odznaky na končetinách, zepředu na hrudi a hrdle, nebo bez nich. Neveliké bílé znaky na hlavě jsou přípustné.
Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba hodnotit jako vady a posuzovat přesně podle stupně vyjádření s přihlédnutím ke zdraví, pohodě a praktické použitelnosti jedince při tradiční práci.