Anglický toy teriér
FCI:
Anglický toy teriér patří do skupiny III. – Teriéři.
Povaha:
Přesto, že je a. t. t. malý, má typickou teriérskou povahu - je ostražitý a odvážný a dokazuje, že v minulosti býval zdatným lovcem krys. Protože je pouhou zmenšeninou manchesterského teriéra, má prakticky stejnou povahu - je inteligentní až mazaný, oduševnělý, veselý, dobrácký, přátelský, velice temperamentní a učenlivý. Vyznačuje se naprostou věrností a oddaností majiteli, současně je však také velmi samostatný. Jeho počínání je hbité, bystré, bdělé, nikdy nesmí být nervózní. Svého majitele rád potěší, učí se ochotně a rychle, dobře zvládá trénink na soutěže v agility, ale i obedience.
Výchova:
Při své čilosti, živosti a aktivitě nezbytně potřebuje nějaké pravidelné zaměstnání. Trénink některého ze psích sportů je pro něho tou nejlepší životní náplní. Pracuje s nadšením a potěšením. Pokud se mu fyzických a mentálních aktivit nedostává v odpovídající míře, může se, zejména pokud musí být doma sám, nudit. Pak zbytečně štěká, nebo si počíná destruktivně.
Vyhovuje osobám aktivním, nadaným přirozenou autoritou, kterou umí vycítit a respektovat. Pro svoji neutuchající činorodost nemusí naproti tomu vyhovovat lidem, kteří milují klid a pohodlí. Jeho výchova musí být vlídná, ale důsledná, i když je malý. Stejně nezbytná je raná a co nejširší socializace. Jeho přirozená ostrost, odvaha a sebevědomí, vlastnosti u tak malého plemene až nečekané, by při nesprávné výchově a nedostatečné nebo zcela chybějící socializaci mohly vést k agresivitě, a to vůči neznámým osobám i psům.
Stavba těla:
Celkově je to dokonale vyvážený, elegantní a kompaktní pes líbivé štíhlé a elegantní stavby těla. ideální koh. výš. má činit 25 – 30 cm, ideální těl. hmot. se pohybuje v rozmezí 2,7 – 3,6 kg.
Hlava je dlouhá, úzká, se svrchu plochou mozkovnou. Má být klínovitého tvaru, bez nadměrně osvalených lící, pod očima dobře vyplněná (nepropadlá). Čelní sklon (stop) musí být povlovný.
Čenichová partie se mírně zužuje směrem k nosu a má klínovitý tvar jak při pohledu ze strany, tak zepředu. Aby však nevznikl dojem podkusu dolní čelisti, nesmí být na konci příliš zašpičatělá. Nos je černý.
Čelisti mají být silné a musejí na sebe dokonale nasedat. Pysky jsou úzké a těsně přiléhají k čelistem a zubům, požaduje se dokonalý, pravidelný a úplný nůžkový skus, což znamená, že 6 hornočelistních řezáků těsně překrývá 6 dolnočelistních, přičemž obojí jsou zasazené v čelistech kolmo. Zuby mají být silné a souměrně rozmístěné.
Oči musejí být malé, mandlového tvaru, šikmé, jiskrné, tmavě zbarvené, téměř černé. Duhovka nesmí nikdy mít světlejší odstín.
Ušní boltce mají tvar plamene svíčky, na vrcholcích jsou mírně zašpičatělé. Nasazené by měly být vysoko, poměrně blízko u sebe, vzadu na hlavě. Mají být tak velké, aby boltec, je-li ohnutý dopředu, nedosahoval k oku. Od 9. měsíce věku psa musejí být vztyčené, směřují přímo dopředu a jsou tenké.
Krk je dlouhý, půvabný, v šíji lehce klenutý. Linie šíje se při pohledu ze strany elegantně svažuje a plynule přechází do plecí. Lalok na hrdle je nežádoucí.
Trup má být kompaktní, náležitě vyvážený v poměru k hlavě i končetinám. Horní linie těla tvoří elegantní křivku, jež začíná za kohoutkem, mírně stoupá přes bedra, která mají být přiměřeně vyklenutá, a zlehka se svažuje ke kořeni ocasu.
Záď má být mírně zaoblená, ocas je nízko nasazený, silný u kořene, směrem ke špičce se zužuje a nedosahuje pod hlezna. Je nežádoucí, aby byl nesen příliš „vesele“ (vysoko).
Hrudník by měl být poměrně úzký a hluboký, s náležitě klenutými žebry.
Hrudní končetiny jsou kolmé k podkladu, lopatky mají být náležitě šikmo uložené, lokty těsně přimknuté k hrudníku, který tvoří tzv. rovnou přední frontu, předhrudí není vyvinuté, při pohledu ze strany nevystupuje vrchol hrudní kosti před ramenní kloub. Příliš jemné kosti jsou nežádoucí. Pánevní končetiny mají patřičně zaúhlená kolena, čehož předpokladem jsou správně klenutá bedra. Hlezna musejí být nízko u podkladu a nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá. Nedostatečné zaúhlení kolen nebo jejich nadměrné úhlení, které je příčinou špatného postoje, při němž jsou končetiny jakoby pokrčené pod trupem, je nežádoucí.
Tlapky jsou elegantní, uzavřené, meziprstní prostory hluboko rozeklané, prsty dobře klenuté se sytě černými drápy. U hrudních končetin bývají dva prostřední prsty poněkud delší. Tlapky pánevních končetin mají být „kočičí“ (okrouhlé), „zaječí“ (oválného tvaru) jsou nežádoucí.
Za ideální dopředný pohyb se pokládá tzv. protáhlý klus. Pohyb zvaný hackney, tj. krátký krok při vysoko zvedaných hrudních končetinách (tzv. stepování), je nežádoucí. Stejně tak je nežádoucí i nízký a protáhlý (plouživý) krok. Plynulá a pružná akce pánevních končetin musí být zdrojem účinného dopředného impulzu (odrazu). Dokonalý pohyb je důležitý, pokládá se za výraz dobrého zdraví jedince.
Osrstění musí být krátké, husté, těsně přiléhající, hladké. Zbarvení srsti může být pouze černo-tříslové - černá má být jako eben, tříslová má mít sytost tmavého, čerstvě ze zeleného osemení vyloupnutého semene jírovce maďalu. Barvy se nemísí a nesplývají, musejí být ostře odděleny jedna od druhé, takže hranice mezi nimi jsou zřetelné.
Hrudní končetiny mají být tříslově zbarvené vpředu od tlapek až po zápěstí, na vnitřní a zadní straně pak pokračuje tříslová barva až pod lokty. Pánevní končetiny by měly být tříslově zbarvené vepředu a zevnitř. Uprostřed bérce rozděluje tříslovou barvu příčný černý proužek. Prsty mají na svrchní straně tmavé proužky. Zepředu na hrudi je vidět trochu tříslové barvy. Okolí řitního otvoru je tříslově zbarvené stejně jako spodní strana ocasu.
Čenichová partie je tříslově zbarvená, nos musí být černý, černě zbarvený je rovněž nosní hřbet a černá pokračuje oblouky pod očima a táhne se až k bázi hrdla. Malé okrouhlé tříslové odznaky jsou nad očima a na lících. Dolní čelist je zbarvená stejně tříslově jako hrdlo, pysky jsou černě lemované. Vnitřní strany ušních boltců mají být tříslově zbarvené, tříslová barva na jejich vnější straně je však nežádoucí.