Kernteriér
FCI:
Kernteriér patří do skupiny III – Teriéři, sekce 2 - Nízkonozí
Povaha:
Pokud snad zpočátku neupoutávalo nové plemeno případné zájemce svým vzhledem, protože se neupravovalo a nevyhlíželo tudíž příliš ušlechtile ve srovnání se svými příbuznými, získávalo je zcela určitě povahovými vlastnostmi. Je to pes veselý, inteligentní, hravý, nebojácný, čilý, sebevědomý, energický a ostražitý, přitom nikdy ani trochu bezdůvodně agresivní. Z těchto důvodů se dnes uplatňuje převážně jako plemeno společenské.
Vzdor krátkým končetinám je pohyblivý, hbitý a dovádivý, v postoji vždy zapřený do tlapek hrudních končetin a stejně pevně opřený o souběžně poněkud vzad posunuté pánevní končetiny (zaujímající tzv. zpětstojný postoj), aby byl kdykoli připraven okamžitě vyrazit do akce, kdyby se náhodou něco v jeho dosahu dělo. U ničeho nesmí chybět. Jeho výraz svědčí o aktivitě a zájmu o veškeré okolní dění. Při svém osrstění je odolný vůči nepřízni počasí a nezdráhá se vyrazit na procházku i tehdy, když „by psa nevyhnal“. Bez ohledu na to by však nikdy neměl být trvale držen ve venkovním kotci.
Výchova:
Odloučení od majitele by z něho udělalo nešťastného psa. Je to společensky založený extrovert vhodný pro majitele, kteří dávají přednost aktivitě a nesnášejí nudu. Je zárukou, že s ním se nikdy ani chvíli nudit nebudou. Kromě vycházek potřebuje nějaké mentální zaměstnání. Může to být trénink některého ze psích sportů vyhovujících jeho velikosti (např. agility). Trénuje a soutěží rád a se vším teriérským nadšením a zaujetím. Uspokojí se tím jeho touha po dovádění a pohybu a doma pak bude sice aktivním, všeho dění účastným, ale jinak klidným společníkem.
Obvykle, neučinil-li s nimi špatnou zkušenost, miluje děti, zejména ty větší. Zvlášť když si s ním budou hrát a vyvádět nezbednosti. Je k nim většinou hodně tolerantní, ale každý k. je také trochu jiná osobnost. Někteří jedinci si musejí na děti nejprve zvyknout v rámci rané socializace. Zatímco jeden k. může být na majiteli velmi závislý, jiný je mimořádně samostatný, což nikterak neznamená, že by neměl majitele upřímně rád.
Přes svoji extrovertnost mohou být, zvláště někteří jedinci, až nečekaně sensitivní. Výchova musí tudíž být vlídná. Nehodí se pro osoby měnící často názor či rozhodnutí, těkavé, pasivní, nestálé, jakož i pro ty, které nadevše milují klid.
Nelze také zapomínat, že zejména v některých jedincích dosud dřímá poměrně silný lovecký instinkt, proto je rozumnější na vycházkách, tam kde mohou zachytit pach zvěře, je vést na vodítku. Narazí-li na stopu, nedají se přivolat, i když jinak mohou být poslušní.
Stavba těla:
Je to malý, nízkonohý, ale velmi statný teriér, jehož koh. výš. činí přibližně 28 – 31 cm a má být úměrná těl. hmotnosti. Ta se v ideálním případě pohybuje v rozmezí 6 – 7,5 kg.
Hlava je spíše malá, ale musí velikostí odpovídat celkové velikosti těla. Mozkovna má být poměrně široká. Na čele, mezi očima, je výrazná podélná čelní brázdička. Čelní sklon (stop) by měl být zřetelný. Čenichová partie musí být silná. Nos má být černý. Zuby jsou velké, čelisti silné, ne však příliš dlouhé nebo hrubé, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, což znamená, že šest hornočelistních řezáků těsně překrývá šest dolnočelistních, přičemž obojí jsou zasazeny do čelistí kolmo
Oči mají být středně velké, barvy tmavého lískového oříšku, uložené pod ježatým obočím v očnicích poněkud hlouběji a přiměřeně daleko od sebe. Ušní boltce jsou malé, zašpičatělé, vztyčené. Nemají být nasazené příliš blízko u sebe, ani nadměrně osrstěné.
Krk má být správně zasazený do plecí a nesmí být krátký. Hřbet je rovný, střední délky. Bedra mají být silná, pružná. Ocas musí být krátký, úměrný velikosti těla, pokrytý hustou, nikoli však příliš dlouhou srstí. Není nasazen ani moc vysoko, ani příliš nízko. Má být nesen vesele vzhůru, nikoli však přetočený nad hřbet.
Hrudník je hluboký, řádně klenutý. Poslední žebra zasahují daleko vzad, což významně podtrhuje kompaktnost tělesné stavby. Končetiny jsou silné. Volné části hrudních mají být středně dlouhé, pevných, nikoli však hrubých kostí, pokryté hustou tvrdou srstí. Lopatky jsou šikmo uložené, jejich vrcholky musejí směřovat nahoru a vzad. Lokty nesmějí být nikdy vybočené. Pánevní končetiny mají velmi silná a svalnatá stehna. Kolena by měla být náležitě, nikoli však přehnaně zaúhlená. Hlezna musejí být nízko nad podkladem a při pohledu zezadu nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá.
Tlapky hrudních končetin jsou větší než tlapky pánevních končetin a mohou být poněkud vybočené. Nášlapné polštářky by měly být tlusté a pevné. Nízké, úzké nebo příliš klenuté tlapky jsou velmi nežádoucí. Pohyb má být naprosto uvolněný, plynulý a vydatný. Akce hrudních končetin má mít patřičnou délku, pánevní musejí být zdrojem vydatné dopředné hnací síly (mohutného odrazu). Hlezna nesmějí být za lokomoce příliš blízko u sebe ani daleko od sebe.
Kvalitní a typické osrstění je důležité. Musí spolehlivě vzdorovat i nejnepříznivějšímu počasí, sestává z bohaté tvrdé, ne však příliš drsné krycí srsti a z podsady, která je krátká, měkká a hustá. Tzv. otevřená srst je krajně nežádoucí, mírně zvlněná se však přípouští. Její zbarvení může být krémové, pšeničné, červené, šedé nebo téměř černé. U všech barev je možné tzv. žíhání - jednotné černé nebo bílé zbarvení, jakož i černo-tříslové (black and tan) je nepřípustné.
Za velmi typickou se pokládá tmavá maska v obličeji, na čenichové partii a ušních boltcích. Všechny odchylky od požadavků standardu musejí být považovány za vady a hodnoceny přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny.