Norwich teriér
FCI:
Norwich teriér patří do skupiny III. – Teriéři.
Povaha:
Přesto, že jde o psa úhledného zevnějšku, jeho největší ozdobou a předností je povaha. Je čilý, roztomilý, veselý a přátelský jak k lidem (včetně dětí a cizích osob), tak k jiným psům a ostatním domácím zvířatům i volně drženým domácím miláčkům (pets). Nikdy není agresivní, konflikty s jinými psy v žádném případě nevyhledává a snaží se jim vyhnout.
Je ohromně čilý a veselý, bystrý, nebojácný, zvídavý, ale také mimořádně citlivý. Přesně chápe duševní rozpoložení majitele a je-li např. smutný, není nikdy zbytečně dotěrný, ale dá mu decentně znát, tím že se k němu něžně a nenápadně přitulí, že je s ním, že není se svým trápením a starostmi sám. Jeho vnímavost v tomto směru je vpravdě mimořádná. Je doslova ideálním společníkem pro osoby, které mají rády temperamentní, ale klidné psy.
Hodí se i do nejmenších městských bytů. Protože je velice společenský, cítí se nejlépe ve dvojici s jiným n. t. nebo norfolkským teriérem či jiným snášenlivým plemenem.
Výchova:
Jeho výchova nepřináší žádné obtíže, je k ní zapotřebí jen laskavá důslednost. Jako inteligentní a učenlivý pes vstřícný k majiteli i členům rodiny se učí dobře a rychle, jen musejí všichni „táhnout za jeden provaz“. Co jeden zakáže, nesmí druhý povolit. N. t. je natolik chytrý, že by toho záhy začal zneužívat a zbytečně by pak byl pokládán za neposlušného.
Drsné jednání ze strany majitele si nikdy nezaslouží a je z něj velmi smutný, obzvlášť když je pociťuje jako bezdůvodné a nespravedlivé. K příp. pokárání stačí napomenutí vyřčené hlasem o patřičné intonaci (nikoli intenzitě!) hlasu, nejlépe vyčítavé, nikdy zlostné nebo výhrůžné!
Na delší vycházky není nikterak mimořádně náročný, i když je schopen je klidně absolvovat.
Stavba těla:
Norwich teriér je jedním z nejmenších teriérů. Je to malý nízkonohý pes kompaktní stavby těla, patřičné substance (síly) a pevné kostry - jedním slovem podsaditý (angl. cobby). Ideální koh. výš. činí u psů i fen asi 25 cm.
Mozkovna má být lehce zaoblená, svrchu mírně klenutá a široká, nejširší mezi ušními boltci. Čelní sklon (stop) je svažitý. Čenichová partie má tvar klínu a má být silná. Její délka měřená od špičky nosu po stop (spojnici vnitřních očních koutků) je asi o 1/3 kratší než délka mozkovny měřená od stopu po vrchol týlního hrbolu.
Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Čelisti jsou souměrné a silné. Zuby mají být v poměru k velikosti psa mohutné. Žádoucí je úplný pravidelný nůžkový skus, což znamená že šest hornočelistních řezáků těsně překrývá šest dolnočelistních, přičemž obojí musejí být v čelistech zasazeny kolmo.
Oči jsou poměrně malé, oválného tvaru, tmavé, téměř černé barvy, veselého a bystrého výrazu. Ušní boltce musejí být vztyčené, nasazené dále od sebe, ale stále ještě v úrovni temene, přiměřeně velké, na vrcholcích zašpičatělé, při vzrušení vzpřímené. V klidu smějí být vzad složené.
Krk je silný a dostatečně dlouhý, odpovídající celkovému zjevu. Přechází plynule do plecí. Trup musí být kompaktní. Horní linie těla je rovná, hřbet krátký, pevný. Bedra jsou krátká.
Ocas bývá kupírován tak, aby byl středně dlouhý. Měl by být nasazen v úrovni horní linie těla, vzhůru nesený. Kupírování není povinné. Nekrácený ocas nemá být příliš dlouhý, má psa či fenu celkově vyvažovat. U kořene je silný a směrem ke špičce se zužuje. Má být pokud možno co nejrovnější. Je nesen vesele (vzhůru), nesmí však být překlopený nad hřbet už od kořene. Představuje úhledné zakončení horní linie těla.
Hrudník je dlouhý a přiměřeně klenutý, odpovídající hloubky. Hrudní končetiny jsou krátké, silné, rovné. Lopatky mají být přiměřeně šikmo uložené, jejich vrcholy směřují nahoru a vzad. Lokty přiléhají těsně k hrudníku, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Zápěstí jsou pevná, záprstí v normálním postoji kolmá k podkladu.
Tlapky mají být okrouhlého tvaru, tzv. kočičí, se silnými nášlapnými polštářky. Musejí vždy směřovat přímo vpřed, nikdy nesmějí být vybočené nebo vbočené, a to v postoji i za pohybu. Pánevní končetiny musejí být silné a svalnaté, při pohledu z boku široké. Kolena mají být patřičně zaúhlená. Za lokomoce sleduje akce pánevních končetin směr akce končetin hrudních, přičemž pánevní musejí být zdrojem dostatečné hnací síly.
Srst je tvrdá, drsná, rovná, přilehlá, s hustou podsadou. Delší a hrubší je na krku a rámuje obličej jako „límec“. Na hlavě a ušních boltcích má být krátká a hladká s výjimkou nepříliš mocného vousu a obočí.
Zbarvení srsti může být červené jakéhokoli odstínu, včetně tzv. pinkie („růžového“). Tito jedinci se rodí prakticky bílí, beze stop pigmentu v nose, nášlapných polštářcích tlapek, drápech atd., ale od narození po celý život tmavnou, „dopigmentovávají“, takže již v 8 – 10 týdnech věku mohou mít při správné výživě plně zbarvený nos, okraje očních víček a pysků a také načervenalou („růžovou“) barvu srsti. V angl. a skandinávských průkazech původu bývá jejich zbarvení označováno „red born pinkie“, což je důležité z hlediska chovatelského, neboť není radno spojovat spolu jedince tohoto zbarvení pro možnost trvalého úbytku pigmentu u jejich štěňat. Možná je i barva pšeničná (odstínu zralé pšenice), černo-tříslová (s přibývajícím věkem obvykle přechází do barvy „grizzly“) nebo tzv. grizzly (červenošedá, červená s tmavým stínováním), která vzniká promíšením červených a černošedých pesíků.