Sealyham teriér
FCI:
Sealyham teriér patří do skupiny III. – Teriéři.
Povaha:
Budoucnost s. t. vlastně zajistilo to, že se původní chovatelský cíl kpt. Edwardse nesplnil. Protože však byl obecně známý, bylo plemeno dosti dlouho pokládáno za velmi ostré, až agresivní. Není to ale vůbec pravda. Zásluhou Edwardsových pokračovatelů nevznikl pes zuřivě útočný, natož zlý. Avšak, i když je už dost dlouho téměř výlučně společenským plemenem, stále vykazuje lovecké vlohy, vynikající čich i jistou ostrost. Nenechá si nic líbit, ale nikoho - jiné psy, ani lidi - bezdůvodně nenapadá. Je samostatný, sebevědomý, patřičně hrdý, aktivní, houževnatý, hravý a dovedný, ostražitý a nebojácný, nikdy však není zlý.
Majiteli a jeho rodině je cele oddaný a věrný, ke známým lidem přátelský, k neznámým nevšímavý. Je to nesmírně chytrý, veselý a milý společník. Aniž by byl sebeméně vlezlý, je decentně, ale znatelně vděčný za pozornost, kterou mu člověk věnuje. Někdy vykazuje jeho počínání jisté klaunské rysy. Rvavý rozhodně není, ale pokud je napaden, brání se tvrdě i mnohem většímu útočníkovi. Je přitom až nečekaně pohyblivý a mrštný.
Výchova:
Vyžaduje systematickou ranou socializaci a veskrze vlídnou, nicméně naprosto důslednou výchovu. Potřebuje majitele klidného, rozvážného, který se jeho počínáním, když např. dělá, že vůbec neví, co se po něm chce, ačkoli je jisté, že to chápe velmi dobře, nedá vyvést z míry a laskavou, ale neústupnou vytrvalostí tuto specifickou formu „žertování“ překoná. Trest by nebyl správnou reakcí, protože ze strany psa jde vlastně o pokus člověka „přechytračit“. Stačí proto podle aktuální situace vyčítavě nebo vesele, nikoli však výhrůžně vyřčená domluva.
Dobře vychovaný s. t. je jinak poslušný a dobře ovladatelný a majiteli neudělá ostudu ani v nejlepší společnosti. S ohledem na prostředí se pak chová velmi důstojně. Ví sám od sebe, co se patří a co ne. Nepatří k nejpočetnějším plemenům, ale udržuje si stálý neveliký okruh věrných obdivovatelů.
Jeho osrstění je náročné na údržbu. Základní čistě bílá barva musí být co nejbělejší, jinak vypadá zanedbaně, a pravidelná úprava srsti je nezbytná a není úplně jednoduchá. Musí zdůrazňovat typické plemenné znaky a nesmí připomínat jiná teriérská plemena. Ne každý, kdo se upravou srsti psů zabývá, se jí na výstavní úrovni zhostí s úspěchem.
Stavba těla:
Je to vyvážený pes značné substance při vcelku nevelikých rozměrech. Formát těla je obdélníkový, což je dědictvím po basetech. Koh. výš. by neměla přesahovat 31 cm, ideální těl. hmot. činí u psů asi 9 kg a u fen asi 8,2 kg. Hlavní je však všeobecná souladnost a proporcionalita tělesné stavby, typ a substance. Nikdy nesmí s. t. vypadat „slaboučký“.
Hlava má svrchu mírně klenutou a mezi ušními boltci přiměřeně širokou mozkovnu. Čenichová partie je hranatá, mocná a dlouhá. Jejím základem jsou čelisti s mohutným stiskem. Nos musí být černý.
Zuby jsou pravidelně uspořádané a silné, dolnočelistní a hornočelistní špičáky do sebe přesně zapadají a v poměru k celkové velikosti jsou dlouhé. Požaduje se perfektní nůžkový skus, což znamená, že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí jsou kolmo zasazené v čelistech. Jařmové oblouky nevystupují, líce musejí být ploché.
Oči mají být tmavé, správně uložené, ani zapadlé, ani vypoulené, mírně okrouhlého tvaru, středně velké. Tmavě pigmentovaným okrajům očních víček se dává přednost, nepigmentované se však tolerují.
Ušní boltce jsou středně velké, na vrcholcích mírně zaoblené, zavěšené, přiložené k lícím.
Krk je poměrně dlouhý, silný a svalnatý. Plynule přechází do plecí. Trup má být středně dlouhý, pružný, hřbet je rovný, hrudník široký a zasahuje hluboko mezi hrudní končetiny. Žebra jsou patřičně klenutá.
Ocas se obvykle kupíruje (pokud úkon není zakázán zákonem na ochranu zvířat). Je-li kupírovaný, má být středně dlouhý, silný a na konci zaoblený. Je vzhůru nesený, nasazený v úrovni horní linie těla tak, že při pohledu ze strany je jeho kořen před pánevními končetinami. Nekupírovaný by měl být středně dlouhý a celkově psa vyvažovat. U kořene musí být silný, směrem ke špičce se zužuje. Nesmí být od kořene překlopený nad hřbet, zatočený nebo zakroucený.
Hrudní končetiny jsou krátké, silné, co možná nejrovnější, tak aby lokty při pohledu zepředu byly právě na pomyslných svislicích spuštěných z ramenních kloubů. Přiměřeně šikmo uložené lopatky přiléhají těsně k hrudníku. Lokty mají být přimknuté k trupu, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené.
Pánevní končetiny jsou v poměru k velikosti psa pozoruhodně silné. Stehna mají být široká a svalnatá, kolena patřičně zaúhlená, hlezna silná, přiměřeně úhlená, nárty při pohledu zezadu navzájem rovnoběžné. Tlapky jsou okrouhlé, tzv. kočičí, s plnými nášlapnými polštářky. Směřují přímo vpřed, neměly by být ani vybočené, ani vbočené. Pohyb je čilý, energický, s vydatnou akcí končetin.
Osrstění sestává z krycí srsti a podsady. Krycí srst je dlouhá, tvrdá a drátovitá, podsada odolná proti vlivům počasí. Zbarvení srsti může být bílé jakéhokoli odstínu nebo bílé s citronově žlutými, tříslovými (ve standardu FCI uvedená hnědá barva znaků není z hlediska genetiky možná, protože nos musí být podle téhož standardu vždy černý), modrými či jezevčitě zbarvenými odznaky na hlavě a ušních boltcích. Sytě černé znaky jsou nežádoucí stejně jako husté tečkování bílých ploch.