Skye teriér
FCI:
Patří do skupiny III. – Teriéři, sekce 2 – Nízkonozí
Povaha:
Povahově je vyrovnaný, oduševnělý, věrný a naprosto oddaný majiteli, kterého velice miluje. Jeho chování je kultivované, naprosto neohrožené. V případě potřeby vykazuje značnou odvahu a důraz. Od nikoho si nenechá nic líbit, na nikoho však bezdůvodně neútočí. Spory nevyhledává a neiniciuje. I s mnohem větším psem, který by ho napadl, bude však bojovat tvrdě a bez rozpaků, přičemž soupeře překvapí nečekanou mrštností a razancí i sílou skusu.
Doma je milý, veselý a hravý. Potěší ho, když mu člověk věnuje pozornost, nikdy o ni ale neškemrá. Je příliš hrdý na to, aby se jí domáhal. Nehodí se k malým dětem, které nechápou, co si k němu mohou dovolit a co nikoli, ani pro majitele pasivní, nerozhodné, postrádající přirozenou autoritu není vhodným společníkem. Potřebuje vlastníka rázného, ale rozvážného, klidného a důsledného, obdařeného přirozenou autoritou a schopností uplatnit ji zcela nenásilně za nejrůznějších situací. Musí si počínat konzistentně.
Výchova:
Není vhodný pro každého, zejména se nehodí pro úplné začátečníky. Je to typický „pes jednoho pána“, což znamená, že ze dvoučlenné stejně jako z početnější rodiny si zpravidla vybere jednoho člověka, kterého respektuje. Ostatní dobře snáší, poslouchá a rozhodně k nim není nepřátelský, ale není jim tak oddán jako tomu, koho si sám zvolil.
Vůči cizím osobám je až krajně nedůvěřivý. Neví, co je strach. Může být i ostrý, snaží-li se např. někdo neznámý o rychlé sblížení s ním nebo si počíná příliš důvěrně, nikdy však není zlomyslný nebo záludný.
Dotěrně by si vůči němu neměl počínat nikdo už jen proto, že pro dlouhou srst překrývající obličej není možno sledovat jeho mimiku a rozpoznat duševní rozpoložení. O to pozorněji je nutné registrovat jeho hlasové projevy. Svoji nevoli dá včas najevo varovným, někdy dost tichým, zavrčením. Pohybuje se pozoruhodně lehce a potřebuje-li, dokáže být nečekaně hbitý. Je značně sebevědomý a počíná si důstojně.
Stavba těla:
Je to na první pohled neobvykle dlouhý, elegantní, nízkonohý, dlouhosrstý, bohatě osrstěný pes nevšedního zjevu, statné stavby těla a protáhlého tělesného rámce. Délka těla měřená od kohoutku po kořen ocasu je zhruba rovna dvojnásobku koh. výšky. Ta činí v ideálním případě 25 – 26 cm. Celková délka těla měřená od špičky nosu ke špičce ocasu má činit 103 cm (!). Feny jsou poněkud menší, odpovídajících proporcí.
Hlava je mohutná a dlouhá, délka však nesmí být na úkor síly. Přiměřeně široká mozkovna se směrem dopředu poněkud zužuje a přechází do silné čenichové partie. Čelní sklon (stop) je povlovný. Nos musí být černý.
Čelisti jsou silné a souměrné, s úplným pravidelným nůžkovým skusem. Hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí jsou v čelistech zasazeny kolmo.
Oči mají být hnědé, přednost se dává tmavým. Jsou přiměřeně velké, nedaleko od sebe uložené, výrazné. Ušní boltce mohou být buď vztyčené, nebo zavěšené. První jsou jednoznačně atraktivnější, druhé se vyskytují jen vzácně. Vztyčené mají být půvabně osrstěné, nikoli příliš velké, se svislými vnějšími a lehce šikmými vnitřními hranami, které se směrem od vrcholků k základnám k sobě svažují. Zavěšené boltce jsou větší, ploché a předními okraji těsně přilehlé k hlavě.
Krk je dlouhý, v šíji mírně klenutý. Trup má být dlouhý a nízký, s boky vyhlížejícími díky přímo dolů splývající dlouhé srsti ploše. Hřbet je vodorovný, bedra jsou krátká. Ocas může být nesen zavěšený nebo v úrovni horní linie těla. Druhý je mnohem atraktivnější, opticky psa výrazně prodlužuje. Je-li zavěšený, směřuje jeho první polovina dolů a druhá je obloukovitě zahnutá vzad. Je-li nesen natažený rovně vzad, nesmí se zvedat nad horní linii těla a nesmí být zatočený. Má být pěkně osrstěný.
Hrudník je hluboký, dlouhý, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru. Hrudní končetiny jsou krátké a svalnaté, lopatky široké, přilehlé k hrudníku. Pánevní končetiny musejí být krátké, silné, svalnaté, pevných kostí, správně zaúhlené a při pohledu zezadu rovné, bez paspárků. Tlapky hrudních končetin jsou větší než tlapky pánevních a nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Nášlapné polštářky musejí být plné, drápy silné. V pohybu směřuje akce končetin přímo vpřed. Při pohledu zepředu tvoří hrudní končetiny přímé pokračování linie tzv. přední fronty. Tlapky jsou od sebe stejně daleko jako lokty.
Za lokomoce musejí být volné části hrudních končetin dokonale rovné. Pánevní jsou zdrojem vydatné dopředné hnací síly (mocného odrazu) a jejich akce směřuje přímo vpřed. Akce hrudních končetin má být náležitě protáhlá, nikoli však příliš vysoká. Celkově má být pohyb volný, čilý a lehký, co nejplynulejší.
Osrstění sestává z podsady, která je krátká, přilehlá, měkká a vlnovitá, a krycí srsti. Ta má být přiměřeně dlouhá, tvrdá, rovná, bez kudrlin. I když osrstění musí být bohaté, nikdy nesmí psu bránit v pohybu. Na hlavě je kratší a jemnější, spadá jako závoj přes čelo a oči, nesmí však psu bránit ve výhledu. Splývá se srstí po stranách hlavy a obchází ušní boltce tak, že zůstává patrný jejich tvar.
Zbarvení srsti může být černé, tmavě nebo světle šedé, plavé nebo krémové, příp. s černými konci pesíků. U všech barev se tolerují různě syté odstíny a světlejší podsada, pokud ušní boltce a čenichová partie jsou zbarvené černě. Malá bílá skvrna zepředu na hrudi je přípustná.