West Highland White Terrier
FCI:
West Highland White Terier patří do skupiny III – Teriéři, sekce 02 – Nízkonozí.
Povaha:
W. h. w. t. je malý, aktivní, hravý, houževnatý pes rošťáckého výrazu, nadaný značným sebevědomím a ostražitostí. Je čilý, naprosto nebojácný, odvážný a sebejistý, přitom však velmi přátelský, a to i k cizím lidem, veskrze oduševnělý. Ve styku s jinými (třeba i mnohem většími) psy si počíná naprosto suverénně, ale nikdy je, byl-li řádně socializován a vychován, neprovokuje a nenapadá. S chutí prožene cizí kočku, o život jí však neusiluje.
Vzdor své velikosti je výkonným hlídačem. Vše neobvyklé a každého nepovolaného oznámí hlasitým štěkotem. I když byl původně loveckým plemenem, je dnes prakticky výhradně psem společenským. Ideální je pro toho, kdo má rád malého, veselého, kamarádského a živého společníka milujícího různé hry a dovádění a vynakládajícího na každou činnost spoustu energie.
Výchova:
Potřebuje majitele, který je opravdovým vůdcem „smečky“, člověka důsledného, nadaného přirozenou autoritou, jednajícího naprosto konzistentně, schopného svoji vůli nenásilně, ale neústupně prosazovat za jakýchkoli okolností. V rukou majitele nedisponujícího těmito vlastnostmi může mít sklon k zaujetí vůdčího postavení v societě. Obvykle se to projeví tím, že se co ochránce „smečky“ chová bojovněji vůči jiným psům, ale mohou nastat také potíže s jeho chováním vůči lidem. Není to jeho vina, ale vina majitele, důsledek chyb, kterých se dopustil nesprávným postupem při výchově a vedení psa a umožnil, aby se u něho rozvinul tzv. syndrom malých psů (jakási obdoba napoleonského komplexu u lidí).
Stavba těla:
Jde o nízkonohého teriéra silné stavby těla, který je obrazem dokonalého spojení síly a aktivity v malém. Koh. výš. činí přibližně 28 cm.
Hlava je bohatě osrstěná a nesená tak, že její podélná osa svírá při pohledu ze strany s osou krku pravý nebo o něco menší úhel. Nemá být příliš vysunutá vpřed. Vzdálenost od týlního hrbolu po spojnici vnitřních očních koutků je poněkud větší než vzdálenost tohoto bodu a špičky nosu. Mozkovna má být svrchu mírně klenutá. Od nasazení ušních boltců směrem k očím se nepatrně zužuje. Obrysová linie čela má být hladká. Čelní sklon (stop) musí být zřetelný, zvýrazněný nadočnicovými oblouky, které mírně vystupují. Mezi očima je mělká prohlubeň.
Čenichová partie se od spojnice vnitřních očních koutků směrem k nosu postupně zužuje. Partie pod očima nesmějí být propadlé, ani nemají příkře spadat dolů, musejí být dobře vyplněné. Nos je černý a dosti velký, nevyčnívá však při pohledu z boku z předního okraje čenichové partie před vrcholy čelistí. Ty jsou silné a souměrné, mezi špičáky natolik široké, aby bylo dosaženo požadovaného rošťáckého výrazu ve tváři. Zuby mají být v poměru k velikosti psa velké. Vyžaduje se pravidelný nůžkový skus, což znamená, že 6 hornočelistních řezáků těsně překrývá 6 dolnočelistních, přičemž obojí jsou v čelistech zasazené svisle.
Oči mají být uložené v očnicích patřičně daleko od sebe, středně velké, co možná nejtmavší. Nesmějí být vypoulené, měly by být uložené spíš hlouběji. To posiluje husté obočí, které jim dodává inteligentního, bystrého a podnikavého výrazu. Ušní boltce mají být malé, vztyčené a pevné, na vrcholcích zašpičatělé, nasazené ani příliš daleko od sebe (nízko), ani moc blízko u sebe (vysoko). Srst na nich musí být krátká a jemná (sametová) a neměla by se stříhat, ale od nejútlejšího věku opatrně škubat prsty. Na špičkách nesmí tvořit střapce. Boltce na vrcholcích zaoblené, široké, velké, tlusté nebo porostlé dlouhou srstí jsou krajně nežádoucí.
Krk má být svalnatý a dostatečně dlouhý, aby umožňoval požadované nesení hlavy. Postupně se rozšiřuje směrem k plecím a plynule do nich přechází. Trup musí být kompaktní, hřbet rovný. Bedra jsou široká a silná. Hrudník je hluboký.
Ocas má být dlouhý 13 – 15 cm, pokrytý drsnou, ne však přerostlou srstí. Vždy je bez „vlajky“. Měl by být co nejrovnější, nesený vzhůru, vesele, nikoliv však příliš radostně. Pes jím nemá mávat ze strany na stranu či jej mít přetočený nad záď a bedra. Příliš dlouhý ocas je nežádoucí a nesmí být v žádném případě kupírován.
Pánevní končetiny musejí být silné, svalnaté a ve stehnech široké. Jejich volné části jsou krátké, řádně osvalené a šlachovité. Stehna mají být velmi svalnatá a v postoji by neměla být od sebe příliš vzdálená. Hlezna jsou dostatečně zaúhlená, právě pod trupem a v postoji i za pohybu poměrně blízko u sebe. Krajně nežádoucí jsou strmě úhlená nebo slabá.
Tlapky hrudních končetin mají být větší než tlapky končetin pánevních, okrouhlého tvaru, přiměřeně velké, pevné, s tlustými nášlapnými polštářky, pokryté krátkou drsnou srstí. Tlapky pánevních končetin mají být menší, s tlustými nášlapnými polštářky, které jsou stejně jako drápy černé. Pohyb je volný, plynulý a směřuje přímo vpřed.
Akce hrudních končetin musí být volná a vydatná - vychází z plecí. Stejná je i akce pánevních končetin, které jsou i za lokomoce dost blízko u sebe. Kolena a hlezna mají být velmi pružná. Hlezna zasahují v akci daleko pod trup (dopředu) a činí tak z končetin zdroj vydatného dopředného impulzu (odrazu). Toporná, chůdovitá akce pánevních končetin je krajně nežádoucí stejně jako tzv. kravská (při pohledu zezadu sbíhavá) hlezna.
Kůže musí být prosta jakýchkoli potíží, čistá a úplně zdravá. Osrstění sestává z krycí srsti a podsady. Krycí srst tvoří drsné, zhruba 5 cm dlouhé pesíky bez jakéhokoli zvlnění. Podsada připomínající kožešinu je krátká, měkká a přiléhavá. Otevřené (odstávající) osrstění se hodnotí jako krajně nežádoucí. Zbarvení srsti musí být vždy bílé.