Bišonek
FCI:
Bišonek patří do skupiny XI. - Společenská plemena, sekce 1 – Bišonci a příbuzná plemena
Povaha:
Je to inteligentní, čilý, veselý, vysloveně optimistický a hravý psík naprosto neagresivní a přátelský, velmi závislý na majiteli a členech jeho rodiny. Nejlépe se cítí v jejich blízkosti.
Je plemenem vhodným i pro úplné začátečníky, nicméně laskavá důslednost při výchově je u něho důležitá stejně jako raná a co nejširší socializace, aby přivykl nejrůznějším prostředím, cizím lidem, psům a jiným zvířatům. Samotu nemá rád a může se „svými“ lidmi jít i do společnosti.
Jeho chování je podle okolností zcela přirozeně uhlazené, ba dokonce vybrané. S jinými psy, ale i s kočkami a drobnými volně drženými domácími miláčky (od myší a křečků přes potkany a morčata po papoušky a jiné exotické ptactvo) se snáší výborně. K dětem je vstřícný, ale při hře je třeba na ně dohlédnout, aby mu neubližovaly.
Výchova:
Výchova založená na laskavé důslednosti a hře je poměrně snadná, neboť b. je snaživý a přičinlivý a chce člověku a priori vyhovět a potěšit ho. Pokud by někdo očekával, že ho najde večer tam, kde ho ráno zanechal, hrubě by se mýlil. B. miluje pohyb a různé aktivity. Například trénink agility či jiného psího sportu vyhovujícího jeho velikosti, je pro něho velmi vhodný.
Stavba těla:
Je to malý, dlouhosrstý pes s typicky vývrtkovitě kroucenými pesíky krycí srsti, které připomínají osrstění dlouhosrsté domácí mongolské kozy. Jeho koh. výš. by neměla překročit 30 cm, menší velikost je žádoucí.
Hlava má být nesena vysoko a hrdě. Její velikost musí odpovídat velikosti trupu. Mozkovna má být delší než čenichová partie, svrchu na pohmat spíše plochá, třebaže díky bohaté srsti vypadá zakulacená. Čelní sklon (stop) by měl být povlovný. Čenichová partie má být středně dlouhá, nesmí být ani hrubá, ani těžká, ale ani na konci zašpičatělá. Nos musí být pěkně zaoblený, sytě černý, na povrchu jemně zrnitý, lesklý.
Pysky jsou tenké, dosti suché, s okraji až k ústním koutkům černě pigmentovanými. Horní je právě tak hluboký, aby překrýval dolní, ale nikdy nesmí být těžký nebo plandavý. Dolní nesmí být ani tlustý, ani převislý nebo ochablý. Při zavřených ústech nesmí být vidět sliznice dutiny ústní. Přípustný je klešťový skus, při němž hornočelistní řezáky nasedají hranami na hrany řezáků dolnočelistních, anebo skus nůžkový, při němž hornočelistní řezáky překrývají těsně řezáky dolnočelistní (obojí musejí být zasazeny do čelistí kolmo).
Oči musejí být tmavé, výrazné, spíše okrouhlé, nikoli mandlového tvaru. Nejsou příliš velké nebo šikmé a jejich pohled je živý. Nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé, očnice nemají být ani příliš mělké, ani nadměrně hluboké. Dívá-li se pes přímo před sebe, bělimu nesmí být vidět. Okraje očních víček musejí být tmavě pigmentované.
Ocas je nasazen poněkud níže, pod horní linií těla. Bývá obvykle nesen vysoko a odvážně nad hřbetem, nad páteří, aniž by byl zatočený do kruhu. Nekupíruje se a nesmí se dotýkat hřbetu, jeho bohaté osrstění však na hřbet smí spadat.
Srst musí být jemná, hedvábná, dlouhá 7 – 10 cm, s vývrtkovitě kroucenými pesíky, výrazně nadýchaná. Nesmí být ani ploše přilehlá, ani nesmí tvořit plstnaté provazce. Pro výstavní účely musí být upravena nenásilně do žádoucího střihu, který plemeno zřetelně odlišuje od jiných bišonků, zejména od boloňského psíka. Barva srsti musí být čistě bílá.
Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince. K vadám patří lehký předkus nebo podkus dolní čelisti, srst hladce přiléhající, zvlněná, tvořící plstnaté cůpky, příliš krátká, s načervenalými skvrnami. K vylučujícím vadám náleží agresivita nebo bázlivost, masově (růžově) zbarvený nos, masově zbarvené okraje pysků, světle zbarvené oči, ocas zakroucený nebo šroubovitě stočený, černé skvrny v srsti.