Boloňský psík
FCI:
Boloňský psík patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce 1 - Bišonci a příbuzná plemena
Povaha:
Jde o vynikajícího společníka, povahově naprosto vyrovnaného, klidného, veselého, podnikavého a nebojácného, majiteli bezvýhradně věrného a oddaného, závislého velice na něm i na prostředí, kterému je zvyklý. Svého vlastníka může doprovázet prakticky všude, ve společnosti se chová od přírody vzorně, jeho počínání je vysloveně distingované. Rád se zdržuje i doma v blízkosti majitele a členů jeho rodiny, je společensky založený.
Vyniká inteligencí, učenlivostí, poslušností, přítulností a vstřícností. Chová se přátelsky a zaslouží si za všech okolností laskavý přístup a vlídné zacházení. Je citlivý, pokud by snad provedl něco nepatřičného, stačí vlídné slovní pokárání. Jeho účinnost závisí na správné intonaci hlasu, která musí zřetelně vyjadřovat lítost majitele a jeho smutek nad tím, co se stalo, být vyčítavá, rozhodně však ne zlostná nebo dokonce výhrůžná.
S dětmi vychází velice dobře, včetně těch malých, je však nutné dbát na to, aby mu, třeba nechtěně, neubližovaly.
Výchova:
Při výchově záleží na důslednosti - co je zakázáno jednou, musí být zakázáno vždy, a co je dovoleno jednou, musí být dovoleno vždy. Jinak pes nikdy nezjistí, co může a co ne. Rovněž raná socializace je nutná, aby si štěně nenásilně a pozvolna přivykalo na nejrůznější prostředí, jiné lidi, cizí psy a příp. i další doma volně držené miláčky.
Stavba těla:
Je to malý, ale robustní pes kompaktní stavby těla s čistě bílou, dlouhou a nadýchanou srstí, čtvercového tělesného rámce. Délka trupu je rovna kohoutkové výšce. Ta činí u psů 27 – 30 cm, u fen 25 – 28 cm, těl. hmot. se má pohybovat v rozmezí 2,5 – 4 kg.
Hlava je středně dlouhá, její délka se rovná 1/3 koh. výš. a její šířka měřená v nejširších místech jařmových oblouků je stejná jako její délka. Mozkovna má být v podélném směru mírně vejčitého tvaru, poněkud delší než čenichová partie, svrchu spíše plochá, ale po stranách klenutá.
Oči směřují vpřed a mají být uložené téměř v jedné rovině, což znamená, že spojnice jejich vnějších a vnitřních očních koutků se vepředu stýkají v úhlu skoro přímém (180 stupňů). Jsou řádně otevřené, dosti velké, nikoli však vypoulené. Bělimu nesmí být vidět, dívá-li se pes přímo vpřed. Duhovka má tmavě okrovou barvu. Oční štěrbiny jsou okrouhlé a okraje očních víček musejí být černé.
Ocas má být nasazen tak, aby tvořil plynulé prodloužení linie zádě. Je vzhůru nesený a zatočený nad hřbet.
Hrudník musí být prostorný, dobře klenutý a hluboký tak, aby dosahoval k loktům. Jeho hloubka se rovná 1/2 kohoutkové výšky.
Srst na celém těle, od hlavy po ocas a od horní linie těla k tlapkám, je dlouhá, pouze na nosním hřbetě kratší. Má být dosti měkká, ne však přilehlá, tvoří odstávající chomáčky, nikoli však „třásnění“ (tyto požadavky je třeba respektovat při úpravě osrstění pro výstavní účely). Zbarvení je čistě bílé, beze skvrn a jakéhokoli barevného nádechu.
Za vadu se považuje šilhavost. K těžkým vadám náleží výrazná sbíhavost nebo rozbíhavost pomyslného prodloužení horní linie mozkovny s linií nosního hřbetu při pohledu ze strany, vyklenutý nosní hřbet (tvořící klabonos), předkus nebo podkus dolní čelisti, koh. výš. menší než 25 cm a větší než 33 cm u psů a menší než 22 cm a větší než 32 cm u fen.
K vylučujícím vadám se počítá agresivita nebo přílišná plachost, depigmentace nosu, nos jinak než černě zbarvený, oboustranná depigmentace okrajů očních víček, „skelné“ (bělavě zbarvené) oči, ocas chybějící, vrozeně zkrácený nebo kupírovaný, jakákoli jiná barva srsti než bílá, skvrnění nebo tečkování v bíle zbarvené srsti.