Bostonský teriér
FCI:
Bostonský teriér patří do skupiny XI. –Společenská plemena
Povaha:
Je inteligentní, přátelský a veselý, hravý a živý, což z něho činí ideálního společenského psa. Rozhodně mu nechybí sebevědomí a patřičná odvaha, dokáže se účinně bránit a postaví se, je-li třeba, i na obranu majitele. Nikdy není tvrdohlavý nebo umíněný. Vyniká značnou vitalitou, ale také přizpůsobivostí, takže znamenitě vyhovuje i starším osobám, protože nikdy není divoký a spokojí se i s pomalejším tempem vycházek.
Majiteli je sice oddaný, nikdy si však nepočíná otrocky. Přátelský je i k cizím lidem, k dětem, k jiným psům i ostatním domácím zvířatům včetně volně držených miláčků – koček, morčat, fretek, potkanů, papoušků atd.. S dětmi si dokáže krásně hrát, je jim však třeba vysvětlit, že ho nesmějí trápit a musejí ho respektovat. V žádném případě nepatří do venkovního kotce, nutně potřebuje společnost a může žít i v malém bytě, nikoli ovšem zavřený v jedné místnosti.
Vyžaduje hodně lásky a pozornosti majitele, ale nic mu v tomto směru nezůstane dlužen. Počíná si velice něžně a je vděčný za každou možnost těsného kontaktu.
Výchova:
Jeho výchova nečiní zvláštní potíže, pokud je vedena mírně, vlídně, naprosto důsledně a s rozvahou. Nikdo po něm nemůže žádat to, čemu ho předtím nenaučil, i když se o to třeba snažil. Chybu musí majitel v takovém případě hledat především sám u sebe, nikoli u psa.
Hodí se i pro úplné začátečníky. Výchovu usnadňuje jednak to, že je od přírody poslušný, jednak jeho učenlivost a mimořádná citlivost projevující se schopností reagovat i na neveliké rozdíly v intonaci lidského hlasu. Proto jako příp. trest bohatě postačí pokárání vyřčené mírným hlasem s vyčítavou (nikoli zlostnou nebo výhrůžnou!) intonací. Není uštěkaný, štěká, jen když je to nezbytné.
Stavba těla:
Jde o malého, ale robustního psa, který nesmí být ani hubený, ani tlustý. Koh. výš. současný standard neudává, rozlišuje ale tři hmotnostní kategorie, do 15 liber (6,8 kg), 15 – 20 lb (6,8 – 9 kg) a 20 – 25 lb (9 – 11,35 kg); ovšem v ČR se tyto kategorie na výstavách neposuzují odděleně.
Trup je poměrně krátký a kompaktní, končetiny jsou přiměřeně silné, správně utvářené. Jejich délka musí odpovídat délce trupu, aby byl zachován čtvercový formát těla.
Kostra má být patřičně silná a náležitě osvalená, těl. hmot. a stavba těla musí být vzájemně vyvážená. Žádná část těla nesmí být tak výrazná, aby celek byl proporčně nevyrovnaný.
Hlava odpovídá velikostí celkové velikosti jedince. Mozkovna je hranatá, s plochým temenem a strmým čelem, bez jakýchkoli kožních vrásek. Čelní sklon (stop) musí být zřetelně vyznačený.
Oči jsou velké, okrouhlé, s tmavě zbarvenou duhovkou, co nejdále od sebe uložené v očnicích tak, že vnější oční koutky jsou při pohledu zepředu v úrovni lící. Jejich výraz je pozorný, přátelský a inteligentní, což je pro plemeno charakteristické.
Ušní boltce mají být nasazené co nejdále od sebe, po stranách hlavy, malé, přirozeně vztyčené nebo kupírované (což je ovšem možné pouze tehdy, když zákrok není zakázán zákonem na ochranu zvířat) tak, aby ladily s tvarem hlavy.
Hrudník má být hluboký a dostatečně široký.
Srst se požaduje krátká, hladká, lesklá, jemné textury. Její zbarvení může být žíhané, černé nebo tzv. tulení s bílými znaky. Jedincům se základní žíhanou barvou srsti se dává přednost, ale jen tehdy, jsou-li ve všech ostatních znacích stejně kvalitní jako jejich konkurenti s jinou základní barvou osrstění. Nezbytný je bílý pruh na čenichové partii, „lysina“ mezi očima a „náprsenka“ zepředu na hrudi, „límec“ na krku, bílé distální části hrudních končetin nebo celé hrudní končetiny a pánevní končetiny pod hlezny.
K vadám patří hrubý nebo příliš těžkopádný vzhled, velice úzké nebo široké nozdry, příliš viditelné bělmo nebo oční spojivka, ušní boltce neodpovídající velikostí rozměrům hlavy, nadměrně vesele (vzhůru) nesený ocas, slabé končetiny, strmě zaúhlená kolena, nekompaktní (roztažené) tlapky, kolébavá chůze, tzv. pádlování nebo „pletení“ končetinami.