Coton de Tuléar
FCI:
Coton de Tuléar patří do skupiny XI. – Společenská plemena
Povaha:
Je to pes veselé povahy, vyrovnaný a přívětivý k ostatním psům i lidem. Vyniká mimořádnou hravostí a je vcelku poslušný, což ovšem neznamená, že by se občas nerozcházel s majitelem v názoru na to, co je a není třeba udělat.
Výchova:
Důslednou, ale laskavou výchovu potřebuje jako každé jiné plemeno. Miluje nade vše majitele i všechny členy jeho rodiny a plně si zaslouží, aby mu bylo opláceno toutéž mincí. Protože svým majitelům rád udělá radost, a protože je velmi vnímavý, chytrý a rychle se učí, záhy pochopí, co se patří a co ne. Má v sobě i nemalý kus klaunského nadání. Dokáže se výborně přizpůsobit každému prostředí.
Je ideálním společníkem starších osamělých osob i členem početné rodiny žijící rušným životem. I když má rád pohyb, spokojí se i s kratšími vycházkami, ale protože je sportovně založený a přes svoji krátkonohost nečekaně pohyblivý, může absolvovat též delší turistické túry.
Stavba těla:
Jde o malého nízkonohého psa s dlouhou bílou srstí, která na dotek připomíná vlákna z nitra bavlníkových tobolek. Koh. výš. se má k délce těla jako 2 : 3, což znamená, že tělesný rámec je obdélníkový. Koh. výš. činí u psů 26 – 28 cm a u fen 23 – 25 cm. Těl. hmot. se pohybuje v rozmezí 4 – 6 kg u psů a 3,5 – 5 kg u fen.
Hlava je krátká, při pohledu shora trojúhelníkového tvaru. Její délka se má k délce těla jako 2 : 5. Mozkovna je při pohledu zepředu svrchu lehce klenutá, její délka se má k délce čenichové partie jako 9 : 5 a v poměru k ní je relativně velmi široká. Nadočnicové oblouky jsou málo výrazné
Oči jsou dosti okrouhlé, tmavé barvy, živého a inteligentního výrazu, daleko od sebe uložené v očnicích. Okraje očních víček mají být sytě pigmentované, podle barvy nosu černé nebo hnědé.
Krk je silně osvalený, v šíji lehce klenutý, pevně zasazený do plecí. Jeho délka se má k délce trupu jako 1 : 5. Kůže na něm těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží, na hrdle nesmí být ani náznak laloku. Hřbet je pevný, lehce klenutý.
Ocas musí být nasazený nízko, v prodloužení linie zádě. V klidu dosahuje až k hleznům a jeho špička je lehce vzhůru zahnutá. Za pohybu je nesen „vesele“, tj. obloukovitě zahnutý nad horní linii těla, přičemž špičkou směřuje k týlu, kohoutku, hřbetu nebo bedrům. U jedinců s bohatým osrstěním se může špička (resp. srst na ní) dotýkat hřbetu nebo beder. Hrudník má být prostorný, dlouhý a hluboký tak, že dosahuje k loktům.
Srst se považuje za důležitý plemenný znak, musí být velmi měkká a hebká, podobná vláknům bavlníku, nikdy nesmí být tvrdá nebo hrubá. Vždy je hustá, bohatá a může být lehce zvlněná. Její základní barva musí být bílá, stopy světle šedé barvy nebo žlutavého tečkování jsou přípustné na ušních boltcích. Na ostatních částech těla se tolerují, pokud neruší dojem celkově bílého zbarvení, ale jsou nežádoucí a rozhodně se jim na výstavě nedává přednost.
K těžkým vadám patří svrchu plochá, příliš klenutá nebo úzká mozkovna, nepoměr mezi délkou mozkovny a čenichové partie, oči světlé, výrazně mandlového tvaru, vypoulené, entropium, ektropium, ušní boltce příliš krátké, krátce osrstěné nebo dozadu složené, krk velmi krátký, neodsazený od plecí („vražený do ramen“) nebo slabý, horní linie těla příliš klenutá nebo sedlovitě pronešená, záď vodorovná nebo úzká.