Havanský psík
FCI:
Havanský psík patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce – Bišonci a příbuzná plemena
Povaha:
Jde o typického společenského psa, výjimečně bystrého a inteligentního, snadno vychovatelného a velmi citlivého, oddaného a učenlivého, veselé povahy, vždy přívětivého, svým počínáním doslova okouzlujícího, hravého, milujícího legraci.
Má rád děti a je ochotný si s nimi kdykoli hrát. Dospělí však musejí dohlédnout, aby s ním děti nezacházely jako s oživlou plyšovou hračkou a neubližovaly mu, je totiž příliš dobromyslný na to, aby se bránil. Velmi dobře vychází s jinými volně drženými drobnými domácími zvířaty.
Výchova:
Je vhodný i pro úplné začátečníky schopné dodržovat elementární požadavek výchovy – být vždy laskavě důsledný. Vzhledem ke své citlivosti si zaslouží vlídné zacházení založené na empatii. K příp. pokárání stačí bohatě vyčítavá intonace hlasu. Rychle se učí a má snahu v rámci možností majiteli vyhovět. Drsné zacházení si rozhodně nezaslouží. I příliš tvrdá slova mu ubližují. To však neznamená, že by měl být rozmazlený.
Stavba těla:
Je to malý, relativně však robustní nízkonohý pes s dlouhou, bohatou, jemnou a pokud možno zvlněnou srstí. Poměr mezi délkou trupu měřenou od předního okraje ramenního kloubu po sedací hrbol na pánvi a koh. výš. se má jako 4 : 3. Koh. výš. činí 23 – 27 cm při toleranci + / –2 cm.
Hlava je středně velká, poměr mezi její délkou a délkou trupu měřenou od kohoutku k nasazení ocasu se má jako 3 : 7. Mozkovna je svrchu plochá až velmi mírně klenutá, široká, při pohledu shora čtvercová, vzadu zaoblená a na ostatních třech stranách téměř rovná. Čelo při pohledu ze strany mírně stoupá, čelní sklon (stop) je přiměřeně svažitý. Čenichová partie se zužuje zvolna směrem k nosu, ale nikdy není vysloveně zašpičatělá ani vyloženě tupě zakončená.
Žádoucí je nůžkový skus a úplný chrup. Toleruje se absence 1. premolárů (P1) a 3. stoliček (M3).
Líce jsou zcela ploché, nevystupují do stran. Oči mají být dosti velké, mandlového tvaru, hnědé barvy, pokud možno co nejtmavší, přátelského výrazu. Okraje očních víček musejí být tmavě hnědé až černé.
Ušní boltce jsou nasazeny relativně vysoko. Spadají podél lící tvoříce neveliké záhyby, které je poněkud nadzvedávají. Neměly by ani odstávat do stran, ani přiléhat těsně k lícím. Na vrcholcích jsou lehce zaoblené. Mají být pokryty srstí vytvářející dlouhé praménky.
Horní linie těla má být rovná, v bedrech mírně vyklenutá. Ocas musí být vysoko nesený, zatočený buď ve tvaru biskupské berly, nebo (nejlépe) zatočený nad hřbetem. Je pokryt dlouhou hedvábnou srstí.
Hrudní končetiny musejí být rovné a vzájemně rovnoběžné, suše osvalené, pevných kostí. Vzdálenost od podkladu k lokti nesmí být větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Pánevní končetiny mají pevné kosti a jsou přiměřeně zaúhlené.
Osrstění sestává z krycí srsti a podsady, která je vlnitá a řídká, často zcela chybí. Krycí srst má být velmi dlouhá, u dospělého jedince 12 – 18 cm, měkká, rovná nebo zvlněná a může vytvářet kadeřavé praménky. Její úprava je nepřípustná s výjimkou zastřižení na okrajích tlapek. Poněkud zkrácena může být také na čele, aby nezakrývala oči, a na čenichové partii, ale lepší je, zůstane-li přirozeně dlouhá.
Zbarvení je jen zřídka zcela čistě bílé, může být béžové různého odstínu (lehké černé stínování, způsobené tmavě zbarvenými konci pesíků, je přípustné), černé, havanově (sytě čokoládově) hnědé, tabákově hnědé, červenohnědé. Skvrny těchto barev na světlém podkladu jsou přípustné.
K těžkým vadám patří celkově atypický vzhled, čenichová partie ostře zašpičatělá, vysloveně tupě zakončená nebo jinak dlouhá než mozkovna, oči dravčí (žluté), zapadlé nebo vypoulené, okraje očních víček částečně depigmentované, trup příliš dlouhý nebo velmi krátký, ocas rovný, nízko nesený (dolů zavěšený), sbíhavá zápěstí a vybočené tlapky hrudních končetin.