Japan-chin
FCI:
Japan-chin patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce 8 - Japonský chin a pekingský palácový psík
Povaha:
Je inteligentní, chytrý, povahově něžný, mírný, vždy vlídný, jemných způsobů, neskonale milý. Přestože má svoji hrdost, umí být i náležitě veselý a hravý, nikdy však není divoký. Touží být pokud možno stále v bezprostřední blízkosti majitele a je šťastný, jestliže mu věnuje pozornost. Miluje pohodlí - možnost sdílet s majitelem gauč či křeslo, je takřka podmínkou jeho radosti ze života a spokojenosti. Může majitele doprovázet i do nejvybranější společnosti, ostudu mu zaručeně neudělá.
S jinými psy a ostatními domácími zvířaty volně drženými jako pets, včetně koček, vychází dobře. Děti, které si s ním chtějí hrát, by měly být poučeny, že nesnese drsné zacházení. Dospělí jim musejí objasnit, proč s ním nemohou zacházet hrubě, natož mu ubližovat.
Výchova:
Jeho výchova musí být důsledná, ale přátelská a veskrze laskavá, tresty nic nenapraví, právě naopak, vzbudí v něm nedůvěru k majiteli. Místo toho stačí laskavá domluva řečená v krajním případě hlasem s lehce vyčítavou až smutnou intonací. Protože je citlivý, rozumí takovému napomenutí dobře. Má snahu vyhovět majiteli, příp. neuposlechnutí bývá jen pouhým nedorozuměním, za které by jakýkoli trest, třeba i hrubé okřiknutí, byl nepřiměřený. Intonace hlasu musí být zřetelná, intenzita však mírná. Křičet na něho je zbytečné, slyší jako všichni psi nepostižení hluchotou lépe než člověk a je vnímavý. Křik by ho zbytečně vyděsil.
Hodí se i do nejmenších městských bytů a na pohyb není mimořádně náročný, přestože zvládne i delší vycházky. S ohledem na zkrácení čenichové partie hůře snáší prostředí o vysoké teplotě a vlhkosti vzduchu. V té době je vhodné ho nevystavovat velké fyzické zátěži.
Stavba těla:
Jde o malého psa se širokým obličejem, bohatě osrstěného, elegantního, půvabné stavby těla. Délka těla je rovna koh. výš., což znamená, že tělesný rámec by měl být čtvercový, feny však bývají poněkud delší. Koh. výš. činí u psů přibližně 25 cm, feny jsou o něco menší.
Mozkovna je široká a zaoblená, svrchu klenutá. Čelní sklon (stop) je výrazný, srázný. Nosní hřbet má být krátký a široký. Nos je v úrovni očí a může být černý nebo sytě masově červený, podle barvy znaků v osrstění¨- černý je u jedinců s černými znaky, červený u jedinců s červenými. Nozdry musejí být dostatečně otevřené.
Zuby jsou bílé a poměrně silné, žádoucí je klešťový skus, přípouští se však též skus nůžkový nebo předkus dolní čelisti. Oči jsou velké, okrouhlé, daleko od sebe uložené v očnicích, černé a lesklé. Ušní boltce mají být dlouhé, daleko od sebe nasazené, trojúhelníkového tvaru, zavěšené, pokryté dlouhou srstí.
Ocas musí být vzhůru nesený, nad záď přetočený a pokrytý krásnou bohatou dlouhou srstí.
Ta je hedvábná, rovná a dlouhá. Celé tělo s výjimkou obličeje a předních stran hrudních a pánevních končetin jí má být pokryto. Obzvlášť dlouhá je na ušních boltcích, krku, stehnech a ocase. V obličeji a na předních stranách končetin je krátká.
Zbarvení může být bílé s černými nebo bílé s červenými znaky. Vítané je symetrické rozložení znaků kolem očí, na ušních boltcích a celém těle. Za žádoucí se považuje široký bílý pruh (lysina) táhnoucí se z bíle zbarvené čenichové partie na svrchní stranu mozkovny.
K vadám patří všechny odchylky od požadavků standardu. Musejí být hodnoceny přesně podle stupně závažnosti. Patří k nim nos jakékoli jiné barvy než černé u bílo-černých jedinců, podkus dolní čelisti, nepravidelný či zkřížený skus, čistě bílé zbarvení srsti bez znaků, pouze jediný (asymetrický) barevný znak v obličeji a přílišná plachost.