Tibetský španěl
FCI:
Tibetský španěl patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce – Tibetská plemena
Povaha:
Povahově je to veselý, optimisticky založený pes sebevědomého vystupování, mimořádně inteligentní, bystrý a šikovný, doslova okouzlující, oddaný majiteli, rezervovaný vůči neznámým osobám, ostražitý, ale také patřičně odvážný, věrný. Je dále také nezávislý, doma velmi hravý a aktivní. Je schopen se chovat rozpustile, ale i důstojně a odtažitě.
Ne nadarmo se říkává, že v jeho povaze je něco ze psa, z kočky i z opice. Jeho vztah k majiteli a členům rodiny je o to lepší, čím více času s nimi může trávit. Není nejvhodnějším plemenem k trvalému držení ve venkovním kotci. Cítí se a chce být plnoprávným členem rodiny-„smečky“, pak je nejspokojenější.
Jako vynikající hlídač zavčas ohlásí štěkáním příchod cizího člověka i vše neobvyklé, co se děje v okolí. Přitom rozhodně není uštěkaný. Vzdor zkráceným končetinám je velmi pohyblivý a rychlý.
Je-li řádně v raném věku socializován, vychází velmi dobře jak s jinými psy, tak s různými malými volně drženými domácími zvířaty. Jeho vztah k dětem je obecně dobrý. Vhodným kamarádem je však hlavně pro starší a poučené, které vědí, že musejí respektovat jeho osobnost. Trefně se o něm říká, že je to velký pes v malém těle.
Výchova:
Je učenlivý a jeho výchova proto zpravidla nečiní větší potíže, musí ovšem být vlídně důsledná. Kdo nedokáže být důsledný, může s ním mít i jisté problémy. Mohou se u něho objevit sklony k zaujetí vůdčího postavení v societě, nadmíru ostrá snaha chránit „smečku“ proti cizím osobám, menší snášenlivost k dětem a tendence k agresivitě vůči jiným psům.
I když jde o malého psa, jehož se může zdát snadné zvládnout, není vhodný po každého. Jeho majiteli by neměli být lidé nejistí, často měnící názor a požadavky, roztěkaní a nerozhodní. Pokud však majitel nezanedbá nutnou socializaci a dokáže se vyhnout základním chybám ve výchově, může mít z t. š. ideálního a nevšedního společníka.
Podobné je to s příp. výcvikem. Není úplně jednouchý, ale ani zvlášť obtížný. I jeho základem musí být laskavá, leč naprosto neústupná důslednost. Učí se v podstatě snadno, ale musí chtít. Je na cvičiteli, aby ho dokázal, nejspíše pozitivní motivací (pochvalou, pamlskem) zainteresovat - např. tím, že z výcviku udělá hru. S absolutní poslušností by však u něho počítat neměl.
Stavba těla:
Je to malý, živý pes celkově dokonale vyváženého habitu. Délka trupu je poněkud větší než koh. výška. Ta činí asi 25,4 cm a ideální těl. hmot. se pohybuje v rozmezí 4,1 – 6,8 kg.
Hlava je v porovnání s velikostí trupu poměrně malá, hrdě nesená. Vzhled psů (samců) má být vysloveně samčí, nikoli však hrubý.
Oči jsou tmavě hnědé, oválné, bystré a výrazné, střední velikosti, uložené poměrně daleko od sebe, směřují však přímo vpřed. Okraje očních víček mají být černé.
Ušní boltce by měly být středně velké, zavěšené, u dospělých jedinců bohatě osrstěné, poměrně vysoko nasazené. Žádoucí je, aby natočeny kupředu mírně odstávaly od hlavy, přičemž přední okraje se těsně dotýkají lící. Velké, těžké nebo nízko nasazené boltce jsou atypické.
Ocas má být vysoko nasazený, bohatě osrstěný, v pohybu vesele nesený, stočený nad hřbetem. Je-li v klidu dolů zavěšený, není to důvodem k penalizaci.
Krycí srst je hedvábné struktury, v obličeji a na přední straně končetin krátká, na těle středně dlouhá, ale dosti hladce přilehlá. Podsada musí být jemná a hustá. Ušní boltce, zadní strany hrudních končetin, ocas a zadní strany stehen jsou bohatě a dlouze osrstěné. Celkově by však osrstění nemělo být přespříliš bohaté. Feny bývají zpravidla méně osrstěné a nemají tak nápadnou „hřívu“. Všechny barvy srsti a jejich kombinace jsou přípustné.