Aljašský malamut
FCI:
Patří do skupiny V – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 1 – Severští tažní psi.
Povaha:
Aljašský malamut je laskavý, přátelský, společenský – není „psem jednoho pána“. Tento věrný, oddaný společník majitele i příslušníků jeho rodiny nikdy neodmítne výzvu ke hře, ale obvykle upoutává v dospělosti pozornost svým důstojným chováním. Imponuje také tím, že je nebojácný, samostatný, hrdý a nadaný nemalou sebedůvěrou. Vyniká houževnatostí a vytrvalostí. Ceněn je pro sílu a vytrvalost, poslušnost, inteligenci a lovecké schopnosti.
Výchova:
Je vhodný pro osoby oplývající přirozenou autoritou, klidné a vyrovnané povahy. Dobře se snáší s jinými psy, ale jen pokud s nimi vyrůstal či dostal příležitost si na ně zvyknout (raná socializace je velmi potřebná).
Není určen jako tažný saňový pes pro soutěže v rychlostních závodech, je ideální k tomu, aby podával výkony vyžadující sílu a vytrvalost a veškeré jeho typické exteriérové znaky i povahové vlastnosti tomu musejí odpovídat. Největší důraz se klade na schopnosti tažného saňového psa určeného k přepravě těžkých nákladů v arktických podmínkách.
Uvítá, bude-li celoročně, i při největších mrazech, moci být ubytován venku – ale ne neustále. Měl by mít v kotci pro všechny případy boudu s předsíní, v zimě zateplenou, i když nejlépe se vždy vyspí venku, zasypán třeba vrstvou napadaného sněhu.
Vyžaduje časté a dlouhé vycházky, není vhodný pro lidi, jejichž fyzické síly jsou limitované. Vodítko je na vycházkách obvykle nutné, protože ani u jedince vcelku poslušného si majitel nemůže být stoprocentně jist, že za všech okolností uposlechne na zavolání a přijde. K sportovnímu uplatnění jeho fyzických dispozic jsou nejvhodnější závody tažných saňových psů a závody v tahání těžkých břemen (pullingu).
Stavba těla:
Je to silný a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a pevným, dobře osvaleným trupem. Držení těla je hrdé, hlava vztyčená, oči hledí zvídavě, s ostražitým zájmem. Ideální kohoutková výška činí u psů 63,5 cm a u fen 58,5 cm. Tělesná hmotnost dosahuje v průměru 38,5 kg u psů a 34 kg u fen.
Hlava je široká a hluboká, harmonických tvarů, a elegantní. Výraz obličeje je přívětivý a musí zřetelně odrážet laskavou a přátelskou povahu. Mozkovna má být široká, směrem k očím poněkud plošší a užší, s naznačenou podélnou čelní brázdičkou mezi očima. Čelní sklon je povlovný, čenichová partie široká a mohutná, mírně se zužuje. Typická kresba se skládá z tzv. kápě, přičemž obličejová část může být buď celá bílá, anebo s tmavým pruhem či s „maskou“.
U všech typů zbarvení srsti s výjimkou hnědé je nos pigmentován černě stejně jako okraje pysků a očních víček, u hnědě zbarvených jedinců je nos hnědý. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Čelisti jsou široké, zuby velké, požadován je nůžkový skus.
Oči mají být šikmé, hnědé barvy, mandlového tvaru, středně velké. Ušní boltce mají být v poměru k velikosti hlavy malé, trojúhelníkového tvaru, v afektu vždy vztyčené, s poněkud zaoblenými špičkami, zeširoka a vzadu na hlavě nasazené v úrovni vnějších očních koutků, takže vypadají, jakoby odstávaly od hlavy. Jsou natočeny mírně kupředu, ale pracuje-li jedinec, mohou být někdy vzad složené.
Krk je silný, v šíji mírně klenutý. Trup musí být kompaktní, hřbet je rovný, mírně svažitý směrem ke kyčelním hrbolům, bederní partie nesmí být příliš dlouhá, musí být pevná a řádně osvalená. Ocas je středně vysoko nasazený, nesený i v klidu nad hřbetem. U kořene plynule navazuje na horní linii těla. Jeho osrstění musí být tak bohaté, že připomíná chochol, huňatým ocasem si pes nocující i za krutých mrazů bez přístřeší překrývá ve spánku nos a vdechuje tak relativně teplý (předehřátý) vzduch, teplejší než v okolí.
Hrudník má být prostorný, hřbet musí být rovný, mírně se svažuje směrem ke kyčlím, bedra jsou pevná a dobře osvalená. Hrudní končetiny jsou silných kostí a mocně osvalené, rovné. Lopatky jsou přiměřeně šikmo uložené, záprstí krátká, silná a poněkud zešikmená. Pánevní končetiny mají být silné, stehna jsou mohutně osvalená, hlezna nízko nad podkladem, přiměřeně zaúhlená. Paspárky se pokládají za nežádoucí a odstraňují se krátce po narození.
Tlapky hrudních i pánevních končetin jsou velké, podobné sněžnicím, pevně uzavřené, s těsně sevřenými a náležitě klenutými prsty s pevnými nášlapnými polštářky a silnými, tvrdými, krátkými drápy. Meziprstní prostory jsou hustě osrstěné. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, energický, vytrvalý, rázný, čilý.
Osrstění musí být husté, s tvrdou, nikdy příliš dlouhou nebo měkkou krycí srstí, která úplně překrývá hustou podsadu. Délka krycí srsti i podsady je proměnlivá. Pesíky tvořící krycí srst jsou relativně krátké až středně dlouhé na bocích trupu, delší na krku a plecích, na zádi, zadní straně stehen a na ocasu.
Podsada je hustá, dlouhá 2,5 – 5 cm, vlnitá a na pohmat mastná. V letních měsících je srst obvykle kratší a řidší. Zbarvení srsti může být různé, obvyklé jsou barvy od světle šedé přes sytě šedou až po černou, sobolí a její odstíny až po hnědou. Barevné kombinace jsou přípustné u podsady, na hlavě (kresba) a na přechodech bíle zbarvených dolních partií těla do tmavší barvy svrchní části trupu. Jedinou jednotnou povolenou barvou je bílá, ta vždy převažuje na spodní straně trupu, částech končetin, tlapkách a zčásti v obličeji. Bílá lysina na čele je atraktivní a přípustná stejně jako bílý „límec“ kolem krku nebo bílá skvrna na šíji.
Všechny odchylky od požadavků standardu musejí být pokládány za vady a jejich hodnocení musí být přímo úměrné jejich rozsahu a vlivu na pracovní upotřebitelnost psa či feny. K diskvalifikujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost a modré oči.