Faraónský pes
FCI:
Faraónský pes patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 6 – Primitivní plemena.
Povaha:
Faraónský pes je čilý a hbitý, dokáže lovit za pomoci čichu, což u chrtů není úplně běžné, i zraku, přičemž při práci používá běžně také sluch. Pro některé majitele je tím nejlepším - vnímavým, tichým a naprosto nevtíravým - společníkem. Je to pes inteligentní, učenlivý, ale také velmi hrdý. Bývá poněkud uzavřený a odtaživý. Je tichý, štěká málokdy, i když má snahu hlídat. Nikdy není agresivní.
Výchova:
K majiteli a jeho rodině se chová přátelsky a vlídně, je hravý a společenský. Neznámých osob si nevšímá, a pokud s ním snad chce někdo cizí z ničeho nic navazovat důvěrný vztah, je krajně rezervovaný, obvykle se znechuceně odvrací. Kdo se s ním hodlá opravdu sblížit, měl by veškerou iniciativu ponechat na něm.
Nemůže být rozhodně držen trvale ve venkovním kotci, potřebuje žít s lidmi. Vyznačuje se samostatností a značným sebevědomím, a proto má někdy pověst plemene hůře cvičitelného. Při výchově je nutné respektovat jeho osobnost, plemenné a individuální zvláštnosti, jednat s ním klidně, mírně, vlídně, laskavě, leč naprosto důsledně a hodně ho chválit. Má-li žít pospolu s drobnými volně drženými domácí miláčky (pets), musí být již v nejútlejším věku široce a systematicky socializován.
Má v sobě hluboce zakódovaný lovecký instinkt a má tendenci je lovit. Vyžaduje hodně pohybu, dlouhé vycházky jsou samozřejmou nutností, může se zúčastňovat dostihů na dráze (racingu) i v terénu (coursingu).
Stavba těla:
Je to středně velký pes ušlechtilého zjevu, elegantní, čistých obrysových linií, půvabný, ale také silný a velmi rychlý, bdělého výrazu. Kohoutková výška činí u psů 56 – 63,5 (ideál. 56) cm, u fen 53 – 61 (ideál. 53) cm.
Hlava má být vysoko nesená, dlouhá, suchá, při pohledu ze strany i shora tvaru tupého klínu. Čenichová partie je nepatrně delší než mozkovna. Horní linie mozkovny musí být v pomyslném prodloužení při pohledu ze strany rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Mozkovna je dlouhá, suchá, náležitě tvarovaná, čelní sklon smí být jen nepatrně naznačený, velmi povlovný. Nos má vždy masovou barvu, v souladu se zbarvením krycí srsti.
Čelisti jsou mohutné, zuby silné, kolmo zasazené v čelistech. Požaduje se nůžkový skus. Oči jsou trochu hlouběji uložené, oválného tvaru, barvy tmavšího nebo světlejšího jantaru v souladu se zbarvením krycí srsti. Pohled je rozhodný, inteligentní.
Ušní boltce jsou středně vysoko nasazené, v afektu vždy vztyčené, velmi pohyblivé, u základen široké, velké a jemné. Krk má být dlouhý, štíhlý, svalnatý, v šíji lehce klenutý.
Trup musí být pružný, horní linie těla má být téměř rovná. Tělesný rámec je krátce obdélníkový. Záď se lehce svažuje k nasazení ocasu. Ocas má být v klidu rovný, dolů zavěšený a dosahuje k hleznům. V pohybu a v afektu je nesen vysoko, zahnutý do oblouku. Nikdy nesmí být stažený mezi pánevní končetiny. Šroubovitě zakroucený ocas je nežádoucí.
Hrudník musí být hluboký, dosahuje k loktům. Žebra jsou náležitě klenutá. Břicho má být mírně vtažené.
Končetiny se musejí pohybovat rovnoběžně se střední svislou podélnou rovinou těla. Hrudní končetiny jsou rovné, při pohledu zepředu i z boku vzájemně rovnoběžné. Lopatky mají být silné, dlouhé, patřičně vzad skloněné, šikmo uložené. Lokty dokonale přiléhají k trupu, nesmějí být ani vbočené, ani vybočené. Záprstí jsou pevná, tlapky silné, kostnaté a pevné. Nesmějí být ani vybočené, ani vbočené, tlapky vybočující v postoji nebo v pohybu jsou krajně nežádoucí. Nášlapné polštářky mají být pružné.
Pánevní končetiny musejí být silné a svalnaté, při pohledu zezadu navzájem paralelní. Kolena by měla být dosti výrazně zaúhlená. Bérce mají být dobře tvarované. Paspárky musejí být odstraněny.
Srst je krátká, lesklá, hustá, jemná až mírně tvrdá, nikde nesmí být delší. Zbarvení je světle až tmavě rezavě hnědé, přičemž špička ocasu by měla být bílá. Zepředu na hrudi je menší bílá skvrna („hvězda“), bílé odznaky jsou také na prstech a úzká bílá „lysina“ je uprostřed čela. Jiné bílé znaky jsou krajně nežádoucí.
Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. Jedinci vykazující zřetelné anomálie fyzické nebo v chování musejí být na výstavě diskvalifikováni.