Ibizský podenco
FCI:
Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 7 - Lovečtí psi primitivního typu.
Povaha:
Povahově jde o introvertního, vcelku dosti uzavřeného, vůči neznámým osobám krajně nedůvěřivého psa, jenž i přes to může být svérázným, tichým a nevtíravým společníkem majitele, na kterého zdánlivě není ani nijak zvlášť fixován. Výjimečně (není-li správně chápán a respektován) může mít sklony k agresivitě.
Výchova:
Nikdy by se neměl dostat do rukou člověka, který pro něho nemá dostatek pochopení, patří opravdu jen zkušeným majitelům. Pro sportovně založeného majitele nadaného empatií a milujícího klid je ideálním společníkem, rozhodně ho nikdy nebude nemístně obtěžovat.
Důležitá je co nejširší, systematická, nenásilná socializace a důsledná výchova. Není nejvhodnějším plemenem k dětem, zejména malým, např. na jejich nucení ke hře, když chce mít svůj klid, by mohl reagovat velmi nevrle. Rozhodně nemůže být držen trvale ve venkovním kotci, a to nejen pro svoji krátkou srst, která ho v zimě neochrání před mrazem, ale i pro typické povahové založení. Úzký kontakt s majitelem je pro něho, byť se to třeba nezdá, významný.
Potřebuje dostatek pohybu, nutné jsou pravidelné delší vycházky. Někteří jedinci se mohou zúčastňovat chrtích dostihů v terénu nebo na dráze. Pak je nezbytný také odpovídající kondiční trénink spočívající v každodenních dlouhých vycházkách a občasný trénink za návnadou. Není radno pouštět ho na procházkách volně, bez vodítka, jeho lovecký instinkt je stále silný a mohl by ho svést k útěku.
Stavba těla:
Jde o středně velkého krátkosrstého nebo hrubosrstého psa, celkově velmi štíhlého, až hubeného. Má vztyčené ušní boltce a v pohybu vzhůru nesený, lehce obloukovitě, šavlovitě, až srpovitě zahnutý ocas. Kohoutková výška činí u psů 66 – 72 cm, u fen 60 – 67 cm.
Hlava má být dlouhá, úzká, velmi suchá, směrem k nosu zašpičatělá. Mozkovna je protáhlá, svrchu plochá, týlní hrbol má být patrný, čelo je užší, čelní sklon sotva zřetelný. Čenichová partie musí být úzká, protáhlá, nosní hřbet má být poblíž nosu lehce vyklenutý, nos vystupuje dopředu. Nozdry musejí být řádně otevřené, barva nosu odpovídá barvě srsti.
Pysky jsou tenké, na okrajích světle zbarvené, čelisti by měly být silné, zuby jsou bílé, pravidelně rozmístěné v čelistech. Požaduje se nůžkový skus.
Oči mají být malé, šikmé, barvy světlého jantaru nebo karamelu. Světle jantarová barva může mít různý odstín podle barvy srsti. Ušní boltce jsou nasazené v úrovni linie očí, vždy vztyčené, dopředu, do stran nebo i dozadu natočené, velmi pohyblivé, v klidu dozadu složitelné, v afektu vždy vztyčené. Mají tvar nepravidelného kosodélníku. Mají být jemné, nepříliš velké.
Krk je velmi suchý, suše osvalený, v šíji lehce klenutý. Trup musí být symetrický, pevný, spíše protáhlý, kohoutek je, díky uložení lopatek, výrazný, vysoký, suchý a dlouhý. Hřbet by měl mít dostatečnou délku a má být rovný, pružný a řádně osvalený. Bedra jsou klenutá, přiměřeně široká, silná a pevná. Záď musí být zřetelně svažitá, kostnatá, velmi silná, svalnatá.
Ocas je nízko nasazený, dlouhý, a to tak, že protažen mezi pánevními končetinami a přiložen z jedné nebo druhé strany ve slabině k trupu musí dosahovat špičkou až k páteři. Pokrývá jej poněkud delší, drsnější a mírně odstávající srst, takže se trošku podobá osinatému obilnému klasu. Má být tenký, u kořene silnější, směrem ke špičce se zužuje. V klidu je nesen volně dolů zavěšený, v pohybu výše, rovný nebo šavlovitě či srpovitě zahnutý, nikdy však nesmí být zatočený nad zádí a bedrech.
Hrudník musí být úzký, dlouhý a hluboký, žebra jsou jen mírně klenutá. Hrudní kost musí být uložena hodně vpředu, žebra se k ní připojují pod ostrými úhly. Břicho má být vtažené, nikoli však nadměrně.
Končetiny jsou v postoji kolmé k podkladu, navzájem paralelní. Hrudní končetiny mají být blízko u sebe a jsou dlouhé, poměrně silné, ale suché. Lopatky musejí být mohutné. Ramenní (pažní) kosti jsou velmi dlouhé, rovné a silné. Lokty nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí se nad zápěstími rozšiřují, záprstí jsou silná, pružná, široká a kolmá k podkladu.
Tlapky mají být téměř „zaječí“, tj. oválného tvaru, uzavřené, s dlouhými prsty, mezi kterými je bohaté osrstění. Drápy by měly být silné, bílé, případně může jejich zbarvení odpovídat barvě srsti, nášlapné polštářky jsou tvrdé. Na pánevních končetinách mají být dobře patrné dlouhé, pevné a ploché svaly. Stehna musejí být protáhlá a široká, hlezna jsou správně zaúhlená, nízko nad podkladem.
Osrstění je tvrdé a husté, krátké nebo hrubé. Krátká srst nesmí být hedvábná, ale drsná a lesklá. Hrubá má být tvrdá a velice hustá, delší než krátká, ale není na celém těle stejně dlouhá, na ušních boltcích a na hlavě je kratší, na spodní čelisti (kde tvoří „vous“), na zadní straně stehen a na spodní straně ocasu má být delší - měří min. 5 cm a je poněkud měkčí.
Přednost se dává bílo-červenému strakatému a jednotnému bílému nebo červenému zbarvení srsti. Plavé zbarvení je přípustné, ale pouze u jinak mimořádně kvalitních hrubosrstých jedinců, nikoli u krátkosrstých.
Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny.