Islandský ovčácký pes
FCI:
Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 3 – Severští pastevečtí a ovčáčtí psi.
Povaha:
Je naprosto klidný, vyrovnaný, snadno ovladatelný, veselý, zvědavý, hravý a nebojácný. Od přírody je ostražitým, nikdy však agresivním hlídačem, který hlasitě a s nadšením vítá každého příchozího, obranářské vlohy zcela postrádá. Počíná si v různých situacích sebejistě a je velmi živý. Vždy je nesmírně přátelský, neboť jedinci projevující jakékoli známky agresivity se nikdy nedostali do chovu.
Výchova:
Potřebuje majitele laskavého, vždy spravedlivého, ale také rozhodného, který dokáže být v jeho očích za všech okolností správným vůdcem „smečky“, a to i bez předcházejících zkušeností (jen při respektování zásady důslednosti). Ani výchova tohoto tvárného a vstřícného psa se neobejde bez důslednosti. Ta musí být vlídná, ale neústupná.
V kontaktu s dětmi je dobrácký a trpělivý, takže je zapotřebí dohlédnout na ně, aby mu neubližovaly - ať už vědomě, nebo nevědomky. Má-li od útlého mládí možnost seznamovat se s jinými psy a dalšími zvířaty, např. kočkami, snáší se s nimi velmi dobře. Je nejspokojenější při bezprostředním kontaktu s majitelem a členy jeho rodiny. Chápe jako trest, je-li zavřen ve venkovním kotci v době, kdy je majitel doma.
Lovecké instinkty jsou u něho zakrnělé, takže na vycházce může být, má-li spolehlivé přivolání, pouštěn volně. Nemá sklon se vzdalovat od majitele. Je šikovný a hbitý, v psích sportech vyhovujících jeho velikosti by byl při své inteligenci a učenlivosti jistě velmi úspěšný, protože je, při dobrém vzájemném vztahu s majitelem-cvičitelem, také patřičně snaživý.
Stavba těla:
Je to poměrně statný, poněkud menší než středně velký severský špic obdélníkového formátu těla. Psi musejí být podle výrazu na první pohled k rozeznání od fen. Ideální kohoutková výška činí u psů asi 46 cm, u fen asi 42 cm.
Hlava má být silná, má tvar trojúhelníku. Kůže na ní musí těsně přiléhat, nesmí tvořit záhyby a vrásky. Mozkovna je poněkud delší než čenichová partie a svrchu má být mírně klenutá. Čelní sklon by měl být zřetelný.
Nos je buď černý, nebo u čokoládově hnědých a krémově zbarvených jedinců tmavě hnědý. Čenichová partie má být silná, poněkud kratší než mozkovna, směrem k nosu se rovnoměrně zužuje, má tvar tupého trojúhelníku. Nosní hřbet má být rovný. Líce mají být ploché. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, jejich okraje jsou černé nebo u čokoládově hnědě a krémově zbarvených jedinců tmavě hnědé. Skus se požaduje nůžkový, úplný.
Oči jsou středně velké, mandlového tvaru a tmavě hnědé barvy. Poněkud světlejší mohou být u jedinců zbarvených čokoládově hnědě nebo krémově. Ušní boltce musejí být vztyčené, středně velké, trojúhelníkového tvaru, pevných okrajů, na vrcholcích mírně zaoblené, velmi pohyblivé. Citlivě reagují na každý podnět a přesně ukazují, v jakém psychickém rozpoložení se pes nachází.
Krk by měl být spíše delší, svalnatý, vysoko nesený. Na hrdle nesmí být volná kůže a šíje má být lehce klenutá. Trup musí být silný, jeho délka je větší než kohoutková výška a ladí s celkovým vzhledem jedince. Hřbet má být rovný, svalnatý, pevný, bedra široká, dobře osvalená. Záď by měla být spíš kratší, široká, svalnatá a lehce svažitá. Ocas je vysoko nasazený, vzhůru nesený a nad zádí a bedry zatočený.
Hrudník musí být patřičně dlouhý a hluboký, žebra mají být náležitě klenutá. Břicho by mělo být jen lehce vtažené. Hrudní končetiny musejí být silné, rovné a navzájem rovnoběžné, přiměřeně zaúhlené. Lopatky jsou šikmo uložené, osvalené. Tlapky mají spíše oválný tvar, prsty jsou patřičně klenuté, sevřené, nášlapné polštářky dobře vyvinuté. Paspárky mají být zdvojené.
Pánevní končetiny se požadují silné, rovné a navzájem rovnoběžné, přiměřeně zaúhlené. Stehna musejí být široká, dobře osvalená. Tlapky pánevních končetin jsou stejné jako tlapky hrudních končetin. Paspárky mají být dobře vyvinuté a je žádoucí, aby byly zdvojené, jejich absence se považuje za těžkou vadu.
Osrstění musí být velmi husté, extrémně odolné vůči nepřízni počasí. Sestává z krycí srsti a podsady. Podle délky krycí srsti se rozlišují dva rázy, tzv. krátkosrstý a dlouhosrstý.
Krátkosrstý ráz má krycí srst tvořenou středně dlouhými, spíše hrubými pesíky a hustou, měkkou podsadou. Na krku, na hrudníku a zezadu na stehnech je srst delší. Ocas by měl být bohatěji osrstěný, chundelatý, ale délka srsti na něm musí odpovídat délce ostatního osrstění.
U rázu, který se nazývá dlouhosrstý, je typ osrstění stejný jako u variety krátkosrsté, pouze pesíky, rovněž spíše hrubé, jsou o něco delší. Také zde je podsada hustší a měkčí než krycí srst. Ocas je vysloveně chundelatý, ale délka srsti na něm také odpovídá délce ostatního osrstění.
Zbarvení může být různé, ovšem některé barvy v něm musejí dominovat. Převládat mohou různé odstíny tříslové, krémové až červenohnědé, čokoládově hnědá, šedá a černá. Bílé, často nepravidelné odznaky mohou být na čele (kde tvoří „lysinu“), na části obličeje, zepředu na hrudi (kde tvoří tzv. náprsenku), na krku (kde tvoří „límec“), na distálních partiích končetin (kde tvoří různě vysoké „ponožky“) a na špičce ocasu. Spodní část těla od hrdla až po konec ocasu bývá zbarvena světleji.
Tříslově a šedě zbarvení jedinci mají často v obličeji černou masku a na trupu a končetinách černě zbarvené konce pesíků a sem tam i celé černé pesíky. Trikolorů jedinci bývají zbarveni černě s bílými odznaky na místech výše uvedených a s tříslovými na místech obvyklých pro „pálení“, tj. na lících, nad očima a na končetinách. Povoleno je také strakaté zbarvení, tj. bílé se skvrnami výše uvedených barev, bílá však nesmí převládat.
Každá odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být pokládána za vadu a hodnocena přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny.