Karelský medvědí pes
FCI:
Patří do skupiny V – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 2 – Severští lovečtí psi.
Povaha:
Nejen ve své vlasti je i dnes oblíbeným loveckým psem. Disponuje vynikajícím čichem a rozhodně mu nechybí ani odvaha, kterou je připraven kdykoli prokázat, ani vytrvalost. Společenským plemenem se stává zatím jen příležitostně. Jedinci používaní lovecky jsou poměrně rezervovaní, těsný kontakt s člověkem příliš nevyhledávají, což platí zejména pro cizí osoby.
Psi chovaní již po několik generací jako společníci člověka jsou více citově založení, k lidem viditelně vstřícnější, vnímavější. Vykazují značnou inteligenci a dokonce i smysl pro humor, nicméně jsou to stále psychicky robustní, energičtí, houževnatí, vytrvalí, silní a obratní lovečtí psi, kteří také ostražitě hlídají.
Výchova:
Základem výchovy je vlídná neústupná důslednost, rozhodně nepatří do rukou nezkušených majitelů a úplných začátečníků. Při jeho výcviku ho nelze do ničeho nutit. Potřebuje majitele znalého psychologie psů, který se dokáže vždy chovat konzistentně, je nadán přirozenou autoritou a má pro specifické rysy chování psa dostatek porozumění. Protože jde o psa statečného, sebevědomého a samostatného, který se při lovu velkých zvířat musí vždy rozhodovat sám, nesmí od něho cvičitel nikdy očekávat a vymáhat absolutní otrockou poslušnost.
Majiteli i ostatním členům rodiny jsou věrní a oddaní, ke sblížení s neznámými osobami musí vždy vyjít podnět od psa samotného, nikdy k němu nesmí být pobízen nebo nucen. V případě potřeby je i výborným obranářem. Konflikty s jinými psy nevyvolává a nevyhledává, ale když je napaden, bojuje tvrdě a neohroženě, nikdy protivníkovi neustoupí.
Dobrému vztahu k jiným zvířatům je třeba ho učit nenásilně - postupným přivykáním od raného mládí v rámci socializace. S domácími miláčky by ale nikdy neměl zůstávat pohromadě sám, mohli by ho svými důvěrnostmi vyprovokovat.
Stavba těla:
Je to středně velký, statný a silný severský lovecký špic lehce obdélníkového tělesného rámce. Kohoutková výška činí v ideálním případě u psů 57 cm a u fen 52 cm, povolená tolerance je u obou pohlaví + /-3 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje u psů v rozmezí 25 – 28 kg a u fen v rozpětí 17 – 20 kg.
Hlava má při pohledu shora tvar trojúhelníku. Mozkovna musí být široká, při pohledu zepředu i ze strany svrchu lehce klenutá, nejširší je mezi ušními boltci. Podélná čelní brázdička je stěží patrná, nadočnicové oblouky jsou jen slabě vyvinuté. Čelní sklon není svažitý, ale spíše povlovný a postupně přechází do klenby mozkovny.
Čenichová partie je hluboká a směrem k nosu se mírně zužuje. Nosní hřbet má být rovný, nos široký, černě zbarvený. Pysky jsou poměrně tenké a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Čelisti musejí být velice silné, zuby velké, rovnoměrně rozmístěné. Požaduje se těsný nůžkový skus.
Jařmové oblouky jsou silné. Oči mají být poměrně malé, lehce oválného tvaru, zbarvené v různých odstínech hnědé. Nikdy nesmějí být žluté, jejich výraz je ostražitý, plný ohně. Ušní boltce jsou relativně vysoko nasazené, středně velké, na vrcholcích oble zašpičatělé.
Krk je středně dlouhý, svalnatý, v šíji klenutý, pokrytý hustou srstí, s hrdlem bez laloku. Na trupu má být zřetelně patrný kohoutek, zvláště u psů. Hřbet má být rovný, svalnatý, bedra jsou krátká, řádně osvalená, záď musí být široká, silná, lehce svažitá.
Ocas je vysoko nasazený, střední délky, vzhůru nesený a obloukovitě nad trup zahnutý tak, že jeho špička směřuje proti hřbetu nebo k jedné či druhé slabině. Vrozeně zkrácený ocas je přípustný.
Hrudník má být prostorný, poměrně dlouhý a hluboký tak, že dosahuje přibližně k loktům, nesmí být příliš široký. Zebra mají být jen přiměřeně klenutá. Předhrudí je při pohledu ze strany zřetelně patrné. Dolní linii těla určuje lehce vtažené břicho.
Hrudní končetiny jsou siné, statných kostí, mají být rovné a navzájem rovnoběžné. Lopatky jsou stejně dlouhé jako ramenní kosti, předloktí poněkud delší. Lopatky mají být dobře osvalené a dost šikmo uložené, ramenní kosti jsou silné, mírně zešikmené. Lokty směřují přímo vzad, předloktí mají být silná, kolmá k podkladu. Záprstí by měla být středně dlouhá, poněkud zešikmená. Tlapky mají být klenuté, těsně sevřené prsty, jsou okrouhlé a směřují přímo vpřed. Nášlapné polštářky jsou pružné a jejich postranní plochy musejí být hustě osrstěné.
Pánevní končetiny mají být silné a patřičně osvalené, rovné a navzájem paralelní. Stehna mají být široká a dlouhá, silně osvalená. Přiměřeně zaúhlená kolena směřují přímo vpřed, bérce jsou dlouhé, svalnaté. Hlezna musejí být nízko nad podkladem, zřetelně zaúhlená. Nárty jsou krátké, silné, kolmé k podkladu. Tlapky mají být o maličko delší a plošší než u hrudních končetin. Pohyb je lehký, vydatný, snadný.
Krycí srst je hrubá, ploše přilehlá. Na krku, na hřbetu a na zadních stranách hrudních končetin a stehen má být delší než jinde na těle. Podsada musí být měkká, hustá. Zbarvení je černé, může být bez lesku nebo s lehce hnědavým (tiziánovým) nádechem. Většina jedinců má čistě ohraničené bílé znaky na hlavě („lysinu“), hrdle, zepředu na hrudi, na břiše a na končetinách.
Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. K vylučujícím vadám náleží agresivita vůči lidem, předkus nebo podkus dolní čelisti, skelné (bělavě zbarvené) oči, ušní boltce zavěšené nebo se špičkami dopředu klopenými, jiné zbarvení srsti než připouští standard.