Samojed
FCI:
Samojed patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 1 – Severští tažní psi. Uznán v roce 1913.
Povaha:
Samojed je neobyčejně přátelský, vstřícný, pozorný a živý pes nesmírně vlídné povahy, s velmi slabým loveckým instinktem. Nikdy není ani plachý, ani agresivní. Do vysokého věku si zachovává hravost a stále dobrou náladu. Je velmi citlivý, nikdy však dotěrný, vcelku poslušný, ale také dostatečně samostatný.
Výchova:
Výchova musí být vlídná, ale důsledná, delší dobu trvající výcvik ho zpravidla omrzí, takže přestane spolupracovat. Lépe je proto cvičit s ním častěji a kratší dobu. Nejdůležitější součástí výchovy je přivolání a chůze na vodítku, aby pokud možno netahal. Výchova i výcvik se daří, je-li majitel vytrvalý a dostatečně psa pozitivně (pamlsky) stimuluje.
Protože je velmi společenský, není jednoznačně hlídacím psem důsledně bránícím teritorium, nicméně štěkotem upozorní spolehlivě majitele na veškeré neobvyklé dění. Kamarádská povaha z něho činí vynikajícího přítele malých i větších dětí. Znamenitě se snáší s ostatními psy.
Přestože by mohl být ubytován celoročně ve venkovním kotci, nezaslouží si to, maximálně spokojený je v trvalém kontaktu s majitelem a členy jeho rodiny. Naopak ve venkovním kotci se může nudit a začít s devastací jeho vybavení.
Má-li příležitost, rád se zaběhne, pohyb je pro něho vším. Tendenci zatoulat se mají především jedinci, kteří strádají nedostatkem pohybu. Není-li přivolání stoprocentní, je doporučitelné ho mít v neohrazeném prostoru stále na delším vodítku. Je velmi vhodné dát mu možnost tahu v zápřahu, ať už na sněhu nebo na suchu, může provozovat v létě scootering a v zimě skijöring. Při náležitém tréninku se může úspěšně zúčastňovat i soutěží v pullingu.
Po výkonnostní stránce je coby tažný saňový pes obvykle hodnocen jako přechod mezi aljašským malamutem-vytrvalcem, a sibiřským eskym-sprinterem, tedy jako běžec na středních tratích-mílař.
Stavba těla:
Je to statný, ale přitom elegantní bílý špic střední velikosti, silný, vytrvalý, ovladatelný, ale také sebevědomý, důstojného chování, oplývající šarmem. Výraz jeho tváře je velmi typický a bývá nazýván „úsměv samojeda“. Na první pohled má být jasné, zda jde o psa či fenu. Ideální kohoutková výška činí u psů 57 cm s tolerancí + /-3 cm, u fen 53 cm s tolerancí + /-3 cm.
Hlava je silná, klínovitého tvaru. Mozkovna má být mírně klenutá, nejširší je mezi ušními boltci. Mezi očima by měla být jen málo patrná podélná čelní brázdička. Čelní sklon má být zřetelně svažitý. Čenichová partie je silná a hluboká a směrem k nosu se postupně zužuje. Nosní hřbet musí být rovný, nos velký, pokud možno černý. Během chladného ročního období, při malém množství slunečního svitu a nedostatku UV paprsků, může tmavý pigment na nose částečně vymizet, okraje však musejí být vždy tmavě zbarvené. Lze tomu předcházet aplikací doplňkových krmiv s obsahem chaluh.
Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, jejich okraje jsou černé a poměrně masité. Ústní koutky musejí být mírně pozvednuté, což je důležité pro žádoucí výraz v obličeji. Zuby a čelisti musejí být silné. Požaduje se pravidelný a úplný nůžkový skus. Chrup musí odpovídat normálnímu zubnímu vzorci.
Oči jsou tmavě hnědé, správně uložené v očnicích, poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé, mandlového tvaru. Představují důležitou součást „úsměvu“, nutného pro jeho milý, pozorný a inteligentní výraz obličeje. Okraje očních víček jsou černé.
Ušní boltce mají být vysoko nasazené, vztyčené, poměrně malé, tlusté, trojúhelníkového tvaru, s mírně zaoblenými špičkami, pohyblivé, dosti daleko od sebe.
Krk je silný, středně dlouhý, hrdě nesený. Trup má být hluboký, kompaktní, ale pružný. Kohoutek by měl být zřetelný, hřbet středně dlouhý, svalnatý a rovný. Bedra jsou krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená. Záď je oblá, pevná, osvalená a mírně svažitá.
Ocas by měl být nasazen poměrně vysoko, v afektu a v pohybu musí být nesen překlopený již od kořene dopředu přes hřbet nebo na bok, v klidu může být zavěšený a dosahuje k hleznům.
Hrudník má být široký, dlouhý a hluboký, žebra jsou patřičně klenutá, břicho by mělo být přiměřeně vtažené. Hrudní končetiny jsou osvalené, se silnou kostrou, rovné a rovnoběžné. Lopatky mají být dlouhé, těsně přilehlé k hrudníku, šikmo uložené. Ramenní kosti jsou zešikmené, lokty přiléhají k trupu. Zápěstí musejí být pevná, ale ohebná, záprstí maličko zešikmená. Tlapky jsou oválného tvaru, pružné a směřují přímo vpřed. Prsty mají být dlouhé, klenuté a ne moc těsně sevřené. Nášlapné polštářky jsou pružné.
Pánevní končetiny musejí rovné a vzájemně rovnoběžné, velmi mohutně osvalené. Stehna jsou středně dlouhá, skutečně široká a svalnatá, kolena náležitě zaúhlená, hlezna poměrně nízko nad podkladem, patřičně úhlená, nárty krátké, silné, kolmé k podkladu a rovnoběžné. Paspárky se odstraňují (pokud to neodporuje zákonu). Pohyb je energický, volný, neúnavný.
Osrstění musí být bohaté, husté, pružné, nadýchané. Krycí srst má být delší, hrubší a rovná. Kolem krku a ramen tvoří tzv. hřívu. Na hlavě a na předních stranách končetin je srst krátká a hladce přilehlá. Na vnější straně ušních boltců krátká, odstávající, rovná, i na vnitřní straně má být hustá. Na zadní straně stehen jsou „kalhoty“ z delší srsti. V meziprstí je hustá srst chránící tlapky. Ocas má být zvlášť bohatě osrstěný. Podsada je krátká, jemná a hustá. U fen bývá srst často kratší a jemnější než u psů, v každém případě musí mít srst zvláštní lesk.
Zbarvení může být čistě bílé, krémové nebo bílé místy se světle piškotovým (nažloutlým) nádechem, přičemž celkově musí bílá převládat a nažloutlých míst může být jen několik málo. Nikdy nesmí být zbarvení jednotně žlutavé. Srst vyžaduje pravidelnou údržbu. Vyčesané chlupy lze uchovávat a dát sepříst.
Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví, pohodu a schopnost tradičního pracovního uplatnění jedince.
K těžkým vadám náleží zjevně nepigmentovaná místa na okrajích očních víček nebo pysků. K vyřazujícím vadám se počítá agresivita nebo nadměrná plachost, modré nebo různě zbarvené oči, podkus a předkus dolní čelisti, ušní boltce ne zcela vztyčené, barva srsti jiná než uvedená ve standardu.