Shiba
FCI:
Shiba Inu patří do skupiny V. – Špicové a primitivní plemena.
Povaha:
Povahově je to věrný, učenlivý, ostražitý, rozumný, bystrý a upřímný pes, který vyniká na svou velikost překvapivou odvahou. Za všech okolností si počíná neohroženě, konflikty nevyvolává, ale vždy je připraven se bránit do poslední kapky krve, a to i protivníkovi mnohem většímu než je sám, i kdyby ho to mělo stát zdraví či dokonce život. Nadarmo se o něm nemluví jako o „psím samurajovi“. Pro absolutní neohroženost byl také používán k lovu jelenů i medvědů.
Je to individualista, značně samostatný, nikdy otrocky poslušný, ale dokáže být i značně společenský, veselý, hravý a při hře tvořivý. Dočká-li se patřičné odezvy, s potěšením obveseluje přítomné. Bývá rád středem pozornosti a nesmí chybět u ničeho, co se děje v jeho okolí. Je vynikající hlídač, vše neobvyklé oznámí promptně hlasitým štěkáním.
Je velmi zvědavý a po dlouhou dobu schopný sledovat (např. z okna) soustředěně okolní dění. Proto by měl mít v bytě vždy přístup k oknu, raději však zavřenému nebo jinak zabezpečenému.
Pokud jde o pohyb, je mimořádně přizpůsobivý. Má-li majitel málo času, spokojí se sh. s krátkou vycházkou, vezme-li ho i na delší turistickou túru, klidně ji absolvuje. Je vhodný pro osoby tolerantní a klidné, schopné respektovat jeho individualitu.
Výchova:
Podle některých majitelů není jeho výcvik jednoduchý, otázkou zůstává, zda zvolené výchovné a výcvikové metody jsou pokaždé adekvátní jeho povahovému založení. Pozitivní motivace je nezbytná při výchově i výcviku, za každý úspěch musí přijít nejen vřelá pochvala, ale také hmotná odměna. Není to plemeno vhodné pro kohokoli. Potřebuje dostatek prostoru k uplatnění své inteligence a svérázné individuality.
Stavba těla:
Je to malý, dokonale vyvážený pes silné konstituce, pevné kostry, s relativně mohutným osvalením. Poměr koh. výš. se má k délce těla jako 10 : 11, tělesný rámec je krátce obdélníkový. Koh. výš. činí u psů asi 40 cm a u fen asi 37 cm při toleranci (u obou pohlaví) + / – 1,5 cm.
Nosní hřbet má být rovný. Žádoucí je černý nos. Zuby musejí být silné, požaduje se nůžkový skus. Oči mají být poměrně malé, trojúhelníkového tvaru, s tmavě hnědě zbarvenými duhovkami. Vnější oční koutky jsou poněkud výš než vnitřní. Ušní boltce mají být poměrně malé, trojúhelníkového tvaru, natočené vpřed, pevně vztyčené.
Hrudník je hluboký, s náležitě klenutými žebry. Ocas je vysoko nasazený, silný, vzhůru nesený, pevně zatočený nebo srpovitě zahnutý nad zádí a bedry. Pokud je natažen dolů, dosahuje špičkou téměř k hleznům.
Tlapky mají těsně sevřené, dostatečně klenuté prsty s tuhými a pružnými nášlapnými polštářky a pevnými, pokud možno tmavě zbarvenými drápy.
Osrstění pozůstává z krycí srsti, která má být hrubá a rovná, a podsady, která je měkká a hustá. Na ocase je srst poněkud delší a odstává. Zbarvení může být červené, černo-tříslové, tzv. sezamové (tvořené rovnoměrnou směsí bílých a černých pesíků), černě sezamové (tvořené větším podílem černých než bílých pesíků) a červeně sezamové (tvořené rovnoměrnou směsí červených a černých pesíků). U všech barev musí být srst po stranách čenichové partie, na lících, dolní čelisti, spodní straně krku a hrudníku, břiše, spodní straně ocasu a vnitřní straně končetin bělavě zbarvená.
K vadám patří předkus nebo podkus dolní čelisti, chybění většího počtu zubů, plachost, agresivita nebo bázlivost, ušní boltce jinak nesené než vztyčené, ocas zavěšený nebo krátký.