Švédský vallhund
FCI:
Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 3 – Severští pastevečtí a ovčáčtí psi.
Povaha:
Švédský vallhund je inteligentní, bezstarostně sebevědomý, přitom však zodpovědný, značně samostatný, nesmírně odvážný a energický pes, typický „velký pes v malém těle“. Vášnivě miluje jakoukoli činnost a aktivitu, je nesmírně čiperný, živý a doslova neúnavný. Je citlivý a má smysl pro humor, chce být členem rodiny -„smečky“. Nerad je proto dlouho sám doma a do venkovního kotce nepatří, neboť se tam nudí, což ho stresuje.
Za použití odpovídajících metod je snadno vychovatelný a vycvičitelný. Přímo dychtí po tom, aby se něčemu naučil. Rychle chápe, co se po něm žádá a vyvíjí maximální úsilí, aby se mu to podařilo. Je vděčný za každou pozornost, kterou mu člověk věnuje a je mu naprosto oddán. Rád si hraje a miluje dlouhé, vydatné vycházky, při nichž uspokojuje svoji zvídavost.
Výchova:
Není vhodný pro majitele, kteří nemají žádné předcházející zkušenosti se psy, anebo jsou nedůslední. Vyžaduje laskavé, leč naprosto důsledné vedení a vlastníka rozhodného, obdařeného přirozenou autoritou, kterou umí kdykoli je třeba nenásilně uplatnit - skutečného vůdce „smečky“. Není ideálním společníkem osob milujících klid a těžko snášejících rozruch, lidí nedůsledných, nerozhodných, těkavých apod.
Má rád děti, s nimiž si může hrát, ale současně vystupuje jako jejich pozorný ochránce a obranář, kdyby se k nim někdo cizí příliš přiblížil. Jako dokonalý hlídač je velmi bdělý a ostražitý, což se projevuje štěkáním. Musí být ale také přirozeně ostrý, a právě jeho ostrost vůči neznámým osobám by mohla být v případě, že je držen jako plemeno ryze společenské, za určitých situací na obtíž. Proto je nezbytně nutná raná socializace. Od útlého věku je nutné ho přivykat neznámým lidem, ale i psům a domácím zvířatům.
Kromě pohybu vyžaduje také mentální zaměstnání. K dispozici je celá spousta aktivit, kterým je možno se s ním věnovat, neboť je všestranný a šikovný. Nešťastnější je zřejmě při tréninku a soutěžích v agility, vyhovuje mu však i flyball nebo obedience, či pasení ovcí. Má-li možnost žít na venkově, věnuje se „každou volnou chvíli“ pronásledování obtížných hlodavců a drobných šelem (lasic, tchořů) jako ideální farmářský pes.
Stavba těla:
Je to malý, ale silný, nebojácný, krátkonohý, ostražitý pes plný energie. Kohoutková výška činí u psů asi 33 cm, u fen asi 31 cm, u obou pohlaví je přípustná tolerance +/–1,5 cm, tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 9 – 14 kg.
Hlava má být dosti dlouhá, čistých obrysových linií, její tvar je rovnoměrně klínovitý. Mozkovna má být svrchu plochá, čelní sklon dobře patrný. Čenichová partie by měla být při pohledu z boku téměř kvadratická, poněkud kratší než mozkovna. Nos je lakově černý. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Zuby jsou relativně velké, kolmo zasazené v čelistech. Skus je pravidelný, nůžkový, úplný.
Oči mají být středně velké, tmavě hnědé barvy a oválného tvaru. Ušní boltce musejí být vzpřímené, středně velké, zašpičatělé, pohyblivé, nesmějí být příliš nízko nasazené. Od základny až po vrchol mají být pevné, pokryté krátkou srstí.
Krk je dlouhý, silně osvalený. Horní linie těla má být vodorovná, hřbet svalnatý. Bedra jsou krátká, silná, záď je široká, lehce svažitá. Ocas může být buď přirozeně krátký, vrozeně zkrácený nebo dlouhý, jakákoli délka se připouští.
Hrudník se požaduje dlouhý a hluboký, žebra musejí být patřičně klenutá, při pohledu zepředu má být oválného tvaru, při pohledu z boku elipsovitý. Spodní linii těla určuje lehce vtažené břicho.
Hrudní končetiny mají silné kosti, jejich lopatky jsou dlouhé, správně zaúhlené, takže svými vrcholy směřují šikmo nahoru a vzad. Ramenní kosti jsou o něco kratší než lopatky, těsně přiléhají k hrudníku, přesto však jsou velmi pohyblivé. Předloktí mohou být lehce zakřivená, neměla by však být příliš křivá, aby se v partii dolní části hrudníku mohla volně pohybovat. Zápěstí jsou pružná. Tlapky by měly být středně velké, krátce oválného tvaru, pevných kostí, musejí směřovat přímo vpřed. Nášlapné polštářky jsou silné (vysoké).
Pánevní končetiny mají být rovné a vzájemně rovnoběžné, v kolenou i hleznech náležitě zaúhlené. Stehna jsou mocně osvalená, bérce mají být poněkud delší než vzdálenost hlezna od podkladu.
Osrstění sestává z husté krycí srsti, kterou tvoří hrubé dokonale přiléhající středně dlouhé pesíky, a z podsady, která je měkká a velmi hustá. Srst má být na předních stranách končetin krátká, na krku, hrudi a zadních stranách končetin poněkud delší. Nejžádanější barvou srsti je šedá, šedočervená, šedožlutá nebo červená. Na hřbetě, krku a bocích těla bývá zbarvení tmavší, na čenichové partii hlavy, hrdle, zespoda na hrudi a břiše, zezadu na stehnech a v okolí řitního otvoru, na tlapkách a hleznech světlejší. Typická kresba kolem plecí, tvořená dvěma světlými, úzkými, téměř svislými pruhy, z nichž jeden směřuje zhruba od kohoutku před ramenní kloub a druhý od kohoutku k loktům, což připomíná postroj na psa (tzv. kšír), je žádoucí.
Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny.