Jugoslávský trikolorní honič

FCI:

Jugoslávský trikolorní honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Povahově je temperamentní, čilý a energický, přátelský, spolehlivý, pozoruhodně vytrvalý. Mimo svoji vlast bývá k vidění jen zřídka.

Potřebují ovšem dostatek pohybu, nejlepší je pro ně pobyt ve volné přírodě, ale musejí být, pokud nejsou na lovu, vždy na vodítku, protože přijdou-li na stopu zvěře, nezadržitelně se po ní vydají.

Stavba těla:

Vzhledově je to velmi pestře zbarvený honič, jeden z nejpěknějších. Jde o středně velkého psa silné stavby těla. Vzdálenost od vrcholu hrudní kosti po sedací hrbol na pánvi (délka trupu) je o 10 % větší než koh. výška, tělesný rámec je obdélníkový. Koh. výška činí u psů 45 – 55 (ideál. 51) cm, u fen 44 – 54 (ideál. 49) cm.

Hlava je protáhlá, úzká. Její celková délka měřená od špičky nosu po vrchol týlního hrbolu má být rovna 45 % koh. výšky. Nos patřičně velký, vždy černý. Čelisti mají být silné, s pravidelným úplným nůžkovým skusem, klešťový skus je však přípustný.

Oči jsou mandlového tvaru až oválné, středně velké, mírně šikmé. Okraje očních víček mají být tmavé, nejlépe černé. Barva duhovky by měla být pokud možno co nejtmavší. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, středně dlouhé, přiměřeně široké, spíš tenké než tlusté. Těsně přiléhají k lícím. Na vrcholcích jsou lehce oválně zaoblené. Krk je silný a téměř tak dlouhý jako hlava, v šíji mírně klenutý. Jeho osa svírá s horizontálou úhel 45 – 50 °.

Ocas by měl být plynulým prodloužením linie zádě. U kořene je silný, směrem ke špičce se zužuje. Dosahuje k hleznům. Bývá lehce obloukovitě vzhůru zahnutý, nesený pod úrovní horní linie těla, bohatě osrstěný.

Hrudník musí být prostorný, jeho hloubka odpovídá 50 % koh. výšky a obvod měřený těsně za lokty je o 20 % větší než koh. výška. Předhrudí má být při pohledu zepředu oválné a při pohledu ze strany vystupuje jen mírně před ramenní kloub.

Hrudní končetiny jsou silné, rovné, mocně osvalené, navzájem rovnoběžné. Tlapky mají být tzv. kočičí se silnými, těsně sevřenými prsty. Nášlapné polštářky musejí mít náležitou velikost a měly by být tmavě zbarvené. Drápy jsou pevné, přednost se dává tmavým.

Pánevní končetiny mají být silné, rovné, svalnaté, navzájem rovnoběžné, stehenní kosti mohutné, patřičně osvalené, rovné. Tlapky poněkud delší než tlapky hrudních končetin, se silnými a těsně sevřenými prsty, tmavými a tuhými nášlapnými polštářky a sytě zbarvenými pevnými drápy.

Krycí srst je krátká, hustá, lesklá, na celém těle přilehlá, podsada dosti hustá. Zezadu na stehnech a na dolní straně ocasu bývá osrstění poněkud delší.

Základní barva srsti je sytě červená nebo liščí s černým pláštěm nebo sedlem a bílými znaky. Černá barva se může ze hřbetu táhnout až na hlavu, kde smí tvořit dva černé znaky na lících. Bílá barva tvoří uprostřed na hlavě lysinu, která se táhne až na čenichovou partii a krk, na němž tvoří částečný nebo úplný „obojek“. Zepředu na hrudi je přípustný bílý znak, který se táhne na spodní stranu hrudníku, břicho a vnitřní strany pánevních končetin. Špička ocasu může být bílá. Bílá barva nesmí zabírat více než 1/3 povrchu těla.

K vylučujícím vadám patří agresivita nebo ustrašenost, předkus nebo podkus dolní čelisti, chybění zubů (absence dvou 1. premolárů, P1, se však toleruje), skelné (bělavě zbarvené) oči, příliš protáhlý trup, ocas zakroucený, příliš vysoko nesený, obloukovitě zatočený nad hřbetem, na konci hákovitě zahnutý nebo odchýlený ke straně.