Anglický špringršpaněl
FCI:
VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi
Povaha:
Je přiměřeně temperamentní, dobromyslný, vrozeně učenlivý, velmi aktivní a veselý. Je také inteligentní, mírný, laskavý, vstřícný a poslušný, oddaný majiteli i příslušníkům jeho rodiny – vynikající společenské plemeno. Bázlivost nebo agresivita je mu zcela cizí. Je přátelský k lidem včetně neznámých osob, nečekaných návštěv a dětí. Nejspokojenější je, může-li být s majitelem a členy jeho rodiny pohromadě. Nechybí mu odvaha, hravost, obratnost a energie. Dovede být něžný a milující.
K jiným psům a ostatním zvířatům se chová přátelsky. Domácím mazlíčkům by měl být zvyklý již od mládí, ale s ptáky, např. volně drženými papoušky, se nedoporučuje ho nechávat bez dohledu. Jeho lovecký instinkt, pokud jde o ptáky, je totiž mimořádně mocný.
Původně se používal jako lovecký pes-slídič k hledání a vypichování drobné srstnaté zvěře (zajíců) z úkrytu. V současnosti se používá jako lovecký pes hlavně ke slídění, vypichování a nadhánění zvěře a přinášení úlovků.
Výchova:
Je přirozeně inteligentní a učenlivý, vhodný i pro majitele začátečníky. Při výchově je třeba laskavé důslednosti. Vyžaduje hodně pohybu, pravidelné každodenní dlouhé procházky zpestřené plaváním a aportováním. Osrstění vyžaduje pravidelnou péči. Musí-li žít stále ve venkovním kotci, je nešťastný.
Stavba těla:
Anglický špringršpaněl je největší ze všech britských loveckých španělů. Jeho tělo je kompaktní, silné, dokonale přizpůsobené k lovu na souši i ve vodě. Kohoutková výška se pohybuje přibližně okolo 51 cm.
Mozkovna má být středně dlouhá, dostatečně široká, svrchu mírně klenutá. Od nosního hřbetu se lebka zvedá a tvoří čelní sklon (stop) a nadočnicové oblouky, které mezi očima rozděluje podélná čelní brázdička. Ta se směrem dozadu k týlnímu hrbolu postupně ztrácí. Týlní hrbol nesmí být příliš výrazný. Partie pod očima musejí být tzv. vyplněné (nepropadlé).
Čenichová partie je přiměřeně široká a hluboká, délky odpovídající délce mozkovny. Hluboký (nízko sahající) horní pysk jí dodává hranatý tvar. Nozdry jsou náležitě otevřené, pysky poměrně výrazné, poněkud volnější. Čelisti musejí být silné, skus se požaduje perfektní, kompletní, nůžkový. Líce mají být ploché.
Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, tmavě oříškově hnědé barvy, ani vypoulené, ani zapadlé, ale správně uložené v očnicích. Spojivky nesmí být vidět, oční víčka musejí těsně přiléhat k očním bulvám. Pohled musí být milý.
Ušní boltce jsou zavěšené, odpovídající délky a šířky, nasazené v úrovni očí. Těsně přiléhají k hlavě a jsou pokryté srstí tvořící pěkný „závěs“.
Krk je silný a svalnatý, správné délky, bez laloku na hrdle, v šíji lehce klenutý. Směrem k hlavě se zužuje.
Trup musí být silný, ani příliš krátký, ani nadměrně dlouhý. Hrudník je hluboký a prostorný, s náležitě klenutými žebry. Bedra mají být svalnatá, silná, mírně klenutá a pevně spojená se hřbetem a zádí.
Ocas se obvykle krátí. Vždy má být nízko nasazený a nikdy nesmí být nesený nad úrovní horní linie těla. Zespoda je na něm zřetelná „vlajka“ a stále se živě pohybuje ze strany na stranu.
Hrudní končetiny jsou rovné, silných, pevných kostí. Lopatky mají být šikmo uložené, takže jejich vrcholky směřují nahoru a vzad. Lokty přiléhají k hrudníku, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Zápěstí jsou silná a pružná.
Pánevní končetiny mají být kolmé k podkladu, stehna široká, svalnatá, mohutná, kolena a hlezna přiměřeně zaúhlená. Hrubá hlezna jsou krajně nežádoucí. Tlapky musejí být „uzavřené“ (kompaktní, s těsně sevřenými prsty), okrouhlé, se silnými a vysokými nášlapnými polštářky.
Srst je přiléhavá, hustá a odolná proti účinkům počasí, nikdy hrubá. Delší je na ušních boltcích, kde tvoří „závěsy“, na zadních stranách hrudních končetin, kde tvoří „praporce“, na zadních stranách stehen, kde tvoří „kalhoty“ a na dolní straně těla, kde tvoří „třásnění“. Zbarvení je hnědo-bílé nebo černo-bílé, obojí příp. s tzv. pálením (tříslovými odznaky).