Chesapeake Bay retrívr
FCI:
VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi
Původ:
Vznikl, jako další plemena z této skupiny, ze smíšené populace dlouhosrstých dogovitých psů horského typu a krátkosrstých dogovitých psů nížinného typu.
Psi byli nepostradatelnými pomocníky místních rybářů, tahali z vody sítě a lodní lana, aportovali předměty spadlé do vody, potápěli se pro ryby uvízlé v sítích, přenášeli zprávy ze břehu na loď a z jedné lodi na druhou, zachraňovali tonoucí, ale také tahali vozíky s náklady a hlídali obydlí svých majitelů.
CHBR pochází z oblasti zátoky Chesapeake na atlantickém pobřeží dnešních USA (stát Maryland), kam se jeho předkové dostali ze severu, z ostrova Newfoundland. V roce 1877 bylo nové plemeno uznáno pod jménem Chesapeake Bay Ducking Dog, protože původně bylo určeno především k lovu vodního ptactva, různých druhů vrubozobých ptáků, a to za nejdrsnějších klimatických podmínek, jaké si lze představit.
Psi museli být schopni plavat dlouho v ledové vodě, často museli při plavání prolamovat tenký led, aby mohli přinést ulovenou pernatou zvěř. Během práce museli čelit ostrému větru a vodním proudům. Vznikl tak neobyčejně výkonný lovecký pes-specialista na přinášení ulovené zvěře jak na souši, tak z vody. Jeho charakteristické schopnosti mu dovolují pracovat s lehkostí, efektivitou a vytrvalostí.
Povaha:
K majiteli a jeho rodině se chová veskrze přátelsky a při správném vedení je i dobře ovladatelný. Vyniká učenlivostí a při výcviku je vstřícný. CHBR se údajně učí trochu pomaleji než jiní retrívři, ale rychlost učení je při jeho nezpochybnitelné inteligenci závislá v nemalé míře na cvičiteli. CHBR dospívá poměrně pomalu, a proto potřebuje při výchově a výcviku trochu víc času.
Rád si hraje s dětmi, k nimž je hodný a kamarádský. Má vpravdě vřelý vztah k vodě a k aportování. CHBR není vhodným plemenem pro majitele-úplné začátečníky. Má totiž výrazné dominantní sklony, ze všech retrívrů nejmarkantnější. Není-li dost často využíván lovecky, jsou nezbytné pravidelné, dlouhé a vydatné vycházky. Co možná nejčastěji by měl mít též možnost dostat se do vody a plavat.
Stavba těla:
Kohoutková výška musí být poněkud menší než celk. dél. těla měřená od vrcholu hrudní kosti po sedací hrbol na pánvi. Tělesný formát je obdélníkový. U psů činí koh. výš. 58 – 66 cm a u fen 53 – 61 cm. Celková hmotnost obnáší u psů 29,5 – 36,5 kg, u fen 25 – 32 kg.
Hlava je široká a oblá se svažitým čelním sklonem, její celková délka měřená od nosu po vrchol týlního hrbolu činí asi 24 – 25,5 cm. Mozkovna má být široká a svrchu klenutá, její obvod měřený před základnami ušních boltců obnáší asi 51 – 53 cm, čenichová partie je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna. Směrem k nosu se zužuje, ale není na konci zašpičatělá. Její obvod měřený u základny (pod očima) činí asi 25,5 – 26,5 cm.
Nosní hřbet má být střední délky, čelisti musejí být dostatečně dlouhé a silné, aby pes byl schopen lehkým a jemným úchopem bezpečně držet a přinášet i velké kusy ulovené pernaté zvěře. Nůžkovému skusu se dává přednost, ale klešťový je také přípustný. Pysky jsou tenké, nepřevislé.
Oči mají být středně velké, velmi jasné, dosti daleko od sebe uložené v očnicích, nažloutlé nebo jantarové barvy. Ušní boltce musejí být malé, vysoko na hlavě nasazené, volně zavěšené a středně siln.
Krk je středně dlouhý, velice svalnatý, plynule přechází do plecí. Trup je přiměřeně dlouhý, nesmí být ani příliš krátký a tlustý, spíše štíhlý, protože slabiny jsou vysoko vykasané. Pro průběh horní linie těla je typické, že výška zádě měřená v úrovni kyčelních hrbolů může být stejná jako koh. výš. nebo o maličko větší, záď může být mírně „přestavěná“.
Hřbet má být krátký, velmi pevný a silný. Ocas je přiměřeně dlouhý, středně silný u kořene, nesený rovně nebo mírně vzhůru prohnutý. Nikdy nesmí být zatočený nad záď a bedra nebo zahnutý k jedné či druhé straně.
Hrudník má být mohutný, hluboký a široký, na pomyslném příčném řezu okrouhlý. Měl by dosahovat min. k loktům. Hrudní končetiny jsou středně dlouhé a rovné, pevných kostí, náležitě osvalené. Pánevní končetiny musejí být stejně silné jako končetiny hrudní, bez známek slabosti. Jejich volné části mají být středně dlouhé a rovné, pevných kostí, patřičně svalnaté, při pohledu zezadu rovné. Kolena jsou náležitě zaúhlená, nárty by měly být středně dlouhé. „Zaječí“ tlapky mají náležitě klenuté a těsně sevřené prsty.
CHBR se používá k lovu i za těch nejtvrdších povětrnostních podmínek a často musí pracovat za ledu a sněhu. Tukovitý maz v krycí srsti i v podsadě je mimořádně důležitý, protože nedovolí studené vodě proniknout ke kůži a umožňuje její rychlé proschnutí. Barva srsti se musí co nejvíc blížit převažující barvě prostředí, v němž CHBR nejčastěji pracuje. Přípustný je jakýkoliv odstín hnědé barvy, barvy ostřice nebo uschlé trávy. Přednost se dává jednotně zbarevným jedincům.