Clumber španěl
FCI:
VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi
Původ:
Příslušník vývojové skupiny španělů a jeden z nejstatnějších ostrovních slídičů. Největší počet zástupců této skupiny pochází z Britských ostrovů. Jejich kořeny je však dlužno hledat na evropské pevnině. Španělé jsou blízce spřízněni s příslušníky vývojové skupiny dlouhosrstých ohařů, protože obě skupiny se vyvinuly ze společných předků. Prapředci španělů, kteří se dostali na ostrovy v dávné minulosti s keltskými kmeny, jež sem přesídlily z oblastí při ústí Seiny a z Bretaně, tu nalezli velmi vhodné podmínky ke svému rozvoji díky širokým možnostem uplatnění. Lovci, zejména ze šlechtických kruhů, tu nevyžadovali psy všestranné, ale specialisty vykonávající naprosto dokonale určitý druh lovecké práce.
Dřívější využití:
Využíván byl kromě hlídání hospodářských usedlostí často k lovu zvěře za pomoci sokolnicky vycvičených dravců, a proto nazývaných „ptačí psi“. Blízkou příbuznost vývojových skupin dokazuje naprosto shodný typ dlouhého osrstění. Jak slídiči, tak dlouhosrstí ohaři vznikli díky pracovní specializaci a odlišili se způsobem práce při lovu. Zatímco předkové dlouhosrstých ohařů vystavovali a stali se specialisty na lov drobné pernaté zvěře, předkové španělů zvěř, nejčastěji drobnou srstnatou (zajíce), ukrývající se ve vegetačním krytu, po jejím nalezení tzv. vypíchli (vyhnali), což bylo signálem pro vypuštění cvičeného dravce, zpravidla jestřába.
Později, když už se dravci nepoužívali a nahradili je střelné a posléze i palné zbraně, dokázali předci španělů vypíchnutého zajíce lovci nadehnat „do rány“, tj. aby ho mohl zabít střelnou nebo palnou zbraní. Britští lovci po nich nic víc nepožadovali, protože k přinášení ulovené zvěře měli jiné specialisty - retrívry.
Povaha:
Clumber španěl svým naprostým klidem, rozvahou, spolehlivostí i pomalejším pohybem při lovu opravdu dokonale vyhovoval a dodnes vyhovuje osobám vyššího věku. Nic to nemění na tom, že jeho lovecké schopnosti jsou vynikající - při práci je tichý a využívá beze zbytku svůj výtečný jemný čich.
Je-li třeba, dokáže být velmi rozhodný. Je to dokonalý stoik s velkým srdcem, inteligentní, rozvážný, milý a hodný, ale také náležitě sebevědomý. Nevykazuje však ani sebemenší sklon k agresivitě, děti snáší dobře, stěží však s ním mohou počítat jako s bujarým účastníkem svých her.
Jeho chování je uměřené, noblesní a ušlechtilé. Ocení, má-li svůj klid, ze psa loveckého se během doby stal do značné míry psem společenským. Je vhodný zejména pro ty majitele, kteří si dokážou vážit klidu a rozvahy tohoto poněkud uzavřeného, ale oddaného přítele. Je schopen absolvovat i dlouhé vycházky, jejichž tempo se nemusí blížit závodům v chůzi.
Jeho výchova není obtížná, zvládne ji i začátečník. Nutná je raná socializace, aby pes navykl nejrůznějším lidem, psům, jiným zvířatům i různým prostředím. Socializace a na ni plynule navazující výchova se však nesmí uspěchat. Je třeba postupovat zvolna a samozřejmě nenásilně, s pochopením. Potřebuje na všechno trochu času. Dokáže být současně nejen výborným loveckým, ale i společenským psem.
Clumber španěl je náročnější na péči, dlouhá srst a bílé zbarvení vyžaduje, zejména v městském prostředí a zvláště tam, kde je vzduch zamořen množstvím polétavých prachových částic, pravidelné česání, koupání a každodenní péči o oči, které je třeba podle situace vypláchnout nejméně jednou denně nebo i několikrát za den speciální oční vodou pro psy.
Stavba těla:
Jde o psa vyvážených proporcí, mohutné kostry, pevné stavby těla, s poněkud zadumaným a někdy zdánlivě až posmutnělým výrazem ve tváři. Jeho hmotnost činí 29,5 – 34 kg u psů a 25 – 29,5 kg u fen.
Hlava má být velká, hranatá, středně dlouhá a vyvážená. Žádná její partie nesmí být nadměrně mohutná. Mozkovna je v temenní krajině široká, týlní hrbol musí být zřetelný, nadočnicové oblouky jsou výrazné, stop je srázný. Čenichová partie má být mocná a hranatá.
Pysky jsou velké, volné. Horní zasahuje hluboko, takže do značné míry překrývá dolní čelist.
Čelisti musejí být silné, skus má být perfektní, kompletní (šest řezáků nahoře, šest dole), nůžkový, se zuby zasazenými kolmo v čelistech, takže hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, což znamená, že svými zadními plochami se dotýkají jejich předních ploch.
Oči mají být jasné, tmavě jantarové barvy, poněkud hlouběji uložené, spojivky mohou být trochu viditelné, ne však příliš. Oko nesmí být zcela otevřené. Vypoulené a velmi světlé oči se pokládají za nežádoucí. Nesmí se vyskytovat ani entropium, ani jiné oční vady.
Ušní boltce jsou zavěšené, velké, přibližně tvaru vinného listu, bohatě pokryté dlouhou srstí, mírně dopředu natočené. Osrstění nesmí přesahovat jejich vrcholy (netvoří tzv. závěs).
Krk je patřičně dlouhý, silný a mohutný. Trup má být protáhlý, velmi svalnatý a statný, nízko nad podkladem, což znamená, že končetiny nesmějí být příliš dlouhé. Hřbet se požaduje rovný, široký a dlouhý. Bedra jsou svalnatá.
Ocas se obvykle krátí, ale v zemích, kde je tento úkon zákonem na ochranu zvířat zakázán, může zůstat přirozeně dlouhý. Má být středně dlouhý, u kořene silný a směrem ke špičce se zužuje. Ať je kupírovaný, nebo nikoliv, měl by být nízko nasazený, dobře osrstěný a nesený v úrovni horní linie těla.
Hrudník je hluboký, žebra musejí být náležitě klenutá, poslední zasahují daleko vzad. Slabiny mají být výrazně spuštěné. Hrudní končetiny jsou krátké, rovné, silné, pevných kostí, pánevní velmi mohutné, patřičně silné. Kolena mají být přiměřeně zaúhlená. Nesmějí být ani vybočená, ani vbočená. Tlapky by měly být velké, okrouhlé a dobře osrstěné. Srst na jejich okrajích je třeba kolem dokola zastřihávat, a to nejen u výstavních jedinců, aby netvořila nepěknou nečistotu sbírající „rousy“.
Pohyb je typický, houpavý, protože trup je dlouhý a končetiny poměrně krátké. Směřuje přímo vpřed.
Srst musí být bohatá, uzavřená (přilehlá), hedvábná a rovná, zezadu na hrudních i pánevních končetinách a zepředu na hrudníku je patřičně dlouhá a tvoří zezadu na předloktích „praporce“, zezadu na stehnech „kalhoty“ a vepředu na hrudi „fiží“ (žabó). Zbarvení má být nejlépe bílé s citronově žlutými znaky. Oranžové znaky jsou přípustné. Nevelké skvrny jsou také na mozkovně, drobné po stranách čenichové partie.