Labradorský retrívr
FCI:
VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi
Historie:
Labradoři byli nepostradatelnými pomocníky místních rybářů, tahali z vody sítě a lodní lana, aportovali předměty spadlé do vody, přenášeli zprávy ze břehu na loď a naopak i z jedné lodi na druhou, zachraňovali tonoucí… Od přelomu 18. a 19. stol. se dostávali do Velké Británie na lodích rybářů-lovců tresek. Na Britských ostrovech se jim říkalo svatojanští psi nebo svatojanští novofundlanďané podle přístavu St. John´s na New Foundlandu, v jehož okolí byli nejvíce chováni.
Díky mnohostranné pracovní upotřebitelnosti dané schopností pracovat ve vodě z nich v průběhu doby vznikla různá plemena retrívrů. Z vývojového hlediska jsou retrívři nejednotnou skupinou loveckých psů, přestože vznikli jako pracovní specialisté určení původně v Anglii pouze k přinášení (aportování) ulovené zvěře na souši i z vody. Zachovali si nevšední všestrannost, která je jednou z příčin jejich obliby.
Původně se l. r. chovali pouze v barvě černé, jinak zbarvení jedinci nebyli připuštěni do chovu. Teprve později se chov rozšířil o jedince žlutě zbarvené a následně také o játrově hnědé.
Velkou oblibu u veřejnosti plemeno získalo, a stalo se doslova módním, v období po 2. svět. válce.
Využití:
Na evropské pevnině se l. r. uplatnil nejen jako přinašeč, ale také jako lovecký pes použitelný pro různé druhy lovu. Je vášnivým milovníkem vody. Pro své schopnosti a mírné a vstřícné povahové založení se uplatňuje úspěšně též jako vodící pes nevidomých, asistenční pes neslyšících a tělesně postižených, ale také jako služební pes celní správy. Stal se oblíbeným a módním společenským plemenem a vzhledem k povaze není divu, že je též velmi úspěšný při canisterapii. Vyniká nevšední inteligencí, vyrovnaností, poslušností, přizpůsobivostí a nebojácností. Má-li něco vykonat, počíná si činorodě a horlivě, je oddaným a láskyplným společníkem majitele i členů jeho rodiny.
Je prakticky vždy laskavý a přívětivý, aktivní, beze stop agresivity nebo nepřiměřené plachosti. Vynikající je k dětem, vyznačuje se nesmírnou trpělivostí, takže je třeba dohlédnout, zejména na ty mladší, aby ho vědomě či nevědomě netrápily.
Výchova:
Výchova a výcvik l. r. nepřinášejí žádné zvláštní problémy, jde o plemeno vhodné i pro majitele – začátečníky. Při výchově i výcviku postačí vlídná a laskavá důslednost, ovšem i pes tak dobromyslný potřebuje spatřovat ve svém majiteli skutečného vůdce smečky, rázného a spravedlivého.
Hodně také záleží na tom, pochází-li štěně z výstavní, nebo pracovní („trailové“) linie. Představitelé obou linií se neodlišují pouze povahou, ale zpravidla i vzhledem. Jedinci výstavní bývají těžší stavby těla a povahově povolnější, psi a feny pracovní jsou zpravidla lehčí stavby těla, povahově energičtější a bez stálého kontaktu s člověkem poněkud společensky odměřenější.
Jedinci z anglických chovů jsou údajně klidnější a dospívají dříve, zatímco ti, kteří pocházejí z chovů v USA, bývají temperamentnější a dospívají později.
Stavba těla:
Jde o psa statné stavby těla, tzv. krátce svázaného, se širokým a hlubokým hrudníkem, silnými končetinami. Nesmí být ani hrubý, ani příliš těžký, neboť se požaduje, aby byl aktivní, čilý a temperamentní.
Ideální koh. výš. se pohybuje v rozmezí 56 – 57 cm u psů a v rozpětí 54 – 56 cm u fen.
Mozkovna má být široká, pěkně tvarovaná. Líce nesmějí příliš vystupovat (být nadmíru „masité“, vyboulené do stran), čelní sklon (stop) je svažitý. Čenichová partie musí být silná, nikdy nesmí být na konci zašpičatělá. Nos by měl být široký, nozdry patřičně otevřené.
Čelisti musejí být silné, středně dlouhé, zuby náležitě velké, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, takže 6 hornočelistních řezáků těsně překrývá 6 dolnočelistních, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo.
Oči mají být středně velké, výrazu vyjadřujícího inteligenci a mírnou povahu. Jsou tmavě nebo oříškově hnědé barvy. Ušní boltce nemají být ani velké, ani těžké, jsou zavěšené a těsně přiléhají k hlavě. Nasazeny mají být poměrně daleko vzadu.
Krk je silný, bez laloku na hrdle, přechází plynule do plecí. Horní linie těla by měla být rovná, bedra musejí být široká, krátká, pevně „svázaná“ se hřbetem i zádí, patřičně silná, záď směrem ke kořeni ocasu neklesá.
Ocas je pro plemeno typický, tzv. vydří, u kořene velice silný, směrem ke špičce se postupně zužuje. Musí být středně dlouhý, bez „vlajky“ na spodní straně, ale po celém obvodu pokrytý krátkou, velmi hustou srstí, takže na pomyslném příčném řezu vypadá okrouhlý. Může být nesen vesele, ale neměl by se zatáčet obloukovitě nad hřbet.
Hrudník má mít náležitou šířku a hloubku a patřičně oble klenutá žebra, nesmí však být sudovitý, aby trup nepůsobil příliš těžkým dojmem. Volné části hrudních končetin (od loktů po tlapky) jsou silných kostí a při pohledu zepředu nebo ze strany musejí být kolmé k podkladu, lopatky mají být dlouhé a šikmo uložené. Pánevní končetiny jsou velmi silné, kolena přiměřeně zaúhlená. Tlapky jsou okrouhlého tvaru, kompaktní (tzv. uzavřené), s dobře klenutými a těsně sevřenými prsty a pevnými nášlapnými polštářky.
Srst je typická, krátká, hustá, netvoří ani vlny, ani zezadu na hrudních končetinách „praporce“.