Lagotto romagnolo
FCI:
VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi.
Povaha:
Romaňský vodní pes je poslušný, bystrý, veselý, inteligentní a odvážný, ale také něžný a majiteli oddaný. Je to znamenitý společenský pes a navíc ostražitý hlídač. Pokud jde o ostatní psy a jiná malá domácí volně držená zvířata, chová se po patřičné socializaci snášenlivě. Špatně snáší jakékoli nečekané změny v chování majitele. Miluje vodu a je schopen si do ní kdykoli odběhnout. Je také náruživým aportérem.
Je vhodný pro psí sporty, jako je např. agility. Původně se používal jako lovecký pes k přinášení ulovené vodní pernaté zvěře.
Výchova:
Je snadno cvičitelný, ale mimořádně citlivý. Hodí se i pro majitele začátečníky. S výchovou nebývají větší problémy. Je učenlivý, nesnáší však sebemenší nátlak. Nemístnou přísností a násilím se nedá k ničemu nutit. I k dospělému jedinci je třeba přistupovat mírně a vlídně jako ke štěněti. Výchova i výcvik musejí mít podobu hry. Nutná je pozitivní stimulace, a to nejen v podobě pamlsků, ale hlavně chválení s jednoznačně povzbudivou intonací hlasu.
Bývá velmi závislý na svém majiteli, a proto není doporučené chovat ho ve venkovním kotci. Nároky na pohyb nemá nikterak enormní a díky závislosti na majiteli může být na vycházkách bez vodítka, drží se poblíž něho a stále si ho hlídá.
Stavba těla:
Jde o menšího, nejvýše středně velkého dokonale proporcionálního psa silné stavby těla a rustikálního vzhledu. Délka trupu je zhruba stejná jako kohoutková výška, takže tělesný rámec je čtvercový. Kohoutková výška se pohybuje u psů v rozmezí 43 – 48 (ideál. 46) cm a u fen 41 – 46 (ideál. 43) cm. Tolerance je ± 1 cm. Tělesná hmotnost je u psů 13 – 16 kg a u fen 11 – 14 kg.
Hlava má při pohledu shora tvar různoběžníku a při pohledu ze strany je horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení divergentní s linií nosního hřbetu. Obvykle připadá 44 % celkové délky hlavy na čenichovou partii a 56 % na mozkovnu. Mozkovna je svrchu mírně klenutá, směrem k týlu poněkud oploštělá. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné stejně jako podélná čelní brázdička, zářezy nad očnicemi smějí být jen slabě naznačené. Týlní hrbol má být krátký a nenápadný. Čelní stop je povlovný.
Čenichová partie má být dosti široká, poněkud kratší než mozkovna a má být lehce klínovitého tvaru. Vpředu je přiměřeně tupě zakončená, nesmí být zašpičatělá. Nosní hřbet je při pohledu ze strany rovný.
Pysky nesmějí být příliš tlusté, musejí těsně přiléhat k čelistem a zubům, takže spodní linii čenichové partie tvoří okraj dolní čelisti. Horní pysk je pokryt delší huňatou srstí. Čelisti musejí být silné, požaduje se úplný nůžkový nebo klešťový skus. Velmi těsný předkus (dolní čelisti) je přípustný. Zuby jsou velké, bílé. Líce mají být ploché.
Oči jsou dosti velké, okrouhlé, vyplňují přesně očnice, nesmějí být zapadlé ani vypoulené, a měly by být dost daleko od sebe uložené. Řasy mají být velmi výrazné. Pohled je živý, pozorný, bystrý.
Ušní boltce jsou zavěšené, v poměru k velikosti hlavy středně velké, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zaoblené. V klidu musejí být zavěšené, v afektu se mírně nadzvedávají. Nataženy nenásilně směrem k nosu dosahují do 1/4 délky čenichové partie. Srst na nich tvoří volné kučery, ale musí být zvlněná, nikdy nesmí být krátká.
Krk je silný, svalnatý, oválného tvaru, v šíji lehce klenutý a zřetelně odsazený od týlní krajiny lebky. Nesmí mít sebemenší náznak laloku. Trup má být silný a kompaktní.
Horní linie těla je od kohoutku po záď rovná. Kohoutek musí být v normálním postoji vyšší než záď. Hřbet je svalnatý a rovný, hrudník prostorný a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Vpředu je spíš úzký, od 6. žeber dozadu se rozšiřuje. Dolní linie těla je v oblasti dlouhé hrudní kosti rovná a směrem k zádi lehce stoupá.
Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu i ze strany kolmé k podkladu. Lopatky mají být dlouhé, dostatečně osvalené, silné, pevné a těsně přiložené k hrudníku. Vrcholy lopatek nejsou těsně u sebe, ale zasahují dosti vysoko a daleko vzad. Ramenní kosti jsou jemné, ale pěkně osvalené, stejně dlouhé jako lopatky. Lokty směřují přímo vzad, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené, ani příliš těsně přimknuté k trupu. Kůže na nich je jemná. Předloktí mají být dokonale kolmá k podkladu, kosti je tvořící jsou silné, kompaktní a oválné.
Zápěstí představují při pohledu zepředu přímá pokračování předloktí, mají být jemná, ale pevná a pružná. Tlapky mají mít téměř okrouhlý tvar, jsou uzavřené, s klenutými, těsně sevřenými prsty. Drápy musejí být silné a zahnuté. Nášlapné polštářky jsou sytě pigmentované, meziprstní duplikatury by měly být výrazné.
Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a navzájem rovnoběžné. Musejí být silné, mohutností odpovídají velikosti jedince. Stehna mají být dlouhá, bérce dobře osvalené, pevných kostí, hlezna široká, mohutná, ale suchá. Směřují přímo vzad, nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá. Tlapky pánevních končetin jsou spíše oválného tvaru a jejich prsty by měly být poněkud méně klenuté než u hrudních končetin.
Bedra mají být krátká, pevná, při pohledu ze strany mírně klenutá, stejně široká, jako dlouhá, nebo o něco širší. Záď má mít patřičnou délku i šířku, je řádně osvalená a mírně svažitá.
Ocas nesmí být příliš vysoko ani moc nízko nasazený, směrem ke špičce se zužuje a má být tak dlouhý, aby dosahoval právě k hleznům. V klidu je dolů nesený, na konci šavlovitě vzhůru zahnutý, při zvýšené pozornosti bývá nesen zřetelně výše, při práci a v afektu nad hřbetem, nesmí však být zakroucený.
Osrstění je na pohmat vlnovité, na povrchu poněkud drsné, tvořené těsně stočenými kučerami s prostupující podsadou. Hustě kučeravá srst musí pokrývat rovnoměrně celé tělo s výjimkou hlavy. Jak krycí srst, tak podsada je vodovzdorná.
Zbarvení srsti může být jednotně špinavě bílé, hnědé různého odstínu nebo oranžové, anebo strakaté, bílo-hnědé, bílo-oranžové, ale také hnědě grošované (roan) nebo hnědé s tmavší maskou v obličeji. Zbarvení duhovky odpovídá barvě srsti a může být okrové, odstínu skořápky lískového ořechu až tmavě hnědé.