Afgánský chrt
FCI:
Afghan Hound – skupina číslo X. chrti
Původ:
Pochází z Afghánistánu, ale jako kulturní plemeno vznikl v Evropě, ve Velké Británii, a proto ho také FCI pokládá za plemeno britské. Jeho předky jsou původní lokální variety orientálních chrtů z území Afghánistánu.
K prvním importům chrtů z Afghánistánu do Velké Británie, a to pod různými jmény, např. Greyhound of Bamian nebo Barukhzy (Barakzai) Hound, došlo už počátkem 19. stol.
Povaha:
Povahově je afgánský chrt nebojácný a svérázný, chová se důstojně a jeho typický orientální výraz se projevuje tím, že hledí „skrze“ neznámé osoby, s nimiž má (nikoli z vlastní vůle) co do činění. Počíná si zpravidla poněkud odtažitě, tváří se nezúčastněně, jindy však dokáže být náležitě vášnivý a prudký. Nikdo si nesmí myslet, že se neumí radovat nebo si hrát, ale musí sám chtít.
Pohybuje se elegantně, plynule a pružně, což zdůrazňuje jeho celkově hrdé vzezření. Když dovádí, je velmi rychlý a vždy pohledný. Jeho největší ozdobou je nádherná, dokonale po celé délce rozčesaná, splývající, patřičně dlouhá a upravená srst, nelze ale zapomínat, že stejně významná je bezvadná stavba a patřičná síla kostry; není psem vhodným pro každého.
Potřebuje ranou socializaci a vlídnou, leč důslednou výchovu. Vhodný je pro osoby nejen klidné, rozvážné a nadané přirozenou autoritou, kterou umějí za všech okolností zcela nenásilně uplatnit, ale také obdařené empatií. Lžou ti, kteří o afgánském chrtovi šíří, že je hloupý. Bývají to lidé, kteří s ním buď nemají vůbec žádné zkušenosti, anebo mají zkušenosti s jinými plemeny.
Stavba těla:
Ideální kohoutková výška se pohybuje u psů v rozmezí 68 – 74 cm a u fen v rozmezí 63 – 69 cm. Hlava má být velmi ušlechtilá, proporcionální (vyvážená), čistě modelovaná a štíhlá, což znamená, že musí být celkově patřičně dlouhá a přiměřeně široká, a to tak, aby nebyla ani příliš úzká a jemná, ani příliš široká a hrubá.
Žádoucí je dokonalý úplný a pravidelný nůžkový skus, což znamená, že 6 hornočelistních řezáků těsně překrývá 6 řezáků dolnočelistních. Klešťový skus je však také přípustný.
Hřbet je rovný, přiměřeně dlouhý a řádně osvalený, bedra jsou rovná, široká a spíše krátká a lehce spadají směrem k zádi, která má být náležitě dlouhá a svažuje se k nasazení ocasu; ten nesmí být příliš krátký, musí být nízko nasazený a na konci zatočený do nevelkého jednoduchého kroužku (má tzv. kroužkovat).
Lopatky jsou šikmo uložené, takže jejich vrcholy směřují nahoru a vzad, a mají být dobře osvalené, ne však natolik, aby plece byly vyboulené. Lokty se při pohledu ze strany nacházejí na pomyslné svislici spuštěné z vrcholu kohoutku; těsně přiléhají k hrudníku, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Zápěstí mají být pružná. Tlapky musejí být velké, okrouhlé, stejně dlouhé jako široké, pokryté jako celé.
Využití:
Jako každý chrt potřebuje i a. ch. nezbytně hodně pohybu. Může se zúčastňovat dostihů na dráze (racingu) i dostihů terénních (coursingu), což ovšem předpokládá také nezbytný trénink, a to jak na dráze, pokud možno každý týden nebo každých 14 dní, tak každodenní kondiční. Ideální jsou patřičně dlouhé, rázným tempem konané, vycházky se psem na vodítku. Taková procházka je pro něho větší fyzickou zátěží než volné pobíhání, kdy má při své rychlosti vždy dost a dost času počkat na majitele a odpočinout si. Kromě toho znemožní také jeho zaběhnutí, k němuž obvykle nemá nikdy daleko, spatří-li potenciální kořist (např. zajíce).
Většinou, s ohledem na dispozice jedince, se někteří majitelé věnují jen nebo převážně výstavám a jiní zase dostihům. Je tomu tak mimo jiné proto, že bohatá srst brání špičkovému výstavnímu jedinci v dosažení patřičné rychlosti při dostizích, zatímco chudší osrstění dostihového šampióna stěží oslní.