Barzoj - ruský chrt
FCI:
Patří do skupiny X – Chrti, sekce 1 – Dlouhosrstí.
Povaha:
Je to pes dokonale vyrovnaný a klidný za všech běžných situací, při hře však může být až nečekaně vznětlivý a v konfliktních případech mohou být jeho reakce velmi prudké. Typické pro něho je, že dokáže naráz přejít z klidu do afektu a naopak. Je sebejistý a nebojácný, jeho pohled je pronikavý a směřuje do dálky.
K majiteli a členům jeho rodiny je přívětivý, milý a něžný, i když si trošku udržuje odstup. Bývá obvykle poněkud zdrženlivý, zpravidla se nevnucuje. K dětem je tolerantní, musejí však respektovat jeho osobnost a dopřát mu klid. Konflikty s jinými psy nevyvolává, setká-li se s provokatérem, přehlíží ho a teprve tehdy, podnikne-li protivník vážně míněný výpad, zakročí tvrdě a bleskurychle. Štěká jen výjimečně, je to velmi tichý pes. Může se věnovat dostihovému sportu a to jak na dráze, tak v terénu.
Výchova:
Je velmi inteligentní a učenlivý, ale absolutně nesnáší žádný nátlak. Potřebuje dostatek pochopení a lásky majitele. Absolutní poslušnost od něho nelze požadovat ani očekávat, je samostatný a nezávislý, zvyklý spoléhat jen sám na sebe. Důležitá je jeho raná a co nejširší socializace a v útlém věku, hned po převzetí, započatá výchova. Důslednost je samozřejmě nutná, ale musí být vlídná, laskavá a citlivá.
Potřebuje dostatek příležitostí k pohybu, venku je aktivní a rychlý. Protože má velmi silně vyvinutý lovecký instinkt, nelze ho volně pouštět kdekoli. Spatří-li zajíce, ihned se za ním pustí a odvolat se nedá, i když je jinak celkem poslušný.
Stavba těla:
Jde o velkého, štíhlého psa aristokratického chování, pevné stavby těla a lehce protáhlého tělesného rámce. Feny bývají poněkud delšího formátu těla než psi. Kostra musí být silná, nikoli však příliš těžká a hrubá. Nejdůležitější pro celkový zjev je dokonalá vyváženost stavby těla a harmonický pohyb. Kohoutková výška má činit u psů 75 – 85 cm a u fen 68 – 78 cm.
Hlava musí být suchá, velmi úzká a dlouhá jak při pohledu shora, tak ze strany. Je tak suchá a elegantní, že pod tenkou kůží jsou dobře viditelné velké žíly. Při pohledu ze strany tvoří horní linie mozkovny a linie nosního hřbetu protáhlý, lehce konvexní (vyklenutý) tvar.
Jařmové oblouky nesmějí být vyklenuté do stran, protože by činily hlavu hrubou. Mozkovna má být při pohledu shora úzká, protáhle oválného tvaru, při pohledu z boku je svrchu téměř plochá. Čelní sklon (stop) může být jen velmi slabě naznačený nebo téměř nezřetelný.
Čenichová partie musí být dlouhá, po celé délce dobře vyplněná, nikde na ní nesmějí být žádné propadliny. Její délka je stejná nebo poněkud větší než délka mozkovny. Nosní hřbet se směrem k nosu sklání, takže jeho linie je při pohledu z boku konvexní (vyklenutá) a tvoří žádoucí klabonos. Nos je velký, pohyblivý a předsunutý před vrchol dolní čelisti.
Okraje očních víček, jakož i okraje jemných, tenkých a dobře k zubům a čelistem přiléhajících pysků, musejí být černě zbarvené bez ohledu na barvu srsti. Zuby mají být velké, žádoucí je skus nůžkový nebo klešťový. Oči mají být velké, výrazné, šikmé, mírně vystupující, oříškově až tmavě hnědé barvy, mandlového tvaru.
Ušní boltce musejí být malé, tenké (měkké), pohyblivé, nasazené nad linií očí a dozadu složené tak, že směřují k týlní krajině lebky a jejich vrcholky jsou blízko u sebe nebo dolů a přikládají se těsně ke krku. Krk má být dlouhý, čistě modelovaný, poměrně bohatě osrstěný, ze stran oploštělý, svalnatý, v šíji lehce klenutý a spíše nízko nesený. Nikdy nesmí být nesen ani příliš vysoko, ani příliš nízko.
Kohoutek má být nevýrazný, hřbet široký, svalnatý, pružný, tvořící při pohledu z boku s bedry a zádí vyklenutou (konvexní) křivku, která je výraznější u samců. Za optimální se pokládá převýšení 8 – 10 cm. Předhrudí při pohledu ze strany lehce vystupuje před ramenní kloub. Bedra jsou dlouhá, vyklenutá, osvalená, přiměřené šířky. Záď má být dlouhá a široká, lehce svažitá.
Ocas je nízko nasazený, tenký a dlouhý, srpovitého nebo šavlovitého tvaru. Je bohatě osrstěný. Při pohledu zezadu nesmí být zahnutý ani na jednu, ani na druhou stranu, musí být dokonale rovný. Na konci nesmí tzv. kroužkovat.
Hrudník je na pomyslném příčném řezu oválného tvaru. Nesmí vykazovat ani náběh k sudovitému tvaru. Hluboký je tak, že dosahuje k loktům. Směrem dozadu, ke krátkým volným žebrům, se postupně rozšiřuje a při pohledu z boku stoupá jeho dolní linie vzhůru a přechází plynule do vtaženého břicha.
Hrudní končetiny mají být svalnaté, čistě modelované, při pohledu zepředu dokonale rovné a navzájem rovnoběžné. Jejich úhlení je relativně strmé.
Předloktí jsou protáhlá, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru, takže jsou při pohledu zepředu poměrně štíhlá a při pohledu ze strany široká. Záprstí mají být mírně zešikmená.
Pánevní končetiny musejí být při pohledu zezadu rovné a navzájem rovnoběžné, jejich postoj je širší než postoj hrudních končetin. Při pohledu ze strany jsou výrazněji zaúhlené než hrudní končetiny. Tlapky jsou úzké, protáhle oválného tvaru (tzv. zaječí), prsty klenuté, drápy dlouhé, silné, svými konci se dotýkají podkladu. U hrudních končetin by měly být tlapky kratší než u končetin pánevních.
Srst má být hedvábná, měkká, zvlněná nebo tvoří krátké lokny, nikdy však nesmí být kučeravá. Na hlavě, ušních boltcích a zepředu na končetinách je krátká, hladká, přilehlá, na trupu má být dlouhá, zvlněná. Zvlášť dlouhá je na spodní straně hrudníku. Na krku, na plecích, na hřbetě a zádi tvoří drobné lokny. Na bocích těla a na stehnech by měla být srst přilehlejší, ploše zvlněná. Delší srst tvoří na zadní straně hrudních končetin „praporce“, na zadní straně stehen „kalhoty“ a na ocase tzv. vlajku. Všechny barvy srsti, kromě modré, čokoládově hnědé a jejich odstínů, jsou přípustné. Je možné zbarvení jednotné i strakaté.