Barmská kočka

Zkratka:

Burmese Cat

Zkratka dle FIFe:

BUR

Místo původu:

Barma, Thajsko

Předkové:

Tonkinská kočka

Typ plemene:

Krátkosrstá kočka

Tělesný typ:

Pružný, svalnatý

Hmotnost:

4 – 6 kg

Barevné variety:

Sobolí, modrá, šampaň, platinová, červená, krémová, želvovinová

Historie: O původu plemene se s jistotou nedá říct mnoho. Každopádně už v thajských rukopisech z doby před rokem 1700 se nachází zmínky o kočkách se zářící hnědou srstí. O tomto plemeni se hovořilo jako o Supalak nebo Thong Daeng a pravděpodobně šlo o předky právě barmské kočky.

První hnědá kočka dovezená z Barmy do San Francisca dostala jméno Wong Mau. Jednalo se o plemeno tonkinské kočky. Wong Mau se spářila se siamským kocourem a výsledkem byl hnědý kocourek, kterého opět spářili s jeho matkou. V tomto vrhu byla koťata se siamským, tonkinským i barmským vzhledem. 

Odborníci sestavili šlechtitelský program k podchycení typu a barvy mateřské kočky. Byla importována ještě řada koček s barmským vzhledem, ale aby se zabránilo těžké příbuzenské plemenitbě, do programu se zařazovaly i siamské kočky. V 50. a 60. letech byly barmské kočky dovezeny do Velké Británie, odkud se rychle rozšířily do celého světa. 

Brzy se krom hnědých koček začaly rodit i čokoládové, modré a lilové. Způsobil to čokoládový a ředící faktor prostřednictvím importovaných koček. Později se objevily i červené, krémové a želvovinové variety. Ty vznikly ve Velké Británii křížením siamských koček s červenými odznaky a červených domácích koček s barmskými kočkami. Nejnovějšími barevnými varietami jsou skořicová a plavá.

Povaha: Jde o velmi milé a přítulné klidné kočky milující společnost. Známy jsou i svou velkou zvědavostí, šikovností a temperamentem. Kontakt s lidmi je pro ně velice důležitý. Vydrží svého člověka následovat celý den kamkoli se pohne a nejspokojenější budou na jeho klíně. Díky jejich klidu a vyrovnanosti se dobře snesou i s malými dětmi a problém většinou nenastane ani ve společnosti psa. Jsou ale také velmi inteligentní a vynalézavé, takže si rády hrají a dokáží být i svéhlavé a tvrdohlavé. Samotu snášejí špatně, proto by v případě, že trávíte hodně času mimo domov, měly být chovány po dvou. 

Stavba těla: Osvalené a silné tělo barmské kočky je středně velké, s rovnou páteří a mohutnou hrudí. Štíhlé nohy mají oválné tlapky, středně dlouhý ocas se zužuje k zakulacené špičce. Poněkud klínovitá hlava je zakulacená se silnou, širokou spodní čelistí a bradou. Nos je zřetelně prohnutý. Středně velké uši se zakulacenými špičkami jsou mírně namířené dopředu, umístěné široko od sebe stejně jako velké oči. Spodní strana oka je kulatá, zatímco horní strana sleduje šikmou orientální linii. Hlava ani tělo by nemělo působit příliš orientálním, ani příliš podsaditým dojmem. 

Srst: Srst barmské kočky má jen málo nebo zcela postrádá podsadu. Je krátká a těsně přiléhá k tělu. Strukturu má jemnou a hedvábnou. Výrazný je krásný hluboký lesk srsti. 

Péče: Toto plemeno nepotřebuje žádnou zvláštní péči o srst. Stačí jen občasné kartáčování. Ostré konce drápků je třeba pravidelně zastřihávat a v případě nutnosti čistit uši přípravky pro to určenými.

Barevné variety: Barmské kočky mají zabarvení, které se u žádného jiného plemene nevyskytují. Spodní strana těla je vždy světlejší než záda a nohy a přechod mezi barevnými nuancemi je plynulý. Maska a uši mohou barevně kontrastovat. Není ale povolena kresba, bílé chlupy a proužky v srsti. 

Koťata se rodí se světlou srstí, která postupem času čím dál více tmavne. Lesk a konečná barva srsti se může vyvíjet až dva roky. 

Nejčastěji se vyskytující barevnou varietou jsou černohnědá a čokoládová. Barmská kočka se ale vyskytuje i v modré, lilové, červené, krémové nebo skořicové barevné varietě. Je znám i stříbrný faktor. Dále se vyskytují i v hnědé, čokoládové, modré a lilové želvovinové. Barva očí se preferuje zlatožlutá bez nádechu modré nebo zelené, důležitější je ale tvar a výraz očí než jejich barva.