Norská lesní kočka

Zkratka:

Norsk Skogkatt

Zkratka dle FIFe:

NFO

Místo původu:

Norsko

Předkové:

Dlouhosrsté domácí kočky

Typ plemene:

Polodlouhosrstá kočka

Tělesný typ:

Velký, statný

Hmotnost:

4 – 8 kg

Barevné variety:

Všechny typy zbarvení a kresby kromě odznaků, lilové, čokoládové a skořicové barvy

Historie: Ačkoli je tu podoba mezi norskou lesní kočkou a mainskou mývalí, obě plemena se vyvíjela samostatně a norská lesní kočka má původ ve Skandinávii. Podle jedné teorie jsou jejími předky angorské kočky, které se sem dostaly loděmi v 16. století z Itálie, adaptovaly se na drsnější podmínky, a tím vytvořily nynější podobu norských lesních koček. Podle druhé teorie angory z Turecka přivezli Normané už v 9. století. Teorie podkládá podoba norských lesních koček s tureckou angorou. Obě plemena mají klínovitou hlavu a přímý profil. Každopádně už odnepaměti se v norských ságách a mýtech objevují dlouhosrsté kočky s huňatým ocasem. Předkové norské lesní kočky se tedy zřejmě v lesích Norska vyskytovali už odpradávna. Do chovných stanic se z lesů přestěhovaly ve 30. letech 20. století (úplně první norská kočka ale byla vystavena jako ušlechtilá už v roce 1912). Tehdy se plemeno ustálilo, ale chov přerušila druhá světová válka, která plemeno podobně jako birmu téměř vyhladila. Začalo docházet ke znehodnocování křížením s domácími kočkami. Jelikož je ale lesní kočka v Norsku ceněna jako součást národní tradice, začalo se pracovat na obnovení plemene a v roce 1977 bylo uznáno organizací FIFe. Do Ameriky se norská lesní kočka dostala v roce 1979 a uznání zde dosáhla roku 1994, i když ne všemi organizacemi. 

Povaha: Povaha lesní kočky je jednoduchá, tolerantní a sociální. Jde o klidnou vyrovnanou kočku, která je hravá a živá. Je bystrá, rychlá, ostražitá, ale i zvědavá. Nejlépe se jí vede na velké zahradě, ideálně co nejvíce zarostlé. Má skvělou dovednost ve šplhání a lovení (říká se, že umí slézt i téměř kolmou skalní stěnu). Dobře se jí ale povede i v domě nebo bytě, pokud bude zvykaná odmala. V každém případě ovšem potřebuje možnost vybít energii. K lidem i dětem se lesní kočky chovají přátelsky, rády se mazlí, ale dají jasně najevo, pokud se jim něco nelíbí. Mají sklon přilnout k jedné osobě. Se psy vycházejí obecně bez problémů. Problém ovšem může nastat při soužití dvou kocourů. Mají totiž silně vyvinuté teritoriální chování. Řešením může být kastrace, po které tento problém nastává jen málokdy. Kočky spolu vycházejí dobře, musí mít ale k dispozici dostatečný prostor. 

Stavba těla: Norská lesní kočka je velká, silná a svalnatá s mohutnou stavbou. Tělo i nohy má dlouhé, přičemž zadní nohy jsou delší než přední. Tlapky jsou velké, mohutné a kulaté, se silnými a dlouhými drápy. Postoj je rozkročený. Ocas je stejně dlouhý jako tělo a je huňatý. Hlava je trojhranná, nos dlouhý, široký a rovný bez prohnutí. Tváře má plné a bradu silnou. Uši jsou dlouhé, vzpřímené a špičaté. Posazené jsou vysoko a jsou hustě osrstěné. Na špičkách se nacházejí rysí štětičky, ty ovšem při posuzování nejsou povinné. Oči jsou velké, mandlového tvaru, posazené mírně šikmo. 

Srst: Srst norské lesní kočky je hustá, mastná, nepromokavá a izolující. Lesklé pesíky ochraňují před deštěm a sněhem. Podsadu má hustou, vlnitou a středně dlouhou. Na podzim a v zimě je límec na krku a hrudi výrazný. Koťatům začíná růst dospělá srst ve třech až pěti měsících. Může ovšem trvat až dva roky nebo déle, než se vyvine úplně. 

Péče: Jelikož lesní kočky na jaře a v létě silně, ač krátce línají, potřebují časté, klidně denní kartáčování. Zabrání se tím tvorbě smotků chlupů v žaludku a těžko odstranitelných chuchvalců v srsti. Při česání mimo dobu línání je třeba dávat pozor, aby se nevyčesalo příliš mnoho podsady. Doporučuje se používat hrubý hřeben nebo kartáč z pravých chlupů. Syntetické kartáče mohou být nabity statickou elektřinou. Mytí srsti se nedoporučuje. Šampon odstraní vrstvu odpuzující nečistoty a zmizí i typický tuhý a mastný vzhled srsti. Vnější zvukovody se čistí jen v případě nutnosti prostředky pro to určenými. Ostré konce drápků se mohou odstřihávat. 

Barevné variety:

U norské lesní kočky jsou tolerovány jen přírodní barvy, tedy takové, které se vyskytují v přírodě. Rozdělení barvy po těle se přikládá malý význam. Nejčastěji se vyskytují v černě žíhané, černě mramorované, s bílou nebo bez ní. Barvu očí mohou mít jakoukoli.