Sibiřská kočka

Zkratka:

Siberian cat

Zkratka dle FIFe:

SIB

Místo původu:

Rusko

Předkové:

Turecká angora, norská lesní kočka

Typ plemene:

Polodlouhosrstá kočka

Tělesný typ:

Pevně stavěný

Hmotnost:

4 – 10 kg

Barevné variety:

Všechny barevné variety

Historie: Ačkoli se toto plemeno zevnějškem i některými povahovými rysy podobá mainské mývalí kočce a norské lesní kočce, není tolik populární, ani známé. Mimo Rusko a bývalé země východního bloku se totiž vyskytuje jen zřídka. 

O původu plemene je toho známo jen málo. Pravděpodobně se tyto kočky na Sibiři vyskytovaly už odnepaměti, i když milovníci koček je objevili teprve nedávno. Předky sibiřské kočky mohou být norské lesní kočky nebo angory, které se smísily s krátkosrstými vnitrozemskými domácími kočkami. 

Povaha: Jak už jsme se zmínili, charakterem se sibiřské kočky podobají norské lesní kočce. Rády a dobře šplhají. Líbí se jim pozornost, péče a hlazení, nejsou ale zvědavé na dotěrnost. Svou důstojnost udržují za každou cenu. S ostatními kočkami i psy vycházejí dobře, stejně tak i s dětmi.

Stavba těla: Tělo je středně velké a osvalené, o trochu delší než vysoké. Krk je krátký a silný, nohy středně dlouhé a mezi prsty musí být meziprstní chomáčky. Ocas je mohutný u kořene, s mírně zakulacenou špičkou. Hlava kočky by měla být ideálně krátká, tupá a trojúhelníkovitá, z profilu zakulacená. Nos je široký a mírně prohnutý, ale nesmí mít stop. Tváře jsou masivní, brada silná a výrazná. Uši jsou velké se zakulacenými špičkami. Nechybí ušní štětičky a zřetelné ušní chomáčky. Lehce oválné oči jsou velké a leží dosti daleko od sebe.

Péče: Srst sibiřské kočky nevyžaduje příliš pozornosti. Mimo dobu línání stačí vyčesávat jen jednou týdně. Je třeba dávat pozor, aby se nevyčesalo příliš mnoho podsady. Vhodné je pak učesat srst na místě, kde by se mohla zacuchávat, jako za ušima, mezi předníma i zadníma nohama nebo na hrudi. Stejně jako norská lesní kočka prodělává v létě krátké intenzivní línání. 

Srst: Srst sibiřské kočky je středně dlouhá až dlouhá, samočistící, odpuzuje vodu i nečistoty. Podsada je hustá, krycí chlupy dlouhé a olejovité. Na lopatkách je obvykle srst mírně kratší. 

Barevné variety: Srst sibiřské kočky může mít jakoukoli barvu. Tedy krom přírodních barev i himalájské odznaky nebo barvu čokoládovou nebo lilovou. Tyto barvy ovšem neuznávají všechny organizace. Přítomnost bílé barvy v srsti nebo symetrie odznaků je podružná. 

Nejčastěji se vyskytuje v červené a černé barvě a jejich zředění – krémové a modré. Tyto barvy mohou být syté nebo s aguti, pak jde o srst mramorovanou (blotched tabby), tygrovaná (mackerel tabby) nebo tečkovaná (spotted tabby). Povolená je i želvovinová (tortie) nebo želvovinová s aguti (tortie tabby). Barva očí je jantarová nebo zelená. Velmi vzácně můžete narazit na čistě bílou kočku nebo kočku typu van. Ty pak mohou mít oči modré nebo každé jinak zbarvené. Kočka tohoto plemene s himalájskými odznaky se nazývá něvská maškaráda. Toto zbarvení od roku 2009 FIFe uznává jako samostatné sesterské plemeno.