Turecká angora

Zkratka:

Turkish Angora

Zkratka dle FIFe:

TUA

Místo původu:

Turecko

Předkové:

Typ plemene:

Polodlouhosrstá kočka

Tělesný typ:

Jemná kostra

Hmotnost:

2,5 – 5 kg

Barevné variety:

Všechny barvy dlouhosrstých/perských, v USA kromě čokoládové, lilové a kresby typu himalájské kočky

Historie: Jméno tohoto plemene je odvozeno od hlavního města Turecka Ankary, dříve nazývaném Angora. Jedná se o jedno z nejstarších plemen, možná dokonce o nejstarší polodlouhosrsté plemeno. Stejně jako mainská mývalí, norská lesní a sibiřská kočka je turecká angora přírodním plemenem, tedy plemenem vzniklým bez zásahu člověka. 

Jak tomu název napovídá, turecké angory pocházejí původně z Turecka. Do Evropy prý první angorské kočky přivezli italští obchodníci začátkem 17. století. Díky jejich luxusnímu vzezření oproti krátkosrstým domácím kočkám, které byly do té doby v Evropě známy, se často dávaly jako dar šlechtě. Zvláštní oblibě se jim dostalo na francouzském dvoře. 

Koncem 19. století se začaly turecké angory křížit s jinými kočkami a jejich potomci měli ještě luxusnější vzezření. Obliba proto od angor přešla k těmto křížencům (předchůdcům perských dlouhosrstých koček). Plemeno se dostávalo do pozadí natolik, že mezi lety 1910 a 1920 hrozilo vymizení. O přežití plemene se zasloužil hlavně chovný program realizovaný zoologickými zahradami v Ankaře a Istambulu na jejich záchranu. Zakázal se vývoz angor, a tak se do zahraničí dostalo jen několik čistokrevných jedinců ilegální cestou. 

V 50. letech se povedlo Američanům sehnat několik jedinců, kteří se stali základem chovu v Evropě a Spojených státech amerických. Nejprve byla uznána bílá varieta turecké angory, později i její zbarvené verze. 

Povaha: Turecké angory jsou vysloveně sociální kočky, aktivní a extrovertní. Díky své inteligenci a extrémní zvědavosti se snadno naučí různým kouskům jako třeba otevírání dveří. Jsou hravé a podnikavé, velmi si cení lidské společnosti. Někdy ovšem mívají sklon upnout se k jednomu člověku a svůj hlas pak často jemně a zdvořile používají k vítání oné osoby po příchodu domů. Turecké angory jsou velmi rozdavačné, co se týče pozornosti a lásky. To samé ale očekávají na oplátku. Proto těžko snášejí samotu. S ostatními kočkami i se psy vycházejí dobře, taktéž i s dětmi. Mohou si zvyknout na postroj a některé i rády aportují. 

Stavba těla: Angora je malého až středně velkého vzrůstu s drobnou kostrou. Ačkoli je silná a osvalená, působí ladně až elegantně. Vyznačuje se půvabnými plynulými pohyby. Tělo je relativně dlouhé, zadní nohy nepatrně vyšší než přední. Tlapky jsou malé a kulaté, s meziprstními chomáčky chlupů. Štíhlý krk je středně dlouhý a působí půvabně. Dlouhý ocas je u kořene široký a sbíhá se do špičky. Klínovitá široká hlava s nepříliš výraznou bradou je v porovnání s tělem malá až středně velká. Uši jsou dlouhé a špičaté, s chomáčky dlouhých chlupů a jsou posazené vysoko na hlavě. Velké mandlové oči jsou na hlavě posazeny mírně šikmo. Nos je středně dlouhý se slabým prohnutím.  Turecké angory fyzicky dospívají až kolem dvou let věku.

Péče: Angorská srst nemá sklony k cuchání a lze tedy snadno udržovat, kartáčování postačí jednou týdně. V létě je srst znatelně kratší a řidší. Línají intenzivně, ale rychle, a to na jaře i na podzim. Bílé angory možná bude nutné čas od času umýt kvalitním šamponem, ovšem ne méně jak týden před výstavou. Použít se může také neparfémovaný mastkový prášek, který se vetře do srsti a poté vykartáčuje. Vnější zvukovody se čistí v případě nutnosti prostředky pro to určenými. Ostré konce drápků většina vystavovatelů stříhá.

Srst: Polodlouhá srst turecké angory je na dotek jemná jako hedvábí a dobře splývá podél těla. Na spodní části těla se často vlní. Podsadu nemá hustou. Ocas je plně ochlupený, stejně tak límec a kalhotky.

Barevné variety: Nejpůvodnější barvou turecké angory je čistě bílá s modrýma nebo žlutýma očima. Dnes už se ale chová ve všech barvách a barevných kombinacích přírodního původu. Nejčastější jsou červená, černá a jejich zředění – krémová a modrá. Barvy mohou být čisté nebo s aguti. Pak jde o mramorované (blotched tabby), tygrované (mackerel tabby) nebo tečkované (spotted tabby) kresby srsti. Často se vyskytují i želvovinové (tortie) a želvovinové s aguti (tortie taby). Povolují se bílé skvrny i převážně bílá srst s několika skvrnami. Barva očí může být jakákoli od zelené a žuté až po měděnou a modrou. Relativně často se vyskytují i bílé turecké angory s nestejně zbarvenýma očima (odd-eyed). Bílé angory jsou často nositelkami vlohy pro hluchotu, zvlášť pokud mají modré a nestejné oči.