Holandský kachní španěl

FCI:

VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi

Povaha:

Je veselý, nikoli však hlučný, společenský, přátelský, něžný, bystrý, inteligentní, učenlivý, ale také ostražitý, odvážný a citlivý. Je velmi závislý na majiteli a příslušnících jeho rodiny. Vlastním lidem je naprosto oddaný, k neznámým osobám bývá zdrženlivý. Od dětí si nemusí nechat všechno líbit, a proto by s nimi neměl být ponecháván bez dozoru. Je ochotný si s nimi hrát, ale musejí ho respektovat. Měl-li možnost seznámit se v rámci rané sociliazace s cizími psy, kočkami, příp. jinými domácími mazlíčky, vychází s nimi v dospělosti bez problémů.

Vyniká všestranností, zastane i práci bdělého hlídacího psa a pronásleduje obtížné hlodavce.

Je čilý a hbitý, miluje pohyb, a proto je vhodný k výcviku agility nebo flyballu. Zvládá dobře i obedience. Původně byl využívaný jako lovecký pes - slídič při lovu kachen. K tomuto účelu je dnes využíván již pouze výjimečně, přestože jeho pracovní výkonnost přitom výrazně převyšuje jeho tělesné rozměry.

Výchova:

Výchova není zvlášť obtížná, pokud je majitel laskavě, ale neústupně důsledný a rozhodný. Tvrdé tresty při výchově a příp. výcviku by byly nejen zbytečné, ale dokonce kontraproduktivní a narušily by vztah psa k majiteli. Právě s ohledem na vztah k majiteli v žádném případě nepatří natrvalo do venkovního kotce.

Miluje vodu, aportování a hry s míčem. Možnost každodenního zaměstnání uvítá s radostí stejně jako dlouhé vycházky. Je tedy vhodný spíše pro osoby sportovně založené. Jeho srst vyžaduje pravidelnou péči.

Stavba těla:

Jde o malého psa harmonické stavby těla, téměř čtvercového formátu, s dlouhou lesklou srstí pestrého zbarvení, která na ocase tvoří bohatou „vlajku“. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 35 – 40 cm.

Hlava je nesena vysoko, mozkovna má být skoro stejně dlouhá jako čenichová partie. Je poměrně široká, svrchu mírně klenutá. Čelní sklon (stop) musí být zřetelně svažitý, nesmí však být srázný. Při pohledu ze strany není čenichová partie příliš hluboká (vysoká). Nos je černý.

Pysky nemají být převislé. Za žádoucí se pokládá nůžkový skus, klešťový je však přípustný. Líce by měly být plné. Oči jsou mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. Jejich pohled je milý a bystrý.

Ušní boltce mají být středně velké, zavěšené, nasazené těsně nad pomyslným prodloužením spojnice špičky nosu s vnějším očním koutkem. Přiléhají k lícím. Srst na nich nesmí být bílá a tvoří třásnění, které přečnívá přes jejich okraje. Žádoucí je, aby na vrcholcích byla srst černě zbarvená.

Krk je rovný a silně osvalený. Trup má pevný hřbet a hluboký hrudník s patřičně klenutými žebry.

Hrudní končetiny jsou rovné. Delší srstí tvořené „praporce“ na jejich zadních stranách nemají být příliš bohaté.

Pánevní končetiny mají zezadu na stehnech dlouhé „kalhoty“, které končí nad hlezny. Pod nimi je již srst krátká. Hlezna mají být dostatečně zaúhlená. Tlapky jsou malé, prsty těsně sevřené, krátce osrstěné.

Ocas je nesen v úrovni horní linie těla nebo mírně nad ní, nikdy nesmí být zakroucený. Srst na jeho spodní straně tvoří výraznou vlajku a konec má být zbarven bíle. Pokud je zavěšený, dosahuje poslední ocasní obratel k hleznům.

Srst má být středně dlouhá, rovná nebo mírně zvlněná, přilehlá, nikdy nesmí být kučeravá nebo přehnaně jemná, rovněž nesmí odstávat od těla. Podsada musí být hustá. Zbarvení je bílé s jasně červenooranžovými plotnami, které jsou ostře ohraničené. Červenooranžová barva má dominovat, přednost se dává zbarvení hlavy s bílou čenichovou partií, lysinou na čele a červenooranžovými lícemi.