Japonský bobtail

Zkratka:

Japanese Bobtail

Zkratka dle FIFe:

JBT

Místo původu:

Japonsko

Předkové:

Domácí kočky

Typ plemene:

Krátkosrstá nebo polodlouhosrstá kočka

Tělesný typ:

Štíhlý

Hmotnost:

2,5 – 4 kg

Barevné variety:

Všechny barevné variety kromě odznaků a tickingu

Historie: V Číně se kočky s odlišnou délkou ocasu vyskytovaly už před více než tisíci lety. Proto se má za to, že čínské kočky jsou předkové japonského bobtaila. Japonci si po staletí drželi krátkosrsté domácí kočky s krátkými tupými ocasy i se zalomenými ocasy. Do Spojených států amerických byli ale první bobtailové dovezeni až v roce 1968 a ve zbytku světa jsou dosud poměrně neznámí. V Americe byl japonský bobtail jako plemeno uznaný v roce 1976, v Evropě organizací FIFe 1998. 

Povaha: Jde o vysloveně aktivní, extrovertní a veselé kočky. Jsou velmi společenské, inteligentní a zvědavé. S jinými kočkami i se psy vycházejí dobře. 

Stavba těla: Typický znak japonského bobtaila je zkrácený ocas. Ten je dlouhý asi 5 až 8 centimetrů. Může být rovný, ohnutý nebo zalomený. Osvalené tělo je dlouhé a štíhlé, stejně tak nohy. Tlapky jsou oválné. Hlava má klínovitý tvar a vysoké lícní kosti. Velké oči jsou oválné. Uši jsou velké, stojí rovně, zhruba v rozích hlavy. 

Srst: Krátká až polodlouhá srst je na dotek jemná a hedvábná. Podsada téměř chybí, takže srst přiléhá těsně k tělu. Pro japonského bobtaila je typická malá línavost. 

Péče: Díky malé línavosti stačí srst japonského bobtaila jen pravidelně vyčesávat. Uši je třeba v případě nutnosti čistit přípravky k tomu určenými a ostré konce drápků pravidelně zastřihávat. 

Barevné variety: Dovolené jsou všechny barvy srsti, kromě siamského a habešského zbarvení. Nejoblíbenější je však převážně bílé, s několika černými nebo červenými, zřetelně ohraničenými a intenzivně zbarvenými skvrnami (tzv. Mi-ke). V Japonsku se věří, že takto zbarvení bobtailové nosí štěstí. Povoleny jsou i všechny barvy očí, a to včetně různookosti.